Draco🐍
Nelíbilo se mi, jak se poslední dobou všichni chovali.
Všichni byli šťastní, veselí, usměvavý.
Já ne. Já se utápěl v hlubokých bolestných myšlenkách.
Pořád a pořád dokola.

„Draco?" řekl hluboký známý hlas za mými zády.
Otočil jsem se.
„Pojďte za mnou," řekl potichu Snape.
Zvedl jsem se ze židle a pokračoval za ním.
Mlčel a stále mě vedl dál po schodišti nahoru, kde se zastavil u konce dlouhé chodby. Rozhlédl se do všech stran, aby se ujistil, že jej nikdo nevidí.
Zhasl svícen, který byl nejblíže u nás.

„Dnes v noci, přesně v jedenáct hodin vás potřebuji někde jinde než ve zmijozelské komnatě, Draco."

Mlčel jsem a čekal, co dál z něho vypadne. Mluvil potichu a pomalu.

„Je to velmi důležité, pokud nechcete, aby tento školní rok opět vyhrál Nebelvír školní pohár," řekl Snape.
Neviděl jsem mu do obličeje, ale cítil jsem jeho tvrdý pohled upřený na mně.

„Nemáš na výběr, Draco. Jsi ten hlavní, na kterého se mohu ve Zmijozelu spolehnout. Proto mě nezklam."

„Ale proč?," vyšlo ze mě.

Chvíli mlčel.

„Protože já jediný znám tvé největší tajemství a rozhodně by nebylo příjemné, aby ho znal ještě někdo jiný, než my dva, nemyslíš?"

Odešel ani jsem nestačil nic říct.
Mám jen jedno velké tajemství.