Ahoj! Dnes začneme netradičně s Dracova pohledu, který se bude objevovat nejspíš víc a víc. :D

Užijte si čtení! ;) ❤

Draco

Dorazil jsem do svého pokoje a hodil svou brašnu na postel. Byl jsem tak naštvaný. Poslední dobou jsem se choval jako malé děcko, které věčně brečí někde v koutě. To mi na mé autoritě rozhodně nepřidávalo a začal jsem se chovat celkově jako blázen.

,,Žere tě něco kámo?" zeptal se Blaise hned jak jsem ze vzteku kopl do svého kufru u postele.

,,I kdyby, tak to není tvoje starost." procedil jsem mezi zuby a dopadl na postel. Dal jsem si ruce za hlavu a těžce vydechl.

,,Tak mi to řekni, ne? Co se ti děje?" zeptal se znovu Blaise a ušklíbl se.

,,Začínáš se s těmi hloupými otázkami podobat Pansy. Ale dobrá, když to chceš vědět...Chovám se jako idiot, to se děje!" odvětil jsem podrážděně. Blaise se na mě podíval a řekl:

,,Ty se tak nechováš, ty už dávno jsi..."

,,...Ještě chvíli pokračuj a schytáš nějakou nepěknou kletbu!" řekl jsem rozčileně a Blaise zmlkl. ,,Nemá to cenu, jdu pryč." řekl jsem nakonec a odešel z místnosti. Možná to, co chtěl Blaise říct byla pravda. Možná jsem opravdu idiot. Proč jsem přijal to, že se stanu Smrtijedem?! Byl jsem opravdu takový hlupák?! Teď už nebylo cesty zpět a já měl splnit onen hrozný úkol. Jsem myšlenkami úplně mimo, jsem přecitlivělý a to až moc. Bylo to vidět například teď před malou chvílí, když do mě vrazila ta proradná Grangerová! Začal jsem si uvědomovat až teď, co se vlastně stalo. Já se Grangerové omluvil a ještě jí pomohl zvednout ty její knihy! Jsem na tom asi hodně špatně, když se omlouvám a pomáhám někomu tak bezvýznamnému jako je Grangerová! Grangerová...Ta holka byla postrach!

* * *

Hermiona

,,Harry?" oslovila jsem svého kamaráda o den později večer, když jsem zaťukala na dveře jeho pokoje a on mě vyzval dál. Studoval něco v Pobertově plánku a hned jak mě uviděl jej odložil a věnoval mi pozornost.

,,Ano Hermiono, co bys potřebovala?" zeptal se a já se k němu posadila na postel. Z kapsy jsem vytáhla kus složeného pergamenu a řekla:

,,Dost jsem přemýšlela o té tvé nabídce." Převzal si ode mě pergamen a začal číst.

,,Sestavila sis plán pro a proti. To mě těší, že o tom uvažuješ." řekl a lehce se usmál.

,,Chtěla jsem se k tomu nějakým způsobem vyjádřit a proto musím říct, že mě moc mrzí to, že..." větu jsem ale nedokončila, protože mě Harry přerušil:

,,Moc tě mrzí, že to nemůžeš přijmout. Jo, já to chápu Hermiono, i jsem si to..."

,,...Tak to není, Harry!" přerušila jsem ho tentokrát já. ,,Chtěla jsem ti říct, že mě mrzí to, že jsem na to nekývla hned." Harry chtěl vydat něco ze svých pootevřených úst, ale moc se mu to nedařilo. ,,Chci to podstoupit. Mě samotnou zajímá, co se to s Malfoyem děje. Bude to těžké, ale snad to nějak zvládnu. Zvědavost mi z toho nedává spát, to mi věř." zakončila jsem to.

,,To myslíš vážně?" zeptal se nadšeně.

,,Ano." uznala jsem a Harrymu se na tváři objevil úsměv.

,,Tak to mě doopravdy moc těší! Chci, abys věděla, že pokud budeš mít s tím po nějaké době problém nebo se něco bude dít, přijď za mnou, ano?" ujišťoval se a já jen kývla. Po popovídaní si o dalších, ne až tak důležitých věcech, jsem se vydala zpět do svého pokoje. Chtěla jsem podniknout misi Draco Malfoy co nejdříve...ideálně již zítra. Lehla jsem si do postele a usnula. Usnula jsem možná ale na další dobu než bylo nutné.

* * *

,,HERMIONO! VSTÁVEJ, VSTÁVEJ! ZASPALY JSME!" slyšela jsem hysterický křik Ginny a otevřela oči. Denní světlo mě oslepilo a já se rozespalá překulila na bok.

,,Nech mě spát, Ginny." odbyla jsem znepokojeně svou kamarádku a zavřela oči, abych se vrátila zpět do říše snů. Můj pokus byl ale překažen Ginny, která ze mě stáhla peřinu a zatřásla se mnou.

