Draco

Hledal jsem Hermionu po celém sídle, ale nikde jsem ji nemohl najít. Náhle se mi nad hlavou objevilo hejno malých ptáčků, které vyletělo z jednoho balkónu. Šel jsem se tedy podívat na ono místo. Byla tam. Stála u zábradlí, hlavu měla skloněnou a já k ní pomalým krokem došel. Položil jsem jí něžně ruku na rameno a ona se poplašeně ohlédla.

,,Ach, to jsi ty." vydechla jen a pohladila mě po ruce, která byla položená na jejím rameni. Usmál jsem se na ni a vzal její ruku do své.

,,Hezké kouzlo. Avis, že?" pochválil jsem jí vydařené kouzlo a ona přikývla. ,,A jinak co sis myslela? Že snad za tebou přijde můj otec?" prohodil jsem pobaveně a vzápětí pochopil, že na žertování není vhodná chvíle. Hermiona po mně totiž střelila vyčítavým pohledem.

,,Víš, občas stačí být zticha. Možná jsi sem ani nemusel chodit. Bylo by to tak lepší." podotkla nepříjemným tónem a já pustil její ruku. Že by byla radši sama, to byla jedna věc, ale že bude tak nepříjemná, to byla věc druhá.

,,Tak promiň, že mám o tebe starost." opáčil jsem a chtěl jít, když v tom mě Hermiona chytla za paži.

,,Draco, počkej." zastavila mě a já pohlédl do jejích očí. Jiskřičky byly zase pryč a nahradil je podivný stín smutku. ,,Promiň mi to. Vylívám si vztek na tobě, i když bych si ho měla vylívat na sobě. Jsem naštvaná, protože si čím dál víc uvědomuji, že jsem absolutně neschopná." skryla unaveně svou tvář v dlaních a já se smutně usmál.

,,Pojď sem." objal jsem jí pažemi a ona zabořila svou tvář do mé hrudi. ,,Ještě slovo o tom, že jsi neschopná, tak tě vlastnoručně uškrtím." pohrozil jsem jí a ona ke mně vzhlédla.

,,To bys neudělal." přiblížila se ke mně a já si opřel své čelo o její.

,,Máš pravdu, neudělal. Ale pokusit bych se o to mohl." usmál jsem se lišácky a přitiskl své rty k jejím. Položila mi ruce na ramena a já ji stiskl pevněji, abych jí dokázal, že tu pro ni vždy budu.

,,Co bych byla, kdybych tě neměla?" zamyslela se Hermiona.

,,Nešťastná holka." odpověděl jsem na její řečnickou otázku, na kterou se samozřejmě neodpovídá, a vysloužil jsem si za to šťouchnutí do žeber. ,,Au! A co jako? Víš kolik holek doma určitě brečí, že mě nemají doma. Já jsem nejlepší." zasmál jsem se a ona zakroutila hlavou a protočila očima.

,,Co můžu čekat od Draca Malfoye?" podala opět řečnickou otázku.

,,Všechno." odpověděl jsem znovu na otázku, na kterou se neodpovídá a ona se zasmála. Poznal jsem ale, že i přes to, že se směje, není zcela v pořádku.

* * *

Hermiona

Seděla jsem na dece v zahradách a četla si knihu. Celou noc jsem nespala a u snídaně jsem neřekla jediné slovo. Lucius byl určitě neskonale potěšen mým nepovedeným proslovem a Narcisse jsem se neodvážila podívat do očí. Bylo to už opravdu k zbláznění. Náhle se v dálce objevila rudovlasá žena a mířila si to ke mně. Pokusila jsem se o úsměv, když si ke mně má nejlepší kamarádka přisedla.

,,Ahoj. Jak se máš?" optala se Ginny a já odložila svou knihu.

,,Skvěle." mínila jsem a poté sklonila hlavu. ,,Hrozně." řekla jsem teď už popravdě a Ginny mě chytila za ruku.

,,Netrap se tím. Všechno to bude dobrý, uvidíš." povzbuzovala mě Ginny, jenže já zavrtěla odmítavě hlavou a poté ji zvedla.

,,To slyším pořád dokola. Řeči o tom, jak to bude všechno za čas v pohodě. I já sama jsem si to říkala. Ale ne, Ginny. Jsem zkrátka bezvýznamný nemehlo." zalesklo se mi v očích.

,,No tak! Ty nejsi žádný nemehlo!" pokárala mě Ginny.

,,Ale jo. Vždyť já se tak snažím a vždycky všechno pokazím." argumentovala jsem smutně. Po tvářích mi skanula úplně první slza za tu celou dobu, co jsem se takhle trápila. Snažila jsem se zadržet vzlyky a tak jsem přerývavě dýchala.

,,Nedrž to v sobě, Hermi. Jestli chtějí emoce ven, tak je pusť." vybídla mě Ginny a jak řekla, tak jsem udělala. Přisunula se ke mně blíž a já jí padla kolem krku. Rozbrečela jsem se tak silně, že mě Ginny musela držet pevně v objetí a utěšovat. Vše se ve mně zbořilo. Stále se mi v hlavě promítaly ty hrůzostrašné zážitky, co se za poslední dobu staly. Ty pohledy a připomínky ostatních. Bylo mi děsně po celou dobu, ale teď jsem se cítila nanejvýš zlomeně a zoufale. Když jsem se po delší chvíli uklidnila a odtáhla se od Ginny, tak jsem ze sebe vydala:

,,Nejradši bych se na to celý vykašlala." Ginny si založila ruce na hrudi, přísně se na mě podívala a namítla:

,,Tak hele. Chceš být s Dracem? Chceš. Nemůžeš se ho přeci vzdát, ty hloupá! Měli jste to udělat tak, jak jsme ti to všichni ostatní řekli. Měli jste se vzít a nedbat na nějaké Luciusovy rozmary. Teď už je pozdě." Otřela jsem si oči a smutně se na ni podívala.

,,To já vím taky, ale jak to má takový nemehlo jako já zvládnout?" optala jsem se a Ginny se zakabonila.

,,Já ti už jednou řekla, že nejsi nemehlo! Kdybys byla nemehlo, tak nikdy nepomůžeš Harrymu ke Kameni mudrců, neodhalila bys Baziliška, nezachránila bys Klofana, nedokázala bys skrývat svůj vztah s Dracem, nevyhnula by ses několikrát smrti a Harry s Ronem by nikdy neměli v pořádku úkoly." vyčetla mi má nejlepší kamarádka a tomu poslednímu jsem se zasmála.

,,A ty si myslíš, že dosáhnu toho, abych byla manželkou Draca?" optala jsem se s lehkým úsměvem. 

,,Já si to nemyslím. Já to vím." prohlásila pevně Ginny a poté mě silně objala. Ginny mě sice mírně povzbudila, ale nestačilo to natolik, abych v sebe začala věřit. 

••••••••••••••••••••••••••••••••••

MÁM NA VÁS PROSBU! Chtěla jsem se takhle na závěr kapitoly zeptat, zda mám v téhle knize pokračovat? :/ Nejsem si úplně jistá, jak to vidíte vy, takže mi určitě zanechte odpověď. ;)❤

Děkuji moc za přečtení, hlasování a komentáře!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