Next chapter is here!
Že by s Hermionou něco hnulo?
Jedině dobře by to bylo co myslíte?:)
Enjoy!
Lucc <3
PS: omlouvám se, že je tato kapitola je kratší :/
Nahradím vám to.
PPS: děkuju za 100 přečtení!:3

*Hermiona*
Otevřu oči 'ježiš já jsem usnula!'
Posadím se a první věc na kterou mi padne zrak , je kniha, která mi vypadla z ruky.
Zvednu jí, položím na stolek a zavadím o pergamen.
Vezmu ho do ruky a naskytne se mi pohled na nádhernou dívku..
Zvednu zrak od pergamenu ve chvíli, co uslyším od vchodu rámus, a Draca, jak vlétne do obývacího pokoje.
"Ehh.."
"To...to jsi kreslil ty?" zašeptám.
"Noo ...ano.." potvrdí.
"A..kdo ..kdo to je?" zeptám se i když odpověď tuším, ta osoba je mi povědomá.
"Ty.." zašeptá a skloní hlavu k zemi.
"Je to nádhera." řeknu a usměju se. Po dlouhé době jsem se upřímně usmála.
"Dě-děkuju." vykoktá a mírně se pousměje.

*Draco*
Už si asi deset minut povídám s Blaisem.
"A co jak se má Hermiona?"
"No hele spí..takže se má dobře."Sakra obrázek!" vykřiknu a rozběhnu se o pokoj vedle.
Vběhnu do obývacího ppkoje , když si všimnu, že pro mojí smůlu je Hermiona už vzhůru..
A sakra.."Ehh"
To...to jsi kreslil ty?" zašeptá.
"Noo ...ano.." řeknu tiše.
"A..kdo ..kdo to je?" zeptá zvědavě.
"Ty.." zašeptám a skloním hlavu.
"Je to nádhera." řekne a usměje se.
Málem jsem padl na kolena, když jsem si všiml jejího nádherného úsměvu.
"Dě-děkuju." vykoktám a mírně se pousměju.
Otočím se a ve chvíli co se dotknu kliky..
"Kam jdeš?" zeptá se potichu.
"Noo..za Blaisem.." řeknu..
"A nechceš tady zůstat? Víš..povídat si.." zašeptá.
"No.." .." nechci tady zůstat sama." sklopí hlavu.
"Počkej hnedka jsem zpátky." řeknu překvapeně.
Vběhnu k Blaisovi.
"Hele kámo promiň, ale nastala divná situace, a musím ..teda chci zůstat na pokoji. Stavím se hnedka co to půjde." vychrlím ze sebe, ani nečekám na odpověď a běžím zpátky za ní...