Když během jídla zabloudil pohledem ke zmijozelskému stolu, setkal se s vyčítkami v ocelově šedých očích. Harry se snažil nahodit omluvný výraz tak, aby si toho nikdo z jeho spolužáků nevšiml. A vypadalo to, že se mu to i podařilo.

Šedé oči se od něj odvrátily a jejich majitel se zapojil do konverzace u svého kolejního stolu. Po zbytek oběda se na Harryho už ani nepodíval.

Konverzace u obou stolů byla velmi živá. Jak u zmijozelského, tak u nebelvírského. Harry se do té své nezapojoval a vše, co na něj jeho spolužáci chrlili, pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým ven.