Hermiona

Potom, co skončila hodina lektvarů, jsem se vydala do svého pokoje. Odložila jsem si brašnu a přemýšlela. Měla jsem totiž asi dvacet minut volna než začne další hodina a já promýšlela, co do té doby dělat. Nakonec jsem se rozhodla se jen tak potulovat po chodbách a vymýšlet strategii mé mise. Vůbec jsem se nesoustředila na to, kam vedou mé kroky. Byla jsem myšlenkami jinde a tak jsem zahýbala do různých koutů školy a postupně se vytrácel hluk ostatních studentů. Po nějaké chvíli, co jsem se vrátila zpět do reality mi došlo, že jdu už nějakou tu chvíli v hrobovém tichu a nepotkala jsem ani živáčka. Najednou se ozval hlas. Znělo to jako nešťastný hlas a já se lekla, jestli se někomu něco nestalo. Mé kroky byly najednou rychlejší a já se ocitla přede dveřmi, odkud se ozval onen hlas. Byla to umývárna Ufňukané Uršuly, kam nikdo nechodil. Proto mě překvapilo, že se odtamtud něco ozvalo. Vzala jsem potichu za kliku a otevřela dveře. Vstoupila jsem a uslyšela rychlé a hlasité oddechování. Šla jsem po zvuku a narazila na osobu sedící v koutě, jak má svěšenou hlavu, semknuté nohy k sobě a zhluboka dýchá. Podle vlasů jsem ho okamžitě poznala. Jen jeden člověk má takové vlasy.

,,Malfoyi?" oslovila jsem ho tiše a jemně. Pokud z něj budu chtít něco dostat, tak s ním musím navázat kamarádský vztah, což bude velmi náročné. Musím začít pozvolna a už od začátku mile.

,,Grangerová?" zeptal se překvapeně a podíval se na mě pořádně.

,,Stalo se něco?" zeptala jsem se starostlivě a doufala, že jdu na to správně.

,,Ne, nic." odpověděl, zvedl se ze země a otočil se ke mně zády. Byla jsem zaskočená. On mě neposlal do háje, ale jen mě mírně odbyl.

,,Vím, že to něco bude. Takhle se normálně nechováš." řekla jsem a čekala zda odpoví. Otočil se na mě a řekl:

,,To není tvoje starost." Neřekl to ale nijak hrubě. Řekl to klidným hlasem.

,,Jen jsem se optala." řekla jsem, otočila se a chtěla vyjít pryč z umývárny, když v tom mě zarazil jeho hlas.

,,Grangerová." vypadlo z něj rychle a já se stále otočená pousmála, že mi vyšlo přesně to, co jsem chtěla. Poté jsem se na něj podívala.

,,Ano?"

,,Víš, já...Chci začít od znova." řekl a prohrábl si rukou ve vlasy.

,,Prosím?!" vyjekla jsem. Jestli mě něco opravdu zaskočilo, tak to bylo tohle. Draco Malfoy chtěl začít od znova?!

,,Chci začít od začátku. Ty a já...od úplného začátku." řekl a já se zamračila.

,,Nejsem si vůbec jistá, zda chci začít od začátku já." promluvila jsem tiše a on znejistěl. ,,Nebo takhle Malfoyi...Řekni mi, proč bych měla chtít udělat za vším tlustou čáru a zapomenout?" zeptala jsem se. Byla to pravda. Proč bych na to měla kývnout?

,,Podívej...uvědomil jsem si, že jsem idiot. Ano, asi ti to bude připadat jako že se teď přetvařuji, ale chci abys věděla, že vše, co teď vypustím z úst myslím vážně." řekl a já ho velice pozorně poslouchala.

,,Nevím, zda ti to věřit...ale dobře, pokračuj." svolila jsem a on si úlevně oddychl.

