„Jak to myslíš?" zeptal se Draco Harryho ve chvíli, kdy se oba rychle vtiskli do výklenku a skryli se tak před zraky kolemjdoucí skupinky čtvrťáků.

Až se hulákající hlouček vzdálil do bezpečné dálky, vysoukal ze sebe Harry odpověď: „No... tak trochu jsem jí odkýval pozvání na rande." Nervózně se podrbal na hlavě a neodvážil se podívat na Draca. Ten stál opřený o stěnu a nevěřícně na něj koukal.

Po chvilce vybuchl: „Ty ses asi zbláznil, ne?"

Harry se zadíval do rozbouřených šedých očí, potom svůj pohled sklopil a velmi ho zaujala špinavá kamenná podlaha. „Nezlob se, nešlo to jinak," zašeptal.