Hermiona

Potom, co jsme si s Hetty příjemně popovídaly, jsme se vydaly zdráhavým krokem zpět za ostatními. Bylo už ticho a tak jsme usoudily, že hádka ustala. Vkročily jsme do místnosti a všimly si, že všichni přítomní jsou rudí vzteky a svírají pěsti zlostí tak moc, že jim bělají klouby. Sylviane se párkrát těžce nadechla a poté promluvila:

,,No, myslím si, že by nebylo od věci dát si společně oběd. Co říkáte?" Všichni bez jediné hlásky přikývli a já se připojila k Dracovi. Věděla jsem, že bude lepší nic neříkat. Draco měl napjaté svaly ve tváři a já si sama domyslela, že jakákoliv poznámka by ho dopálila ještě víc. Cítila jsem se hrozně a Hetty, která kráčela po boku svého muže, měla ve tváři stejně smutný a zklamaný výraz. Dorazili jsme do velké jídelny a usadili se u stolu. Na mě a na Hetty se opět začaly vrhat opovržlivé a hněvivé pohledy. Bylo mi opravdu nanic. Skřítkové se zde po chvíli objevili s jídlem a postavili tácy před nás. Donesli poté i skleničky, do kterých se nalilo šampaňské a číše jsme následně pozvedli.

,,Tak...na rodinu." pronesl Marius. Připili jsme si a pak zazněla rána rozbitého skla. Došlo mi, že je to zase zapříčiněno mnou. Když jsem totiž pokládala sklenici, tak jsem se nesoustředila na to, jaká vzdálenost dělí skleničku od desky stolu a urazila jsem skleničce nohu. Adreana se užuž nadechovala, že něco řekne, jenže její bratr Theon ji zarazil mávnutím ruky. Vytáhla jsem pohotově hůlku a vyslovila:

,,Reparo." Sklenička se vrátila do původního stavu a já si unaveně povzdechla. Proč musím vždy něco pokazit?! Všichni si povídali u předkrmu a tam se naštěstí nic nestalo. To samé jsem ale nemohla tvrdit o polévce. Chtěla jsem si odskočit zrovna v moment, kdy se za mou židli přemístila skřítka s hrncem polévky a já do ní nechtěně židlí vrazila. Skřítka hrnec upustila a polévka se rozlila všude po zemi. Skřítka sklopila uši a polekaně se na mě podívala. Čekala, že jí asi vynadám. ,,Moc se omlouvám. Byla to moje chyba. Za nic nemůžeš." sehnula jsem se ke skřítce a té se naplnily oči slzami. Nakonec se rozbrečela a s prásknutím se přemístila. Vytáhla jsem opět hůlku, napravila všechnu tu pohromu a Adreana se uchechtla:

,,I skřítku nám rozbrečí! Je fakt neschopná!" V tom se Draco postavil, ale já mu položila ruku na rameno a zatlačila ho zpět. Vřela ve mně totiž krev stejně tak jako v Dracovi a na Adreanu jsem byla během těch pár hodin vysazená.

,,Ta skřítka se nerozbrečela ale kvůli tomu, že jsem do ní narazila! Rozbrečela se, protože jsem ji přesvědčovala o její nevině! To bylo poprvé, co se k ní takhle někdo zachoval!" vyštěkla jsem po ní a ona překvapeně zamrkala.

,,Jak si tím můžeš být tak jistá?!" vyprskla na mě a já se ušklíbla. Byl to úšklebek, který jsem chytila od Draca.

,,Skřítci byli jednou dobou téma, o které jsem se zvlášť zajímala. Hodně jsem o nich četla, se spoustou skřítků jsem se viděla a mluvila s nimi. Věděli by to všichni, co by v sobě měli alespoň trochu citu a s těmi skřítky se bavili, namísto toho, aby je měli za otroky a nechali si od nich posluhovat." zapálila jsem se do povídání o skřítcích a Adreana pozvedla pyšně svou hlavu.

,,Taková šprtka! Vsadím se, že jsi měla nos zabořený celé roky jen v knihách." zasmála se s mírným chrochtáním.

,,Pořád lepší mít zabořený nos v knihách než do stropu!" odsekla jsem a uslyšela, jak se dva lidé drží, aby nevyprskli smíchy. Podle obličeje a pevně semknutých rtů k sobě jsem poznala, že ti dva, co se přemáhají, aby se nezasmáli, jsou Draco a Theon.

,,Jak to myslíš, že mám nos zabořený do stropu?!" zajímalo Adreanu, vyšvihla se do stoje a dala ruce v bok.

