Hermiona-
Víte co je nejkrásnější pocit?
Usínat v objetí osoby, která ve vás probudila to, co ve vás umřelo, jak jste si naivně mysleli.
City..ty nikdy neumírají.
Jenom se schovají na místo, kde by je málokdo hledal.
A on je našel..
Tento rozcuchaný blonďák, s tím nejkrásnějším úsměvem, jaký si kdo dokáže představit.
..
Lehce mu prohrábnu vlasy a zadívám se na jeho spánkem zaměstnané tělo.
Je asi jedenáct hodin dopoledne, zimní slunce jasně září a on si ještě spí?
'Tak to by nešlo' ušklíbnu se a lehce se vyprostím z jeho pevného sevření.
Nepatrně se zamračí, ale spí dál.
Vylezu z postele, otevřu si dveře od ložnice, vezmu do ruky hůlku..
'Tři..dva...jedna...Aguamenti!!" Zašeptám a proud vody spadne Dracovi přímo na obličej...
"Já..nechci plavat!" Začne zmateně mumlat, ale to už se smíchem vybíhám z ložnice.
Ve chvíli co mu to dojde vykřikne..
"No počkej! Kolikrát máš v plánu mě ještě pokropit?" Zeptá se s mírným úsměvem a hledá mě.
Ano, třetí ráno, co spí takhle dlouho..
A není den, co ho nějak nepříjemně nevzbudim.
Konečně jsem to zase já.
Zase ta Hermiona Grangerová, kterou jste znaly.
Od toho fiaska s Tím zrzavým pakem, jsme se domluvili, že raději se už do plesu neukážem veřejnosti.
Schovaná pod stolem v kuchyni se držím za pusu, abych se nezačala smát.
Láska s lidmi dokáže dělat divy..

Draco-
Ta nezbednice! Vyběhnu celý zmoklý z postele a začnu jí hledat.
"kdepak jsi? Něco pro tebe máám!" Začnu a postavím se doprostřed kuchyně.
Kde jen může být...
Zaposlouchám se a uslyším potlačovaný smích z pod stolu v kuchyni.
"Tak to asi sním sám." Falešně si povzdechnu a posadím se ke stolu.
"Tak dobrou chuť Draco, prý to máš sníst sám.. Tu dobrou čokoládu..Podělil bych se, ale když není s kým.."
Dořeknu a v tu chvíli se začne nenápadně posunovat židle naproti mě.
Vysouká se z pod stolu a po čtyrech se dostane až ke mě.
Usměju se.
"A mám tě!!" Zakřičím a vrhnu se po ní.
Vyděšeně vykřikne a začne couvat dozadu, dokud nenarazí na zeď.
"Sakra" zakleje a já se pobaveně zasměju.
"Jsi v pasti Grangerová!"
Děsivě se zachechtám a pomalu se k ní začnu přibližovat.
"Alee ..prosím...já už ti nic takovýho neudělá..lám.."
Zasekne se jí hlas, když jí pomalu zvednu bradu a začnu se utápět v jejích očích..
"Čeká tě trest víš to?" Zašeptám těsně před jejími rty, ze kterých právě vylezl tichý vzdech..
Spojím rty v polibek a začínám přidávat na intenzitě, dokud nás nevyruší jedno pako od vedle..
"Nechcete ke mě? Mám lívance...." ďábelsky se usměje Blaise a je mu uplně jedno, že nás právě vyrušil.
*****
Zbytek dne tito dva strávili u Blaise a večer oba spokojení a unavení do vteřiny usnuli v objetí toho druhého.

Tak se hlásím s další kapitolkou!!
Eeej konečněě!! :D
Omlouvám se, že je to takový neoriginální a zkrácený, ale já už bych se ráda dostala k dlouho očekávanému plesu blabla znáte to..:DD
Snad se líbilo
Lucc<3

PS:
Moc by mě potěšilo, kdyby jste se podívali na my new story..
Fremione :))
lucc:3