„Tak co, Harry? Jaké bylo rande s Malfoyem?" zeptala se dychtivě Hermiona. „Povídej!" vybídla ho, jakmile černovlasý chlapec vročil do nebelvírské společenské místnosti.

„Není co, Hermiono. Žádné rande nebylo."

„Jak nebylo? Co se stalo?" nechápala dívka.

„Všechno jsem to podělal." Harry smutně pokrčil rameny. „Chtěl jsem mu donést růži, ale když jsem pro ni šel, tak jsem si ji s něčím spletl. Místo růže jsem začal u Prýtové ve skleníku trhat jakousi masožravku s trny, která se jako růže pouze tvářila, takže když se mi konečně podařilo zase vylézt ven a utéct, byl jsem celý popíchaný a otrhaný. Pak jsem zjistil, že už mám zpoždění, takže jsem utíkal dolů k jezeru. Jenže mi nahoře na kopci podjely nohy a já skončil pod svahem celý špinavý a obalený blátem. Nakonec jsem se zamotal do jakési velké pavučiny, která se mi zachytila do vlasů a omotala kolem hlavy. A když jsem konečně přišel na místo určení tak..." Harry se odmlčel a sklesle zakroutil hlavou.

„Nepřišel?" vydechla soucitně Hermiona.

„Přišel, ale jakmile mě viděl, tak utekl a křičel cosi o tom, že už na žádnou z těch Brumbálových anonymních seznamek nepřistoupí, protože už nebude riskovat, že se bude muset dát dohromady s Hagridem."