Draco

Musel jsem to udělat. Musel jsem požádat Grangerovou o odpuštění. Chtěl jsem si napravit vztahy s co nejvíce lidmi. Grangerová se mnou má sedět ve dvojici celý školní rok na hodině lektvarů, tak bylo rozumné se s ní alespoň trochu udobřit. Teď byla další hodina...péče o kouzelné tvory. Když jsem se nad tím tak zamyslel, tak měl Zmijozel a Nebelvír hodně společných hodin. Tak to bych mohl pokračovat v udobřování, i když k tomu budu mít odpor. Nebudeme si nalhávat, že pro mě nebylo vůbec těžké se Grangerové omluvit. Vydal jsem se tedy na hodinu. Hagrid nám bude zase určitě vyprávět o nějaké úplně nesmyslné věci. Proč vlastně na ten předmět pořád chodím?! Když jsem vyšel na pozemky Bradavic a scházel kopec směrem k Hagridově hájovně, uviděl jsem před sebou postavu s kudrnatými vlasy, jejichž prameny trčely do všech stran. Ani nevím proč, ale zrychlil jsem tempo a doběhl až k ní.

,,Ahoj." pozdravil jsem trochu udýchaně a nervózně. Chtěl jsem si ji udobřit a to jak nejvíc to šlo.

,,Draco?" zeptala se překvapeně a já se pozastavil nad tím, co řekla. Oslovila mě Draco? Ano, dohodli jsme se, že bude lepší si říkat křestním jménem, ale že by to vzala takhle rychle, to jsem nečekal.

,,Chtěl jsem se ještě jednou omluvit, Hermiono." řekl jsem a vyslovil jsem trochu nejistě poslední slovo.

,,Už ses omluvil a já ti dala druhou šanci." oponovala.

,,To ano, ale řekl bych, že jedna omluva nestačí." oponoval jsem tentokrát já. Zavrtěla nesmlouvavě hlavou a řekla:

,,Neuvidím žádnou změnu, když se mi budeš několikrát omlouvat. Zaregistruji změnu, když tvé chování vůči mě bude jiné. Pak ti důvěřovat budu." promluvila a já protočil očima. Proč musela mít vždy pravdu?!

,,To je asi pravda. Jak o tom můžeš takhle přemýšlet?" zeptal jsem se vzápětí a ona se uchechtla.

,,Jsem přeci ta nesnesitelná šprtka." řekla.

,,Hele, to jsi teď ale řekla ty, ne já." upozornil jsem ji a pak už jsme ztichli, jelikož jsme se ocitli před Hagridovou hájovnou a hodina začala.

* * *

Po hodině byl oběd a já se jako jeden z prvních dostal do Velké síně. Vychutnával jsem si oběd, když v tom vešla Gran...Hermiona! Říkej jí Hermiona! Šla v doprovodu sestry Weasleyho a byla s ní zapálená do rozhovoru. Hned za nimi se vynořil Potter a Weasley. Šli několik metrů od sebe a vypadalo to, že spolu nemluví. To asi kvůli té rvačce, co zde proběhla před pár dny.

,,Kámo, zase tě něco žere?" zeptal se Blaise a já přesměroval svůj pohled na něj.

,,Ne, jen nad něčím přemýšlím." řekl jsem a zvedl vidličku, abych se znovu pustil do jídla.

,,Tak to gratuluji Draco, ty přemýšlíš!" posmíval se Blaise a já měl chuť mu tu vidličku zapíchnout mezi oči Ale ne, klid Draco. Přeci jenom jsem se zařekl, že si napravím své vztahy ve škole s ostatními spolužáky.

,,Co máme příští hodinu?" zeptal jsem se radši Blaise, abych zahnal zlé myšlenky spojené s vidličkou.

,,Myslím, že obranu proti černé magii." řekl Blaise a já se zarazil. Co všechny totiž překvapilo bylo to, že novým profesorem obrany proti černé magii je sám Brumbál. Když jsem se nemusel s ním potkávat, tak jsem za to byl rád a teď ho musím vídat na hodinách.

Hermiona

Vešla jsem do Velké síně a usadila se spolu s Ginny, Ronem a Harrym ke stolu. Ron a Harry seděli od sebe vzdáleně a vrhali na toho druhého zlostné pohledy. Už jsem to nevydržela. Zvedla jsem se, opřela si ruce o stůl a nahnula se přes něj tak, abych byla Ronovi i Harrymu co nejblíž tváří v tvář.

