Hermiona

Byla jsem několik dní po večírku velice přešlá. S Dracem jsem se viděla vždy jen v ložnici a u jídla a vycítila jsem, že ho to štve. Taky mi to jednu noc, kdy ulehl vedle mě do postele vyčetl:

,,Všimla sis, že se potkáváme jen v ložnici a v jídelně?" Podívala jsem se na něj a viděla, jak má ve tváři ublíženost.

,,Já vím, ale po tom večírku zkrátka chci být sama. Je tak těžké to pochopit?" utrousila jsem uraženě a on se posadil.

,,Není to vůbec těžké pochopit. Jen bych s tebou chtěl být víc a podržet tě, to je celý. A nechápu, proč se tak uraženě vyjadřuješ!" vyjel na mě a já se taky posadila.

,,A co ty?! To ty tady na mě hulákáš!" bránila jsem se a on naštvaně zasyčel.

,,Jistě! Jenom já tady zase řvu, ale to, že tu řveš ty, toho si už nevšimneš, že?!" vyštěkl, zvedl se a natáhl se pro peřinu.

,,Co děláš?" optala jsem se a on se na mě zlostně podíval.

,,Jdu si lehnout na pohovku do hlavního obývacího pokoje. Nehodlám totiž spát vedle hysterky." objasnil a já údivem otevřela pusu. Když se s peřinou a polštářem odbelhal ze dveří a práskl dveřmi, tak jsem na něj ještě zakřičela:

,,Jen si běž ty...ty Huláku v lidském provedení!" Pak jsem dopadla zpátky do peřin a naštvaně jsem vydechla. Nechápu, co na mě tak vyjel? Asi není s to pochopit, jak se vlastně cítím.

* * *

U snídaně jsme s Dracem po sobě házeli uražené pohledy. Byli jsme na sebe ještě hodně naštvaní. Narcissa těkala očima od jednoho k druhému. Draco občas natáhl ruku a sáhl si na nějaké místo na zádech.

,,Copak, Draco? Bolí tě záda?" ptala se ho starostlivě Narcissa.

,,Ano. Řekněme, že jsem usnul ve velice nezvyklé poloze." odpověděl jí a poté po mě hodil vyčítavým pohledem.

,,Na tu pohovku jsi šel spát sám." zasyčela jsem a Narcissa se na mě udiveně podívala.

,,Na pohovku?" opakovala Narcissa a Lucius se uchechtl.

,,No jistě. Slyšíš dobře, Narcisso. Draco šel spát na pohovku, stejně tak jako tam chodím já, když se pohádáme a to se stává často." pronesl pobaveně Lucius a Narcissa se obrátila na mě.

,,Vy jste se pohádali?" zeptala se a já se zvedla od stolu.

,,Už nebudu." obeznámila jsem je a odešla ze sídla. Přemístila jsem se k Bradavicím. Měla jsem to tu tak ráda. Rozhodla jsem se pročistit si hlavu a tak jsem se vydala směrem k jezeru. Pousmála jsem se, když jsem zahlédla jednoho dobrého známého. Vydala jsem se k němu a pozdravila:

,,Dobrý den, profesore Hagride." 

,,Dobrý den, profesorko Grangerová." oplatil mi Hagrid pozdrav a já se usmála.

,,Jak se máš, Hagride?" optala jsem se svého starého přítele.

,,Mám se velmi dobře, Hermiono. Velmi dobře." pochvaloval si Hagrid a podíval se jedním určitým směrem jako by tam někdo byl. A taky že byl. ,,Dobrý den, pane řediteli!" pozdravil ho hlasitě Hagrid a já se podívala stejným směrem jako Hagrid. Severus Snape jen kývl na pozdrav a popošel k jezeru.

,,Promiň, Hagride, ale ještě si budu muset něco vyřídit." usmála jsem se na Hagrida omluvně.

,,To je v pohodě, Hermiono. Jen běž." mávl rukou Hagrid a já se s ním tedy rozloučila. Vydala jsem se o kousek dál, za svým nadřízeným a známým, který teď stál blízko u jezera a hleděl na jeho hladinu.

,,Mohlo mě napadnout, že za mnou přijdete, když jste mě viděla." utrousil Snape a já se pousmála.

,,Jak se máte, Severusi?" zajímalo mě.

