Vysoký blonďatý muž pomalu kráčel zasněženou ulicí, až došel ke zdobené kované bráně. Zatlačil na jedno její křídlo, které se s mírným vrznutím, jež však v jinak tiché večerní krajině znělo spíše jako ohlušující skřípání, otevřelo. Muž se vydal úzkým zamrzlým chodníkem dál za svým cílem. S jeho vlasy si pohrával slabý vítr a jediným zvukem v okolí bylo tiché křupání tvrdého sněhu pod jeho nohami. Konečně došel ke konci uličky. Tam ležela v zasněžené krajině tmavá kamenná hrobka. Vytáhl z kapsy hůlku, zamumlal tiché zaklínadlo a vyčaroval kytici rudých růží. Položil ji na hrob. „Veselé Vánoce, Harry," zašeptal tiše.