32. Osudová noc
Tito dva si byli souzeni..
Láska, která byla z těchto dvou lidí cítit .. to bylo nepopsatelně vzrušující.
Tato dáma pomalu propadávala šarmu tohoto muže.
Choval se k ní jako k princezně.
Choval se k ní přesně tak, jak si zasloužila.
Protančili spolu skoro většinu noci.
Byli jako jedna duše.
Jejich elegantní pohyby uchvacovali celý sál.
Ale ti dva je vůbec nevnímali, vnímali pouze jeden druhého.
Poté pár hodin seděli na baru a prohodili mezi sebou pár slov.
Ve chvíli co si Draco všiml, že Hermiona nenápadně škytla se všem omluvil, ale že musí jít.
S úsměvem všichni pozorovali tento zajímavě složený pár.
Pořád nějak nechápali, jak si zrovna ti dva mohli k sobě najít cestu.
K jeho plánu jí potřeboval střízlivou.
Chtěl aby si to pamatovala.
Navždy.
Zavedl jí do ložnice a Hermiona se nepatrně přesunula k posteli a poškrábala se nervózně na zátylku.
Jak byla bezbranná ..to Draca fascinovalo.
To on ji bude ochraňovat, dokud bude moci.
Dokud mu to dovolí..
Pomalu se k ní přiblížil, chytil její tváře do dlaní a lehce jí políbil.
V tu chvíli se v Hermioně i v Dracovi vzedmula vlna touhy..
I když měl chuť jí hodit na postel a všechno z ní strhat, ovládl se.
Dneska je to jeho princezna.
Ne nějaká..ehh levná holka..
Přesunul jí vlasy na jednu stranu a ze rtů se nenápadně přesunul na krk a poté na její klíční kost.
Slastně vzdechla a podlomila se jí kolena.
Lehce jí položil na postel a obkročmo se na ní posadil.
-Draco-
"Jsi si jistá?" zeptám se opatrně.
"Nechci, aby jsi potom něčeho litovala." Dořeknu a pozorně si prohlédnu její tělo.
"Jsem si jistá.." odpoví.
"Nikdy nebudu litovat ničeho spojeného s tebou" pousměje se, neváhám ani vteřinu a opět se přisaju na její rty..
Dneska je moje.
Lehce, jako kdyby to byl poklad z ní sundám šaty a detailně si jí prohlédnu.
Nikdy se jí pořádně nenabažím.
Takhle nádherná je prostě pouze ona.
-Hermiona-
Cítím jak pod jeho pohledem celá červenám.
Chci být jenom jeho.
"Jsi úchvatná" zavrčí a jedním pohybem mi rozepne podprsenku.
Automaticky si před ně dám ruku, ale uprostřed pohybu mi jí Draco chytí.
"Snad se nestydíš?" Ušklíbne se.
"Dej ruce nad hlavu." Poručí mi, ale místo toho, abych ho poslechla si ho přitáhnu blíž k sobě a pomalinku mu začnu rozepínat košili...
Po košili letěly dolů i kalhoty a můj pohled zajel na jeho chloubu.
Znovu se zmocnil mých rtů a pomaličku postupoval níž a níž přes bradavky až k podbřišku.
-Draco-
Celou ložnicí se nesly její vzdechy.
Ještě chvilku a přestanu se ovládat.
Lehce nadzdvihne pánev.
Využiju toho a pomaličku jí sundám kalhotky.
Zkříží nohy a já jí je pomaličku roztáhnu a lehce do ní dám prst.
Je tak krásně vlhká..
Její vzdechy začínají být intenzivnější.
Přidávám další a ve chvíli co jsou ještě intenzivnější si sundám boxerky a zmocním se jejích rtů.
***
Taková vášeň se jen tak nevidí.
Pro Hermionu je toto nové.
Nikdy takovou vášeň, chtíč a zároveň lásku necítila.
Její ruce putují po jeho těle s láskou, ale i se strachem a nervozitou.
Cítí se, jako kdyby to bylo její poprvé.
Tak dlouho už s nikým nic neměla..
Už jenom to jí dostávalo do rozpaků a vln většího chtíče.
Pomalu do ní pronikl a v ložnici se ozvali dva slastné vzdechy.
Hermiona si myslela, že je asi v nebi.
Jak bez toho mohla tak dlouho žít?
Začal přirážet a jejich vzdechy byli naléhavější a chtivější, čím víc se přibližovali k tomu úžasnému konci.
V moment, kdy se Hermiona prohnula nad tou krásou v zádech, Draco slastně vykřikl.
***
"Miluju tě.." zašeptala Hermiona Dracovi a poté se poddala spánku v objetí milované osoby..
Na tuto noc ani jeden z nich nezapomene.
Ahojte! Tak tímto ukončuji tuto kapitolu..moc doufám, že se vám to líbilo.
Psala jsem to tři dny a byla to asi ta nejtěžší kapitola tohoto příběhu. :)
Pomaličku, ale jistě se začínáme blížit ke konci příběhu..:/
Lucc<3
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro