Hermiona

Myslela jsem si, že se opravdu každou chvíli zhroutím. Pár dní po katastrofální návštěvě Malfoyových, mi Narcissa oznámila, že uspořádá večírek. Těžce jsem si povzdechla. Já už nic nechci! Jenže tu byl háček. Chtěla jsem jen jedno a to byl Draco v mém životě. Bylo tedy jasné, co musím udělat.

,,Hermiono, nechala jsem poslat krásné šaty, v kterých budeš vypadat absolutně úžasně. Taky jsem k tomu vybrala šperky a boty." rozplývala se Narcissa a já jen nepatrně kývla hlavou.

,,Ano, děkuji ti, Narcisso." poděkovala jsem jí. Byla jsem myšlenkami jinde a měla před očima další pohromy, které na tom večírku provedu.

,,Jinak pozvu na ten večírek i tvé přátele, které asi poprosím o pomoc k přípravám. Ginny se toho jistě ráda ujme. Pomohla bys mi pak také, drahá?" optala se Narcissa.

,,Jistě, Narcisso. Pomůžu ti se vším, co bude potřeba." ujistila jsem ji a Narcissa se štěstím rozzářila.

,,Výborně! A drahoušku, tumáš." podala mi do ruky kus pergamenu a já na něj zvědavě pohlédla. ,,To je proslov. Nauč se to alespoň trochu tak, jak je to napsané a bude to perfektní." usmála se a mě spadla brada.

,,Narcisso, jak se mám tohle jako naučit?" ukázala jsem jí text na pergamenu a Narcissa mi položila ruku na rameno.

,,Moje milá, vždyť to je pro tebe taková maličkost! Ve škole ses naučila nazpaměť cokoliv a tohle bys nezvládla?" podivila se na oko Narcissa.

,,Jenže to bylo něco úplně jiného. Tam jsem se to učila dobrovolně, protože mě to bavilo a to, co jsem si zapamatovala jsem pak říkala buď učiteli, nebo to napsala do testu. Když bych to pokazila ve škole, tak bych byla učitelem opravena a nedostala bych nějaké ty body pro kolej a v testu místo známky vynikající, bych dostala třeba nad očekávání. Tohle je jiné. Tady se to učím z musu a když to pokazím, tak budu terčem posměchu...zase." vylétlo ze mě a Narcissa si povzdechla.

,,Víš, vypadá to, jako bych tě chtěla trápit, když pořádám po těch tvých trapasech další akci, ale tak to není. Vidím v tobě naprosto bezchybnou manželku pro mého syna a tak ti chci dát jen další příležitost. Lucius v tebe nevěří, ale já ano. A nejsem jediná, věří v tebe i Draco a tví přátelé. Ale je tu něco, co je na té důvěře nejdůležitější a to je věřit sama v sebe. Bez téhle důvěry jsi ztracená." přesvědčovala mě a já ji objala.

,,Děkuji. Děkuji, že ve mně věříš a že se mi vždycky snažíš pomoct." zašeptala jsem vděčně a Narcissa se zasmála:

,,To dá rozum, že ti vždy pomůžu. Jsi přeci moje budoucí snacha."

,,Jestli vůbec někdy." odtáhla jsem se od ní a ona vztyčila svůj ukazováček.

,,Já ti dám jestli vůbec někdy! Budeš a basta! A teď alou učit se ten text." pokárala mě Narcissa a poté mě vybídla k učení se toho proslovu. Jestli to vyjde, to bylo ve hvězdách.

* * *

Draco

,,Kohopak to tu máme? Harry, Ron, Ginny, Lenka, Blaise, Romilda...Pansy?" šel jsem uvítat své přátele, když se konal onen večírek, jenže potom, co jsem si všiml své bývalé spolužačky Pansy Parkinsonové, tak jsem se zasekl. Tenkrát na škole byla do mě úplný blázen a já nechápal, co dělá tady.

,,Ahoj, Draco." pozdravila s lehkým úsměvem. Podíval jsem se na svých šest kamarádů omluvným pohledem a chystal se odejít za Pansy.

,,Kámo, chceš zase ochranku před klíštětem? Tak jako tenkrát před vstupem do Velké síně?" optal se s úšklebkem Blaise a já se pobaveně usmál nad tou vzpomínkou.

,,Myslím, že to protentokrát zvládnu." mrkl jsem na něj a rozešel se k Pansy.
,,Zdravím tě, Pansy." pozdravil jsem ji nazpátek trochu nervózně.

,,Jak se máš?" optala se a upila ze své sklenice, v které bylo šampaňské. Pootevřel jsem ústa, když Pansy mluvila stále klidným hlasem, neoslovovala mě Dráčku a nevrhala se na mě. Bylo to u ní nezvyklé.

,,Mám se dobře. Velmi dobře." přitakal jsem a Pansy se zářivě usmála. ,,Pansy, neurážej se, ale co se to s tebou stalo?" nepotlačil jsem nutkání se zeptat.

,,Neurážím se, naopak jsem čekala, jestli si všimneš, že už se mnou necloumá ta...ani nevím, jak to nazvat." mávla nad tím rukou Pansy a zasmála se.

