Harry pomalu otevřel ztěžklá víčka. Ležel na posteli v nějaké tmavé místnosti.

Krátce po probuzení za ním přišla nějaká postava, muž. Chvíli mu trvalo, než na něj zaostřil, jelikož ho obtěžovala silná bolest hlavy, ale když se mu to povedlo, nevěděl, zda se má radovat či se bát.

Poznal, že jde o jeho přítele, ale jeho tvář nebyla klidná s upřímným úsměvem, nýbrž jí zdobil zlomyslný úšklebek. ,,Ahoj, Harry," pozdravil ho protáhle bloňďák. ,,Ahoj, Draco, co-co to má znamenat?" zeptal se chraplavým hlasem Nebelvír.

,,Víš, Harry, ty roky s tebou byly opravdu krásné, ale jen hlupák by nepoznal, že to byla celé jen hra," řekl mu Draco. Harry nikdy nad zlými slovy vyřknutými na jeho osobu neplakal, ale teď tyto slané kapky v očích neudržel a slzy mu začaly stékat po tvářích. ,,Ne, to nemůže být pravda!" zakřičel na muže zoufale.

To ale nevěděl, že jeho pravý přítel leží ve vedlejší místnosti v bezvědomí, a toto je jen Mnoholičný lektvar.