Hermiona

Probudila jsem se ve vyhřáté posteli po boku Draca, který ještě spal. Chtěla jsem se zvednout z postele a tak jsem jeho ruku, kterou měl omotanou kolem mého pasu, přesunula vedle a posadila se. Najednou mě ale sevřely dvě pevné paže a stáhly mě zpět do peřin. Vykřikla jsem a Draco, který jen dělal, že spí, se překulil na mě.

,,Kam tak časně, když venku panuje chmurné počasí a když do školy se o prázdninách nechodí?" pronesl Draco s úsměvem a já se zasmála.

,,Jen jsem chtěla zkrátka vstát." bránila jsem se.

,,Nechat v posteli samotného svého budoucího manžela...Jak kruté." povzdechl si a já otevřela pusu dokořán.

,,Budoucího manžela?" podivila jsem se pobaveně.

,,No jistě." přitakal Draco vážně.

,,To snad ne? Ty umíš číst budoucnost? Přeci nemůžeš vědět, zda se opravdu vezmeme." namítla jsem a Draco mi pohlédl hluboce do očí.

,,Já to vím. Já si tě vezmu, Hermiono. Prostě vezmu!" rozhodl Draco a já pobaveně zavrtěla hlavou.

,,Ty jsi blázen." zhodnotila jsem to a pohladila ho po tváři.

,,Blázen do tebe. A ty by sis mě nechtěla vzít? Mě, toho nejkrásnějšího a nejúžasnější kouzelníka na světě?" zasmál se. V tu chvíli se ozval za dveřmi hlas:

,,Draco, Hermiono...Spíte ještě?" Byla to Narcissa. Asi slyšela hlasy a tak se šla optat, zda jdeme na snídani.

,,Ano! Za chvíli přijdeme na snídani!" oznámil jí Draco a pohlédl na mě. ,,Odpovíš mi na mou otázku, až tě požádám o ruku." zakončil to. S dobrou náladou jsme vstali z postele a já přemítala v hlavě jednu myšlenku. Žertoval, nebo to myslel vážně?

* * *

Na snídani jsme se sešli všichni čtyři...já, Draco, Narcissa a Lucius. Povídali jsme si spolu, až na Luciuse, který jako každé ráno po mně házel opovržlivým pohledem.

,,Víte, že se každý den musím usmívat při pohledu na vás? Moc vám to spolu sluší." prozradila nám Narcissa a mile se usmála.

,,My víme." vyjádřil se k tomu Draco a já se na něj nevěřícně podívala.

,,Co se to s tebou poslední dobou děje? Občas se mi zdá, že tou dobrou náladou, kterou překypuješ, praskneš." divila jsem se a Draco pozvedl svou sklenici s pomerančovým džusem.

,,K tomu bych se mohl vyjádřit proslovem." zvedl se ze židle. Narcissa se zasmála a já si jen pobaveně podepřela rukou hlavu. ,,Takže...Chtěl bych říct, že jsem šťastný, protože mám vás. Otce, matku a Hermionu. Otče, ty se už konečně chováš v rámci možností jako otec. Matko, ty jsi zkrátka ta nejlepší mamka, opravdu.  Hermiono...Ty jsi světlo mého života." pronesl na úvod a pak pokračoval: ,,Uvědomil jsem si, Hermiono, že jsi tak výjimečná, tak jedinečná a že tě tak moc miluji, že už tě nikdy nebudu chtít opustit. Proto tu nahlas řeknu jednu věc...Miluji tě tak moc, že bych byl schopný si tě co nevidět vzít." Narcissa otevřela pusu dokořán a já nechápala, kde se v něm ten zájem o manželství bere. Ta představa mi ale teď v hlavě hrála v krásných barvách. Byli bychom manželé a za pár let bychom měli třeba i dítě.

,,Cože?!" vyhrkl Lucius a postavil se. Draco s Narcissou ho zpražili pohledem. ,,Takže ty jsi opravdu tak zblbnul, že by sis vzal mudlovskou šmejdku?!" rozkřičel se. Draco měl jen jedny nervy a bylo to poznat. Praštil totiž se sklenicí o stůl tak silně, že se rozbila a její obsah se rozlil všude okolo.

,,Draco!" vykřikla jsem svorně s Narcissou.

,,Nikdy, opakuji NIKDY, už ji tak neoslovíš!" zavrčel na svého otce Draco.

,,Jsi zaslepený, můj drahý synu. Podívej se na sebe. Jsi čistokrevného rodu a ona je mudlorezená. Ty pocházíš ze vznešené rodiny a ona se k nám vetřela, aby měla postavení, peníze a..."

,,Dost Luciusi! Takové řeči nebudu trpět! Hermiona je laskavá a hodná dívka! Znám ji moc dobře a vím, že taková není! A co záleží na původu?! Tvůj syn je poprvé v životě opravdu šťastný!" vložila se do toho Narcissa, které došla trpělivost.

,,Nech to být, Narcisso." poprosila jsem ji tiše a vzala ji za ruku.

,,Proč, Hermiono?! Matka má pravdu! Nezáleží na původu! Jsi úžasná a to, že nejsi z čistokrevného rodu na tom nic nemění!" přidal se Draco.

,,Hlavou rodiny jsem já a já rozhodnu, zda ti dovolím, aby tohle byla tvá manželka a další Malfoyová! Ona nemá předpoklady pro tvou budoucí ženu! Žena v tomhle rodu musí vykonávat jistou POVINNOST! Dokud neabsolvuje několik společenských akcí a neprokáže, že se dokáže všem zavděčit svým chováním a i přes její původ si ji oblíbí, tak budiž, ať je to Hermiona Malfoyová...ale do té doby zůstane Grangerová!" rozhodl Lucius rázně, vstal od stolu a odešel.

,,Luciusi! Luciusi, to přeci nemůžeš myslet vážně!" zakřičela Narcissa a odešla za ním svižným krokem. Draco se na mě podíval. Vstala jsem a řekla:

,,Nic si z toho nedělej, Draco." Chtěla jsem taky odejít, ale on ke mně rychle přešel a vzal mě za ruku.

,,Já si tě vezmu. On mi nebude rozkazovat, koho si vezmu nebo nevezmu." zasyčel podrážděně a já ho políbila. Když jsem se odtáhla, smutně jsem se pousmála a vyšla z místnosti. Už když Draco začal ten proslov, věděla jsem, že se Lucius na něj s něčím utrhne.

••••••••••••••••••••••••••••••••

Vaše názory? ;)
Lucius to komplikuje, že? :/ Tedy...já to vlastně komplikuji :DD

Děkuji moc za přečtení, hlasování a komentáře!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