Máme tu konec! :'(

Doufám, že si ho užijete! ;)🌸❤

•••••••••••••••••••••••••••••••••••

O osm let později

Draco

Ani jsme se s Hermionou nestačili rozkoukat a uběhlo krásných osm let. První velká změna nastala, když přišel den Hermionina porodu. Ten den jsme byli všichni nervózní a strachovali se. Čekali jsme na chodbě Nemocnice sv. Munga a bylo nás tolik, že se za námi všichni lékouzelníci jen otáčeli. Čekal jsem zde já, matka s otcem a všichni naši přátelé. Když vyšel ze dveří lékouzelník, zastavilo se mi na chvíli srdce, protože jsem byl plný očekávání.

,,Máte syna, pane Malfoyi." sdělil mi tenkrát. Stal jsem se tím nejšťastnějším otcem na světě. Byl jsem tak pyšný a když jsem svého syna poprvé viděl, stal se druhým člověkem, do kterého jsem se bláznivě zamiloval. Dali jsme mu s Hermionou jméno Scorpius Hyperion Malfoy. Musel jsem se usmát, když jsem si všiml, že můj syn má pár blonďatých vlásků a kouká na mě bouřkovýma očima. Hermiona mi tehdy řekla, že jsem měl zase pravdu. Jak roky plynuly a my jsme s Hermionou vychovávali našeho syna, vznikalo kvůli němu občas kárání toho druhého.

,,Draco, neměl bys ho tak rozmazlovat. Nemůže si zvykat na to, že mu všechno dovolíme." vytýkala mi jednou Hermiona.

,,A ty bys neměl být tak přísná, královno. Je to můj syn a je normální, že tátové prokazují svým dětem lásku." bránil jsem se a Hermiona si povzdechla.

,,Lásku mu prokazuješ v tom případě až moc. Rozmazlováním nemůžeš prokazovat lásku." stála si za svým.

,,Tebe rozmazluji a miluješ mě čím dál víc." pozvedl jsem svoje obočí a šibalsky se na ni podíval.

,,Draco, ty se nezměníš." zakončila touhle větou rozhovor o rozmazlování Scorpa. Teď bylo Scorpiusovi sedm let a byl podobný jak mně, tak i Hermioně. Vzhledově to byl celý tatínek. Byl na svůj věk velmi inteligentní, ale zároveň uměl být stejně jako jeho maminka zvědavý a tvrdohlavý. Našel velkou zálibu v knihách, ale zároveň je vždy odkládal, jakmile mě uviděl s koštětem. Vždy mě prosil, abych ho nechal proletět na koštěti a já mu slíbil, že až mu bude sedm, tak to s ním zkusím. Zrovna dnes jsem opět vynesl ven na zahradu své koště a Scorpius za celé odpoledne poprvé odtrhl pohled od své knihy.

,,Tati!" zavolal na mě, zvedl se z deky, kde seděl společně s Hermionou a matkou a rozběhl se ke mně. ,,Víš cos mi slíbil, když jsem byl menší?" optal se s natěšeným tónem v hlase a já se k němu sehnul.

,,Jsi stejně otravný jako tvoje maminka." prohlásil jsem a on se pobaveně zašklebil.

,,To říká i maminka, akorát řekne, že jsem otravný jako ty." zasmál se Scorpius a já pohlédl na Hermionu, která se bavila s matkou.

,,A co ti říká babička?" zajímal jsem se.

,,Že jsem otravný jako dědeček." podal mi okamžitě odpověď, kterou jsem čekal.

,,Zpátky k tomu létání. Chceš si to vážně zkusit?" ujišťoval jsem se a Scorp začal horlivě kývat hlavou. ,,Tak dobře." přikývl jsem.

,,Mami, mami! Táta mě nechá proletět se na koštěti!" začal nadšeně skákat Scorpius. Hermiona se v té chvíli zvedla z deky a přešla až k nám.

,,Tak na koštěti? Není na to moc malý?" obrátila se na mě Hermiona starostlivě.

,,V jeho věku jsem se to taky začal učit, Mio. Navíc ho budu jistit, a tak se mu nemůže nic stát." chlácholil jsem ji okamžitě. Hermiona pohlédla na Scorpa a ten se na ni zářivě usmál. Sklonila se k němu.

,,Jsi si tím naprosto jistý?" uklidňovala se dál Hermiona.

,,Samozřejmě, mami. Chci se už dlouho proletět na koštěti a táta mi to slíbil. Jsem už totiž velký." roztáhl ruce Scorp a Mia se usmála.

,,Fajn, ale musíš být opatrný, Scorpe." vztyčila varovně prst a Scorpius ji objal.

,,Neboj se, mami. Vím, že se mi nesmí nic stát, protože musíme táta a já chránit tebe a babičku." pravil náš syn a Hermiona na mě tázavě pohlédla přes Scorpovo rameno.

