Ačkoliv už bylo léto a venku panovaly tropické teploty, tak dnes bylo deštivo.
Většinu studentů to ovšem neodradilo od dobré nálady.

Draco seděl na okně v Nebelvírské věži a pozoroval, jak kapky tančí na hladině jezera.

Už to byl rok.

Rok, co ho opustila láska jeho života, co se obětovala pro ostatní a ani nepomyslela na sebe.

Ta scéna se mu vryla do paměti a objevila se okamžitě po zavření víček.

Nechápal, jak ho do toho lesa mohl pustit...jak to mohl dovolit.

Skoro každé odpoledne se vracel do jeho ložnice a plakal nad svou ztrátou.

Věděl, že pro něj už nikdo na světě takový není. 

Dnes se své trápení rozhodl ukončit.

Otevřel okno do kořán.

A skočil.