Nádherné video s nádhernou písničkou!❤ Doporučuji! :)

A je to tady lidi...naposledy :(...

••••••••••••••••••••••••••••••••   

Draco

,,A co teď?" zeptal jsem se do ticha, když jsme s Hermionou seděli pod naší oblíbenou vrbou u jezera.

,,Co myslíš tou otázkou?" podívala se na mě nechápavě.

,,Co prostě bude teď? V budoucnu." vysvětlil jsem podstatu své otázky.

,,Nikdo neví, co bude. Budoucnost nikdo nezná, kromě osudu, který právě o tvé budoucnosti rozhoduje." konstatovala Hermiona zamyšleně. Protočil jsem očima.

,,Nemůžeš mi zkrátka odpovědět na otázku a nepolemizovat tady o osudu?" chtěl jsem se dostat k jádru věci. Zavrtěla hlavou.

,,Ne, protože já nevím, co chci." povzdechla si Hermiona.

,,Tak asi chceš dostudovat, ne? V první řadě." optal jsem se jí. Přišla mi, že se utápí v melancholické náladě.

,,To asi ano." odvětila jednoduše.

,,Co je to s tebou? Mio, jsi posmutnělá a já nechci, abys byla. Co se děje?" zajímalo mě. Zadíval jsem se do jejích oříškových očí, které byly smutné.

,,Co si představíš pod pojmem vítězství?" vyřkla otázku, nad kterou pro mě nebylo třeba se zamýšlet.

,,Tebe." odpověděl jsem s úsměvem. Byla to jednoznačná odpověď.

,,Já jsem pro tebe symbolem vítězství?" divila se a její překvapení se nedalo ničím skrýt.

,,Jsi pro mě jediným symbolem vítězství." prozradil jsem, zvedl se a pomohl zvednout se i Hermioně. ,,Jsi něco, po čem toužím jako po vítězství. Miluju pocit vítězství a miluju tebe. Vítězství je něco krásného, hrdého, jedinečného...něco, čím se chce každý chlubit. A já..." odmlčel jsem se a vyzvedl si Hermionu do náruče. ,,...se chci chlubit tebou." pověděl jsem a ona se rozesmála.

,,Ještě něco máš na srdci, nebo je to vše?" ovinula kolem mého krku svou ruku.

,,Ty jsi ale hrubá. Vůbec si nevážíš mých citů." dělal jsem uraženého a pak jsme se tomu společně zasmáli. ,,Ale něco bych k tomu dodat vlastně chtěl." zvážněl jsem poté. ,,Voníš po šeřících a šeříky byly symbolem vítězství v druhé světové válce." přivoněl jsem k ní a zlehka jí políbil. Postavil jsem jí na zem a naše pohledy se přesměrovali na dvě osoby stojící opodál nás. Byla to matka a otec. ,,Matko." přešel jsem k matce a silně jí objal.

,,Draco, jsem tak ráda, že jste oba dva v pořádku." oddechla si matka. Poté jsem se obrátil na otce, který se na mě koukal jako vždy.

,,Draco...gratuluji k vítězství." pogratuloval mi odměřeně otec a pokýval hlavou.

,,Díky, otče." poděkoval jsem a otočil se zpět na Hermionu.

,,Hermiono, drahoušku." roztáhla matka ruce a tím Hermioně naznačila, aby jí objala. Hermiona zdráhavě přešla k matce a přitiskla se k ní. ,,Jsem tak ráda, že tě vidím." pronesla tiše a pak se od Hermiony odtáhla.

,,Já jsem taky ráda." přisvědčila Hermiona a poté se zarazila, když pohlédla na mého otce, kterému na tváři zůstával ledový výraz.

,,Slečno Grangerová..." pronesl ledabyle otec a natáhl k ní ruku.

,,Pane Malfoyi..." oplatila mu stejnou mincí Hermiona a stiskla jeho ruku.

,,Dlouho jsme se neviděli." prohodil otec, asi aby vyplnil trapnou chvíli ticha.

,,To ano." pípla Hermiona a stáhla se o kus zpátky.

,,No...Draco, kdy asi tak plánuješ jít domů?" snažila se matka zklidnit atmosféru, která kolem nás panovala, ale neměla sebemenší ponětí, že napětí díky ní ještě zhoustlo. Hermiona se totiž nadechla, jako kdyby si na něco vzpomněla a poté řekla:

,,Narcisso, právě jsi mi něco připomněla!" Hned na to udělala pár rychlých kroků vpřed, ale já jí chytl za loket a stáhl zpět.

,,Kam jdeš?" optal jsem se.

,,Nemám kam jít, Draco. Musím si zařídit, kde budu bydlet." objasnila a chtěla znovu jít, jenže já jí to nedovolil.

,,Myslel jsem, že tohle je samozřejmost." mínil jsem a ona se na mě nechápavě podívala.

,,Co má být podle tebe samozřejmost?" nechápala a já se usmál.

,,To, že budeš bydlet se mnou. Na Malfoy Manoru." vysvětlil jsem a Hermioně spadla brada.

,,Co? Ne, to ne." bránila se a já se na ní zkoumavě podíval.

,,Co ne? Já řekl, že je to samozřejmost...A navíc...Máte s tím nějaký problém?" obrátil jsem se na matku a otce.

,,Já naprosto žádný." mávla rukou matka.

,,Já ano." procedil skrz zuby otec.

,,Luciusi!" okřikla ho matka.

,,Ne, nemám Draco." vysoukal ze sebe po delší době a já nad tím protočil očima.

,,Nezájem. I kdyby tě tam ti dva nechtěli, tak já tě tam mermomocí chci a potřebuji." přesvědčoval jsem jí.

,,Když já nevím..."

,,Ani slovo. Už jsem řekl, jak to bude, tak to tak bude." zarazil jsem jí, objal jí a přemístil se pryč. Ocitli jsme se před Malfoy Manor. Byl jsem silně přesvědčen o tom, že zde Hermiona stráví celý ten čas před školou...možná i nějaký čas po škole...možná zbytek života...Tak bych si to přál z celého srdce, ale jak to bude doopravdy dál?

••••••••••••••••••••••••••••••••  

Konec

⬇

⬇

⬇
INFORMACE!!! :D

Jak to bude doopravdy dál se dozvíte 10. července 2018, kdy se na mém profilu objeví pokračování téhle knihy s názvem Dramione - THE OBLIGATION (Dramione - POVINNOST). Máte radost? :)❤

Pokud vás zajímá, zda mám v plánu ještě nějakou jinou knihu, tak ano. Ještě dnes vyjde první kapitola knihy Snamione - My only saviour (Snamione - Můj jedniný spasitel). Není to asi pro každého, ale já se na psaní na tohle téma těším už hrozně dlouho.❤🌸

Chtěla bych vám na závěr hrozně moc poděkovat za vaši neuvěřitelnou podporu, která mě jen utvrzovala v tom, abych pokračovala v psaní!!!❤❤❤

Tenhle příběh dosáhl 12K přečtení, 1,35K hlasů, přes 1 K komentářů a 73 lidí mě sleduje!!!❤❤❤❤ Motivujete mě víc než si dokážete představit!!!❤❤❤
JSTE ZKRÁTKA NEJLEPŠÍ!!!❤❤❤❤❤

Doufám, že jsem vás neunudila a že jste si tento příběh, který právě skončil, ale ne definitivně, užili!!!❤❤❤
Děkuji!!!❤❤❤

Vaše Helen ❤