Harry seděl na balkoně jejich nově zrekonstruovaného domu a pozoroval západ slunce.

Byl to nádherný pohled, zvlášť když měli před domem rozkvetlé stromy v parku, skrz které pronikaly poslední sluneční paprsky.

Harry měl přes sebe přehozenou deku a v ruce svíral hrnek s čajem. Zatímco Draco byl ještě ve sprše.

Jakmile Zmijozel vylezl, tak se ještě s ručníkem kolem pasu, druhým si sušíc vlasy, vydal na balkón za svou láskou.

Ten pohled na Londýn při tomto světle ho uchvátil, až nakonec přestal se sušením vlasů uprostřed pohybu a ručník si nechal spadnout na ramena, kochajíc se výhledem.

Po chvíli jen tak bezmyšlenkovitě zamumla: ,,Páni. To je nádhera." ,,Je," přitakal Harry a poodložil si hrnek na stolek, vtahujíc si Draca do klína, do objetí, pod deku.

Takhle setrvali ještě notnou chvíli, než slunce zapadlo za obzor.