,,Je mi to líto...to jak jsem se choval...k tobě a tvým přátelům. Až teď si to uvědomuji. Chci se za to omluvit a požádat tě o druhou šanci. Už tě nebudu oslovovat tak, jak jsem to dělával dřív. Budu tě brát jako spolužačku, s kterou jsem v příměří." vysvětlil a přiblížil se ke mně.

,,Takže mě žádáš o druhou šanci?" zeptala jsem se a on přikývl.

,,Vím, že ti to přijde směšné, ale já si opravdu uvědomil, že kvůli mému neomluvitelnému chování jsem si proti sobě poštval nespočet lidí. Nikoho nemám a mohu si za to sám." dopověděl a já přikývla. Byla pravda, že kvůli jeho chování se k němu všichni obraceli zády a on musel být zoufalý. Musí být přecitlivělý z toho, že se stal Smrtijedem. Nic jiného to být nemůže.

,,Já to přijímám." řekla jsem a on se na mě překvapeně podíval. Musela jsem to přijmout, jinak mohl jít Harryho plán do kytek a já bych se nic nedozvěděla.

,,Ty to myslíš vážně?" zeptal se a já se na něj pokusila usmát...Ano, pokusila, protože usmívat se na Malfoye bylo divné a pro mě těžké.

,,Myslím to vážně." ujistila jsem ho a přišlo mi, že se štěstím a úlevou rozzářil.

,,Víš, ještě...Můžeme si říkat křestním jménem? Myslím, že to bude lepší." řekl.

,,Jo, jasně." přikývla jsem.

,,Takže všechno dobrý?" zeptal se a natáhl ke mně ruku. Zírala jsem na tu jeho ruku snad hodinu, protože jsem nevěřila tomu, že by se neštítil se mě dotknout...i když mě teď ujišťoval o tom, že se těmto věcem bude vyhýbat a budeme v příměří. Podala jsem mu ruku a on ji stiskl. ,,Takže...od znova?" zeptal se.

,,Od znova." přikývla jsem a pustila svou ruku z jeho sevření. Chvíli jsme tam tak stáli a koukali do země. Já koukala na své ruce a on nervózně poklepával nohou. ,,No...ehm...už asi půjdu." řekla jsem po chvíli a on mi věnoval souhlasný pohled. Otočila jsem se, nadechla a vyšla z místnosti. Kdyby někdo někdy viděl, jak jsem po tom, co jsem vyšla z umývárny vyběhla jako neřízená střela směrem do společenské místnosti, tak by se asi udusil smíchy.  V pokoji jsem z běhu skočila na postel. Ginny, která seděla na posteli a studovala něco v knize se chytila u srdce.

,,Hermiono, co blázníš?! Víš jak jsem se lekla?!" vyjekla a zaklapla knihu. Byl čas jít na další hodinu.  Zvedla jsem se a objala svou kamarádku.

,,Promiň, já jsem jen trochu rozrušená, Ginny." vysvětlila jsem a ona nespokojeně nakrčila obočí.

,,Z čeho? Co se stalo?" zeptala se znepokojeně.

Řeknu jí to? Neřeknu jí to? Tyhle myšlenky mě napadaly a já nevěděla jakou z těch dvou si vybrat.

,,No, asi ti to řeknu někdy jindy. Teď máme stejně hodinu." snažila jsem se to zamluvit, popadla jsem brašnu, chytla Ginny za ruku a mířila si to ven z pokoje. Ginny je má nejlepší kamarádka, ale tohle prostě chvíli počká. Ještě ani neví o tom, že jsem ten Harryho plán přijala, natož, že jsem si právě smluvila příměří se svým nepřítelem. Bude běsná až se to dozví a Ron ještě víc, ale já za to nemohla. Mohla za to má neskonalá zvědavost a odhodlání zjistit, co se děje.

Jako vždy můžete hlasovat nebo napsat komentář s názorem, pokud se vám kapitola líbila. ;)
Budu ráda za sebemenší podporu!!!❤❤❤
Děkuji!!!❤❤❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