,,To je docela zvláštní otázka. Ještě zvláštní ale bude má odpověď, protože po dlouhé době mám pocit, že už to není tak úděsné." pověděl mi a já se pousmála. ,,Já bych se vás ale měl ptát na to, jak se cítíte, no ne?" pokračoval Severus a já se zarazila.

,,Asi jsem vás dostatečně nepochopila, Severusi." odvětila jsem stále zaraženě.

,,Můžu vám to vysvětlit. Doneslo se mi, že byste chtěla být manželkou Draca Malfoye a tak jsem se doslechl i o průběhu vašeho plnění Luciusových požadavků." objasnil a já semkla pevně víčka.

,,Já vím, že si vedu hrozně." přiznala jsem poraženě.

,,To říkáte vy a všichni ostatní. Já to nevím. Chci vám jen říct, že tohle není lehká cesta, kterou jste si zvolila. Stát se ženou pana Malfoye a být k tomu všemu ještě mudlovského původu je asi stejně těžké jako hledání viteálů." uvedl to na pravou míru Severus a já jen sklopila hlavu se slovy:

,,Ta cesta se možná odklonila. Možná už ji ani nebudu muset podstupovat." Severus na mě pohlédl a překvapeně na mě koukal. ,,Víte, s Dracem jsme se rozhádali, mně to jako budoucí paní Malfoyové vůbec nejde...Vše se zkrátka hroutí." dovysvětlila jsem.

,,Mám takový dojem, že vám pan Potter pověděl o mé minulosti." poznamenal a já přikývla:

,,No, ano. Říkal mi o tom." 

,,Tak jistě víte i to, že jsem miloval jeho matku a ztratil jsem ji proto, že jsme se pohádali a pak jsem vzdal veškerý boj získat ji." objasnil a já se zamračila.

,,To ano, ale nechápu, co to má společného se mnou a s Dracem." podotkla jsem a Severus si povzdechl.

,,Jste ve stejné situaci. Pokud jste se s Dracem pohádala a vzdáte se ho, nebude cesty zpět a ztratíte ho navždy. Nedopouštějte se stejné chyby jako já." upozornil mě a já párkrát zamrkala. Pohlédla jsem na svůj smaragdový náhrdelník od Draca. Za ty roky jsme s Dracem přišli ještě na jednu věc, kterou tahle věcička uměla. Stiskla jsem náhrdelník silně v dlani, zavřela jsem oči a pomyslela na Draca. Rozevřela jsem dlaň a musela se pousmát. Náhrdelník zářil silně zelenou barvou a to znamenalo, že přes naši menší hádku mě Draco stále miluje.

,,Děkuji mockrát, Severusi! Moc jste mi pomohl!" vzedmula se ve mně vlna odhodlání. Rozběhla jsem se přes pozemky a když jsem byla za nimi, tak jsem se přemístila na Malfoy Manor. Probíhala jsem chodbami a volala: ,,Draco!" Byla jsem naprosto přesvědčená o tom, co chci a musím udělat. Náhle se chodbami rozeznělo:

,,Hermiono!" Utíkala jsem za hlasem, až jsem doběhla do dlouhé chodby, na jejímž druhém konci stál stejně jako já udýchaný Draco. Rozeběhla jsem se směrem k němu a to samé udělal i on. Skončilo to tak, že jsem mu spočinula v objetí. Sevřel mě v objetí tak silně, že jsem neměla daleko k slzám. ,,Hermiono, je mi to všechno tak moc líto, já..." začal, ale já ho nenechala domluvit, protože jsem ho majetnicky políbila a on se pochopitelně vůbec nebránil. Vracel mi polibky s takovou láskou, že jsem věděla, že je vše odpuštěno a že těmi slovy vysvětluje to, co ho tak mrzí. Po našem usmíření jsem věděla jednu věc zcela jasně. Draca se nevzdám za žádnou cenu. Miluji ho z celého srdce a rozhodla jsem se bojovat za naši lásku. Nezískám si ostatní ale tím, že se podrobím nějakým rozmarům. Všechno se totiž podrobí mně.

••••••••••••••••••••••••••••••••••

Tak po vlně vašich pozitivních odpovědí na můj dotaz u minulé kapitoly mi došlo, že nemám na vybranou. :DD Ne, já jsem ráda, že chcete, abych pokračovala a moc si cením vaší podpory!!!❤❤❤
DĚKUJI!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