Byly Vánoce, svátky radosti a také doba, kdy se sejde celá rodina u jednoho stolu. I všichni z Nebelvíru byli na Vánoční prázdniny u svých milujících rodin, či zůstali ve škole, ale od své drahé polovičky se nehli ani na krok.

Toto se ovšem netýkalo jednoho černovláska, který právě teď seděl v Nebelvírské společenské místnosti v jeho oblíbeném křesle.
Nohy měl přitisklé k tělu a obejmuté rukama, na kolenou měl položenou hlavu. Jeho zrak spočíval v krbu v plápolajícím ohni, který této kouzelné místnost dodával útulný vzhled. Po tvářích mu pomalu stékaly slzy, jelikož právě v tomto křesle před více jak rokem seděl a hovořil se svým zesnulým kmotrem.

Když už se dostatečně uklidnil a dostal ze sebe ty negativní pocity, chtěl odejít, ale spát se mu vůbec nechtělo, a tak si nakonec skočil pro Neviditelný plášť a Pobertův plánek, a šel se projít po bradavických chodbách.

Po asi deseti minutách se usídlil v jednom z okenních výklenků a pozoroval noční oblohu, na které zářily hvězdy a tenký srpek měsíce. Po chvilce na něj někdo promluvil, ,,Krásný pohled, že?"
Harry se rychle otočil, aby zjistil, kdo na něj mluví a u zárubně dveří do nějaké nepoužívané učebny stál v celé své kráse Draco Malfoy.

,,Ahoj, máš pravdu, ten výhled je úchvatný," souhlasil Harry a vůbec mu nevadilo, že se teď skoro o jedenácté baví se svým úhlavním nepřítelem o kráse noční oblohy.

,,Ahoj, co tady děláš?" zeptal se zvědavě Zmijozel a sedl si naproti Harrymu.

,,Mohl bych se ptát na to samé," opáčil Nebelvír.

,,Nemohl jsem spát," řekl narovinu Draco.

,,To já bych asi usnul, ale spát se mi ještě taky nechtělo a nikde nebyla vhodná společnost," odvětil polopravdou Harry.

,,Asi tak, od tý doby, co Blaise chodí s Pansy, si mě moc nevšímají," prolomil chvilkové ticho blonďák.

,,To znám, Ron a Hermiona to samé, ale ti jsou teď stejně v Doupěti a nechci domýšlet, co asi dělají," řekl už vesele Harry.

,,To já vím naprosto přesně, co ti dva, a ještě k tomu kde, dělají," opáčil Draco.

,,A nechceš mi tedy dělat společnost ty?" zeptal se váhavě Nebelvír.

,,A ty mně?" odvětil Zmijozel.

,,Rád, jen né tady. Nechceš jít k nám do společenky, máme tam krásné teplo?"

,,Proč ne, jen...není tam někdo?" opáčil Draco.

,,Neboj, není," řekl Harry a vydal se společně s blonďákem na cestu.

Nakonec si povídali až skoro do jedné a usnuli v objetí na jednom z gaučů... tak snad je ráno nebudou bolet záda.