,,HERMIONO, NEVNÍMÁŠ! ZA-SPA-LI JSME!" zakřičela. V tu ránu jsem se posadila a začala si v hlavě srovnávat všechny souvislosti.

,,U Merlina, my jsme zaspali!" vykřikla jsem tentokrát já a vyletěla z postele jako neřízená střela. ,,Kolik je hodin?" zeptala jsem se, když jsem našla čisté oblečení.

,,No, 8.05." odpověděla Ginny a mně popadalo oblečení k nohám.

,,To už je tolik?! Snape mě přetrhne!" zaklela jsem. Proč jsme museli mít hned v tento den jako první dvouhodinovku lektvarů?! Kterýkoliv jiný z profesorů by to jistě pochopil, že jsem zaspala, ale Snape prostě ne! Po několika minutách jsem už vyběhla z pokoje a utíkala po schodech a chodbami co nejrychleji do sklepení.

Draco

Vzbudil jsem se. Kolem mě bylo naprosté ticho. Když jsem vstal z postele všiml jsem si, že nikdo kromě mě v pokoji není. Zvláštní, Blaise většinou spí déle než já. Vyšel jsem do společenské místnosti. Zde nebyla opět jediná živá duše. A pak mi to došlo. Otočil jsem se na stojací hodiny u krbu a ty právě teď ukazovaly 8.07. Vběhl jsem zpět do pokoje a u toho si nahlas nadával. Pitomý čas, pitomé učení! Snape to snad nějak pochopí. Jsem ze Zmijozelu, takže mi to snad projde. Po pár minutách, co jsem se upravil jsem už proběhl jen pár chodbičkami. Ovšem když jsem dorazil k učebně lektvarů, dveře byly otevřené a vypadalo to, že nějaká osoba do nich před malou chvílí vstoupila. Podle hlasu, který se ozýval ode dveří to byla dívka. Podle toho, jakým stylem na ní mluvil Snape si ji nejspíš pěkně slovně vychutnával a já doufal, že se to samé nestane se mnou. Ve dveřích jsem se zasekl. Přede mnou stála Grangerová. Měla rozcuchané vlasy více než obvykle a vypadala rozespale. Nejspíš také zaspala.

,,Ale, ale...pan Malfoy. Jistě mi rád odůvodníte váš pozdní příchod na hodinu." řekl Snape a skřížil ruce na hrudi.

,,Omlouvám se, zaspal jsem." odpověděl jsem jednoduše a Snape si pobaveně odfrkl.

,,Jak vidím je to značně oblíbená výmluva. A víte proč, pane Malfoyi? Protože slečna Grangerová tvrdí to samé. Není to zvláštní?" Mlčel jsem. Na ostatních předmětech bych se určitě bránil proti profesorově domněnce, ale u Snapa jsem si to radši nedovolil. Bylo mi jasné, že naráží na to, že jsem se někde s Grangerovou zašil. Vlastně tomu všechny okolnosti bohužel nasvědčovaly. Myšlenkami jsme byli o hodině úplně někde jinde, nezapisovali jsme si poznámky a teď to byl pozdní příchod. Snapovi to zapadalo dohromady jako skládačka a nebál se to vyslovit nahlas, ale já i přes to, že bych to mohl vyvrátit, jsem držel radši jazyk za zuby. ,,Chci vám jen říct, že už na to nemám nervy! Sedněte si!" vyštěkl a já se rozhlédl po volném místě. Jediné volné byla celá jedna nezabraná lavice. Mělo to háček...V lavici sedí dva a Grangerová už si nikam jinam sednout nemohla. To znamenalo, že má sedět vedle mě?! ,,Ach ano, výborně nám to vyjde. Pan Malfoy a slečna Grangerová." řekl a šel si něco zapsat na pergamen...zřejmě jeho poslední větu, co řekl. ,,No co civíte?! Posaďte se už konečně!" stočil Snape svůj pohled opět na mě a Grangerovou. S velkým zdráháním jsem se nakonec posadil a ona musela vedle mě. ,,Vysvětlím vám opozdilci, co jsem rozhodl již na začátku hodiny. Budete sedět v lavici s opačným pohlavím a to s tím, že jeden bude ze Zmijozelu a ten druhý z Nebelvíru. Tento zasedací pořádek jak je teď, platí do konce školního roku." vysvětlil a já i osoba sedící vedle mě jsme lehce pootevřeli ústa údivem. To tedy ani jeden z nás nečekal. Mám sedět do konce školního roku s Grangerovou?! Jak to mám jako přežít?! Bude mě věčně opravovat a bude jako vždy nesnesitelná. Fakt hrůza a to ta největší!

Názory? :)
Pokud chcete, napište mi je a nebo můžete hlasovat. ;) ❤
Díky za přečtení!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