,,Kdy vy dva už konečně dospějete, přestanete se chovat jako dva blázni a začněte se navzájem trochu poslouchat?!" zašeptala jsem zlostně a oba dva se na mě zaraženě podívali.

,,Hele Hermiono, tak to není." zkusil se Ron opatrně bránit.

,,Ne? Tak jak to tedy je?" zeptala jsem se a posadila se zpět na své místo.

,,Jen jsme se neshodli v jedné věci, to je vše." zkusil to opět Ron a já se rozhodla sdělit mu mou dohodu s Harrym dřív, než se věci vyvinou hůř než jak vyvinuty jsou.

,,Ginny, Rone...Já bych chtěla říct, že se ale můj a Harryho názor na situaci, která právě probíhá, shoduje." Ron a Ginny otevřeli nevěřícně pusu a Ginny po chvíli řekla:

,,Tím chceš říct, že jsi..."

,,...že jsem přijala Harryho nabídku." dokončila jsem za Ginny. V ten moment se střetl Harryho a Ronův pohled a Ron jako by ho tím svým propaloval.

,,JÁ TĚ ZABIJU!" vykřikl Ron a chystal se Harryho chytit pod krkem, ale já byla rychlejší, natáhla jsem se znovu přes stůl a zadržela ho.

,,To už jsme tu jednou měli Rone, ne?" zeptala jsem se a on si nasupeně odfrkl.

,,Jednou pochopíš, proč jsem tě takhle bránil." řekl si Ron spíš sám pro sebe, ale já to slyšela.

,,Když už ti to dojde, že mě nemáš před čím bránit?! Já si to zvolila sama! Harry mě k ničemu nepřinutil!" vzdorovala jsem jeho poznámkám.

,,Fajn." procedil mezi zuby, zvedl se a ještě než odešel řekl: ,,Ale až se budeš potřebovat vyplakat někomu na rameno, protože to s Malfoyem nebudeš zvládat, tak za mnou nechoď!" Potom, co odešel mi bylo moc smutno. Můj kamarád nebyl schopný mě pochopit a to moc bolelo. Nemohla jsem tady takhle zůstat. Vstala jsem a s očima plných slz jsem vyběhla z Velké síně. Ani mě nezastavil Ginnyin křik. Potřebovala jsem být sama a srovnat se trochu.

Draco

Ale ne. Weasley asi zase dělá problémy. Hermiona ho totiž právě chytla přes stůl za ruku, aby nechal být Pottera. Pak si spolu chvíli povídali a Weasley odešel. Co se to s tím zrzkem v poslední době děje? Po chvíli jsem ale zaregistroval další prudký pohyb. Měla uslzené oči a vyběhla ze síně. Zvedl jsem se a chystal se odejít. Ani nevím, co mě to popadlo, ale měl jsem pocit jako bych měl jít za ní a optat se, co jí je. Ona to samé udělala dnes a já jí to chtěl oplatit. Bral jsem to jako součást usmíření.

,,Kam jdeš?" zeptal se Blaise a já se stále otočenou hlavou na vchod do síně odpověděl:

,,Něco si musím zařídit." Vyběhl jsem ze síně a ocitl se na chodbě. Po Hermioně ani stopa. Tak půjdu tam, kam mě nohy zanesou. Vydal jsem se tím směrem, kam bych šel, kdybych byl zoufalý, což se stávalo docela často poslední dobou.

,,Hej ty! Neviděl si Hermionu Grangerovou?" zeptal jsem se jednoho žáka z Nebelvíru.

,,Jo, náhodou viděl. Běžela přímo tudy." navigoval mě gestem ruky a já se rozběhl daným směrem. Po několika krocích jsem se ocitl u umývárny Ufňukané Uršuly. Pootevřel jsem dveře a to, že tam je bylo jasné. Byly to totiž právě zoufalé vzlyky, které protínaly to ticho v místnosti.

Co na to říkáte? :)
Napište mi určitě svůj názor nebo hlasujte pro tuhle kapitolu!!!❤❤❤
Děkuji moc!!!❤❤❤❤

Vaše Helen ❤