,,No, já nevím...Třeba ho máš moc nahoru. To proto, že jsi ta nejnamyšlenější husa, jakou jsem kdy potkala a to je co říct, protože jsi právě předčila Pansy Parkinsonovou!" vyhrkla jsem rychle a ona nevěřícně otevřela pusu. V ten moment už to kluci nevydrželi a začali se velmi nahlas chechtat. Přidala se k nim dokonce i Hetty a všichni tři se smáli. Marius a Sylviane se vymrštili do stoje, ale já je ignorovala a vyšla ke dveřím. Poté jsem se u dveří otočila, dala do pořádku hrnec s polévkou a nechala ji dolevitovat na stůl. ,,Dobrou chuť všem a nashledanou." popřála jsem jim odměřeným hlasem, vzala za kliku a byla pryč. Mé věčné maléry před ostatními už mi lezly krkem tak moc, že mi ta poznámka o Adreaně nepřišla vtipná tak jako Dracovi, Theonovi a Hetty. Cítila jsem se spíš provinile za to, že jsem to vůbec vypouštěla z úst. Pěkně jsem si to tou poznámkou zavařila a teď jsem byla ráda, že jsem neviděla výraz Luciuse Malfoye. Byl by to výraz škodolibého potěšení. Dorazila jsem na Malfoy Manor a v ložnici jsem se rozplácla jak dlouhá tak široká na posteli.

* * *

,,Lalala...Ahoj princezno." prozpěvoval si Draco, když o půl hodiny později dorazil na Malfoy Manor. Seděla jsem u zrcadla a rozčesávala si vlasy. Draco skočil na postel a začal se hrozně smát.

,,Co je?" optala jsem se a položila hřeben na stůl. Přešla jsem k posteli a on se smál ještě víc. Náhle jeho smích ustal a stáhl mě k sobě do peřin.

,,Já jsem se tak nasmál, to jsi neviděla. Já, Theon a Hetty jsme se po tvém odchodu tak šklebili, že se teta se strýcem na nějaký oběd vykašlali. Přešla je nálada a tak chtěli vyjít ven z jídelny. V hlavě nám setrvávala tvá slova a když to vypadalo, že se uklidníme, tak Adreana celá naštvaná narazila do futer dveří. To nás donutilo mít další záchvat smíchu. Kdybys viděla, jak se tvářila." vysvětloval mi Draco, co se dělo po mém odchodu a na tváři mu stále pohrával úsměv.

,,Takže ty se nezlobíš? Neštve tě, že jsem zničila skleničku, rozlila polévku, dvakrát odešla a ještě všechny rozhádala?" divila jsem se a on mě políbil na čelo.

,,Mio, já jsem se dnes tak pobavil, že můj názor na tuto návštěvu nezměním. Stále ji budu považovat za zábavnou. Zároveň mě to i potěšilo." obeznámil mě se svým názorem. Nad jeho poslední větou jsem se však pozastavila.

,,Jak tě to potěšilo?" zajímalo mě a nadzvedla jsem obočí.

,,Konečně to nebylo celou dobu jen: ,,Ano. Samozřejmě. Jistě." To totiž nebylo tvé pravé já. Tvé pravé já bylo: ,,Jsi ta nejnamyšlenější husa, jakou jsem kdy potkala!" Co na srdci, to na jazyku, princezno, a já mám rád tu upřímnou Hermionu. Mám tě rád takovou jaká jsi a ne takovou, jakou by tě chtěli mít všichni okolo." pohladil mě po tváři Draco a já se smutně usmála.

 ,,To ano, ale pokud se chceme vzít, tak budu muset být tou Hermionou, která drží jazyk za zuby. Dnes jsem se dopustila chyby a neudržela jsem se. K tomu všemu tam máme stále ty trapné momenty, co natropím." povzdechla jsem si utrápeně a Draco si mě k sobě konejšivě přivinul.

,,Ty trapné momenty jsou tam jako nepříjemná shoda okolností, nebo zkrátka jako nervozita. To se spraví, uvidíš." usmál se na mě a já ho vděčně políbila. Milovala jsem to, jak byl trpělivý a vytrvalý, co se týkalo mě a mých věčných malérů. Byla jsem za jednu věc ráda a to za tu, že Draco má nejraději tu upřímnou Hermionu, která si nemusí na nic hrát. Do toho jsem se vlastně na něm samotném zamilovala. Tenkrát se taky začal projevovat upřímně od srdce a jeho ledová maska zmizela. Zmizela proto, protože nebyla skutečná a odhalila pravou tvář Draca Malfoye. Teď tu se mnou ten Draco Malfoy byl a chtěl mě podržet. Nesměla jsem ani jeho, ani sebe zklamat.

••••••••••••••••••••••••••••••••••

Vaše názory? ;)
Hermiona se dnes tedy neudržela. :DD

Děkuji moc za přečtení, hlasování a komentáře!!!❤❤❤❤❤