,,Nazval bych to posedlostí. Konkrétněji posedlost po mně." zasmál jsem se taky a ona mi položila ruku na paži.

,,Prosím tě, to už dávno vzala voda. Tenkrát jsem si nemohla pomoct. Bylo mi šestnáct a nikdo z holek by nezapřel, že jsi byl ten nejhezčí kluk na škole." objasnila Pansy.

,,Já to o sobě vím, Pansy, že jsem byl zkrátka neodolatelný." ušklíbl jsem se na ni a ona se zasmála do dlaně.

,,Jak vidím, tak ty jsi stále stejný!" prohlásila pobaveně a já se jí zeptal:

,,A když jsem tě přešel, tak máš nějakého nového vyhlídnutého kluka?"

,,No, abych pravdu řekla, tak ano i ne. Víš, skamarádila jsem se s Erniem Macmillanem a je hrozně fajn. Možná časem nebudeme jen přátelé." prozradila a já vyvalil oči údivem.

,,S Erniem Macmillanem? S tím, co chodil do Mrzimoru? Jakože Zmijozelka s Mrzimorem?" ptal jsem se stále dokola a ona do mě šťouchla.

,,Být tebou, vůbec bych se nedivila. Staly se i jiné zvláštní věci, třeba Weasley a Láskorádová, Zabini a Vaneová...nebo ty a Grangerovka." ušklíbla se a já se potichu zasmál. Pansy prošla asi stejnou změnou jako já, protože byla se svým chováním k nepoznání. Kdyby se takhle chovala odjakživa, tak bychom byli možná i dobří přátelé. Náhle všichni ztichli a na menším pódiu, které jsme s Harrym, Ronem a Blaisem připravili, se objevila v tmavě modrých nadýchaných šatech Hermiona. Na krku jí i přesto, že se jí k šatům vůbec nehodil, visel smaragdový kouzelný náhrdelník, který tenkrát dostala ode mě k Vánocům. Byla tak nádherná. Nikdy jsem se jí nedokázal nabažit. Teď se na mě podívala a usmála se. Úsměv jí ale zmizel, jakmile zahlédla Pansy stojící v nebezpečně blízké vzdálenosti vedle mě. Zatvářila se překvapeně, rozrušeně a i trochu žárlivě. Věděl jsem, že má mít proslov, a tak jsem jí držel palce.

,,Dobrý večer všem. Vítám vás na večírku. Moc ráda vás tu vidím v takovém hojném počtu." začala skvěle a poté se podívala opět na mě a Pansy. ,,Mé jméno je Hermiona Jean Grangerová a...a jsem přítelkyní..." odmlčela se a podívala se na své prsty. Pohlédla na všechny ty lidi a bylo vidět, jak se otřásla. ,,Já...já se moc omlouvám." vydala ze sebe a otočila se tak prudce, že jí málem uklouzla noha na vysokém podpatku. Odběhla pryč a já si všiml, jak se Ginny svižným krokem vydala davem lidí, který si začal potichu šeptat. Přeběhl jsem k Ginny a zachytil ji za loket.

,,Zrzko, počkej!" zastavil jsem ji a ona s pohledem upřeným na místo, kudy Hermiona běžela se mi snažila vytrhnout.

,,Pusť mě, Draco!" křikla na mě, ale já ji nepustil.

,,Kam chceš jít, zrzko?" zajímalo mě a ona sebou silně trhla.

,,Jdu za Herm! Ona mě potřebuje!" zmítala se a já ji otočil k sobě čelem a dal jí ruce na ramena. Byla ode mě malý kousek a tak jí nezbývalo nic jiného než se uklidnit a pohlédnout mi do očí.

,,Ginny, uklidni se. Za Miou zajdu sám. Nejlepší by bylo, kdybychom ji nechali samotnou, ale pokud za ní má někdo jít, tak bych to měl být já, ne?" uklidnil jsem ji a ona se mi vrhla kolem krku. Pevně jsem ji objal a ona mi zašeptala do ucha:

,,Ona věděla, že to nezvládne. Říkala mi to. Snažila jsem se ji povzbudit, ale marně. Hermi má štěstí, že má takového budoucího manžela a já mám štěstí, že mám takového skvělého kamaráda." odtáhla se ode mě a usmála se. Vedle nás si někdo odkašlal. Stál tam Harry a založil si ruce na hrudi. Ovšem ve tváři neměl vztek, spíše velké pobavení. Pochopil jsem, proč se tak šklebí, když jsem pohlédl na Ginny. Měla ve tváři zaražený výraz a nabrala karmínové barvy.

,,Nejsem na zrzky, Harry, to víš, ne?" zasmál jsem se a Ginny přešla až k Harrymu.

,,Vždyť já vím. Ty jsi na kudrnaté šprtky." zasmál se i on a Ginny vypadala náhle uvolněněji. Asi ji uklidnilo, že Harry nežárlí.

,,Přesně." přitakal jsem a pak spěšně vyšel najít Hermionu.

••••••••••••••••••••••••••••••••

Co říkáte na Hermi? A na Draca, Pansy, Ginny, Harryho a...no zkrátka, co říkáte na to všechno? :DD

Děkuji moc za přečtení, hlasování a komentáře!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