,,Na to jsi přišel kde?" zeptala se Mia Scorpa, který se otočil čelem ke mně.

,,To mi říká pořád tatínek. Ty a babička jste ty nejlepší ženy na světě. Musíme vás chránit, aby se vám něco nestalo. Dědeček je chlap a dokáže se ubránit sám, ale vy potřebujete nějakého ochránce." odříkával Scorpius má slova a Hermiona se na mě podívala s pozvednutým obočím.

,,No co? Je to pravda." bránil jsem se a Hermiona dala Scorpovi pusu. Scorpius se začal smát a Hermiona se postavila na nohy. Přešla až ke mně a políbila mě.

,,Tak jo. Běžte se tedy proletět a dávejte na sebe pozor." upozornila nás a já a Scorp jsme přikývli.

,,Jdeme tedy?" chtěl vědět Scorpius, když se Hermiona vydala zpět k mé matce.

,,Jasně." přitakal jsem. Došli jsme až na volné místo a já položil koště na zem.

,,Tak fajn. Postav se na levou stranu koštěte, natáhni pravou ruku a řekni hop." začal jsem a Scorp udělal přesně to, co jsem mu řekl. Koště se téměř okamžitě vyšvihlo ze země a Scorpius ho náhle držel v ruce. ,,Páni, to bylo rychlejší než jsem čekal." zasmál jsem se. Trénovali jsme spolu ještě chvíli základní věci a pak jsme začali i létat. Scorpovi to šlo vlastně samo. Po nějaké době už na koštěti létal jako by na něm seděl odjakživa.

,,Mami! Koukej já lítám!" zavolal z výšky a Hermiona na něj s matkou zamávaly.

,,Hlavně opatrně, zlatíčko!" zakřičela na něj ještě Mia. Scorpius létal dál a já ho pozoroval pro jistotu s hůlkou v ruce, když v tom se objevil vedle mě otec.

,,Draco, přišli na návštěvu Weasleyovi." informoval mě otec.

,,Scorpiusi, sleť dolů!" přikázal jsem svému synovi a ten bez problémů hned přistál.

,,Ahoj Draco!" pozdravil mě Ron, který se svou rodinou přišel blíž. Lenka vedla za ruku jejich pětiletého syna Huga a vedle Rona šla jejich dcera Rose, která s obdivem šla ke Scorpovi. Přivítal jsem se s Ronem a Lenkou a zavedl je k Hermioně. Scorp a Rose došli k nám a slyšeli jsme je, jak si povídají.

,,To bylo vážně senzační, Scorpe! Létáš výborně!" usmála se Rose a s Hermionou jsme si všimli, jak se Scorpius mírně začervenal.

,,Jo...Děkuji." dostal ze sebe a Hermiona mi pošeptala do ucha.

,,Myslíš, že by Scorpa potkala dětská láska?" zamyslela se Hermiona.

,,Náhodou by to bylo docela zajímavé, co říkáš?" pohleděl jsem jí do očí.

,,To je pravda. Navíc, staly se i zvláštnější věci, například ty a já." usmála se Hermiona.

,,Hmm...Ale skončilo to dobře, nebo ne?" pohlédl jsem na ni tázavě.

,,Lépe to skončit nemohlo." ujistila mě a poté jsem spojil naše rty v jedny. Byla to pravda. Lépe to opravdu skončit nemohlo.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••

Konec

⬇

⬇

⬇

INFORMACE A PODĚKOVÁNÍ!!! ;)
(STOJÍ ZA PŘEČTENÍ)

Ahoj všichni!❤
Děkuji vám moc za vaši podporu u tohoto druhého dílu vaší oblíbené Dramione!!!❤❤❤ Vaše komentáře, hlasy a necelé 2K přečtení mě neskutečně těší!!!❤❤❤
Takže moc děkuji ;) :3 ❤

Teď ale přejdu k té části, která se mi píše špatně, protože jsem z toho smutná.

Končím na dobu neurčitou se svou aktivitou na Wattpadu. :'(

Mám k tomu samozřejmě důvod. Tento školní rok bude pro mě úplně nový. Jdu do prváku na střední. Znamená to pro mě jiné město, internát, nový řád a noví lidé. Jsem z toho rozklepaná a musím si zvyknout. Navíc mi chybí inspirace.

Mám tedy na vás prosbu! Pište mi do komentářů nějaký ship, na který byste chtěli napsat příběh, nebo mi napište, jestli byste chtěli pokračování na nějaký z mých dokončených příběhů. Moc byste mi tím pomohli!!!❤❤❤ Vnuknete mi třeba nápad a až si zvyknu na nový režim, tak se třeba na mém profilu objeví nová kniha. :3❤

Ještě jednou moc děkuji!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