Draco

Procházeli jsme s Hermionou kolem ostatních, kteří ve Velké síni ošetřovali, nebo truchlili nad ztrátou blízkých. Hermiona náhle vedle mě vzlykla. Podíval jsem se na ní. Její oříškové oči byly zaplněné slzami.

,,Pojď sem." roztáhl jsem ruce a ona mě okamžitě silně objala. Hladil jsem jí po vlasech a utěšoval. ,,Patří to k životu. Bude to dobrý. Jsem s tebou."

,,Já vím. Jen jsem ty lidi měla moc ráda." odtáhla se ode mě a zadívala se mi do očí.

,,To ti nikdo nevyčítá." ujistil jsem jí a chytl jí za ruku. ,,Možná by bylo lepší jít pryč, co říkáš?" navrhl jsem a ona na to jen kývla. Chápal jsem jí a chtěl jsem s ní být. Věděl jsem, že mě potřebuje, stejně tak jako já potřebuji jí. Sedli jsme si na už takhle poničené schody a Hermiona si položila hlavu na mé rameno. Nemusel jsem jí vlastně nic říkat. Stačila jí má přítomnost. Mlčení zkrátka občas stačí.

,,Jsem ráda, že jsi tady." promluvila po dlouhé chvíli.

,,Já tu budu už navždy. Už tě neopustím...Znovu ne." pověděl jsem a zlehka jí pohladil po tváři. Pousmála se a naklonila se ke mně. Následoval polibek, který jsem procítil jako vždy. Ozvaly se za námi kroky. Odtrhli jsme se od sebe a ohlédli se. Stál za námi Potter. Vypadal sklesle. Hermiona se okamžitě zvedla a přešla k němu.

,,Tak co?" vyhrkla okamžitě.

,,Jdu do lesa." odpověděl jí a bylo to tak hrozné, že i mně se rozšířily zorničky.

,,Cože?! Zbláznil ses?!" vyjekl kdosi pod schody. Stál tam Weasley a hned se k nám po Potterově odpovědi vydal.

,,Znám ten důvod, proč je slyším...ty viteály. A myslím si, že ty to taky víš." promluvil Potter k Hermioně, které se zalesklo v očích.

,,Půjdu s tebou." vydechla smutně.

,,Ne. Zabijte hada...Zabijte hada a pak zbude jen on." pověděl jí a ona mu padla kolem krku. Rozplakala se a mě to bylo všechno hrozně líto. Když zemře Potter, tak jakou máme naději, že vyhrajeme?

,,Pottere." oslovil jsem ho, když se Hermiona přesunula zpět ke mně. ,,Chci se omluvit...za všechno. A vím, že je pozdě na tykání, ale přijmi to jako důkaz, že mezi námi již není nepřátelství." podal jsem mu ruku a on na ní chvíli jen koukal.

,,Tak to přijímám, Draco. A já ti vrátím zase tvou hůlku, i když tě nebude poslouchat. To je zase můj důkaz." řekl, podal mi hůlku a poté si se mnou potřásl.

,,Díky, Harry." řekl jsem mu a on kývl. Poté zmizel a Hermiona byla smutná ještě víc než před tím.

* * *

 Bylo ticho. Neválčilo se a jen se přihlíželo na velký zástup Smrtijedů, kteří se blížili směrem k hradu. V čele stál Voldemort. Z jeho výrazu bylo vidět jediné...radost. Byla to ale zlověstná radost.

,,Harry Potter...je mrtvý!" zakřičel a z jedné strany se ozval výkřik:

,,Ne! Ne!" Byla to zrzka...Hermionina nejlepší kamarádka.

,,Ticho!" zastavil ji Voldemort úsečně. Všiml jsem si, že zrzku drží za ramena Blaise a uklidňuje jí. Že by se ti dva stali přáteli? Všichni civěli na Hagrida, který v náruči nesl mrtvé tělo Harryho Pottera. ,,Hloupá holko! Harry Potter...je mrtvý. Od této chvíle vložíš svou víru ve mě." zabodl do hrudi svůj hubený ukazováček a propálil ji zlým pohledem. Poté se otočil k Smrtijedům a zakřičel: ,,Harry Potter je mrtvý!" Smrtijedi se rozesmáli. ,,A teď je čas na to, abyste se ke mně přidali. Přidejte se, nebo zemřete!" vyzval nás Voldemort.

,,Draco." ozvalo se z řad Smrtijedů. Pohlédl jsem na místo, odkud se ozýval hlas. Spatřil jsem otce a matku. Otec trochu vykročil a zopakoval mé jméno. Rozhlédl jsem se a náhle se mě dotklo něco studeného. Byla to Hermionina ruka, která tu mou pevně sevřela.

,,Nechoď. Snažně tě prosím, nikam nechoď." šeptala zničeně.

,,Draco." promluvila teď i matka a kývla na mě. Pokusil jsem se vysmeknout svou ruku z Hermionina sevření, ale nešlo to.

,,Ne...ne, ne, ne prosím, zůstaň." začala plakat. Druhou rukou jsem si pomohl vyprostit se z jejího sevření a vykročil jsem. Zatnul jsem zuby a přešel k Voldemortovi.

,,Výborně, Draco. Výborně." pochválil mě Voldemort a natáhl kolem mě ruce, jako kdyby se mě pokoušel obejmout. Poté jsem se připojil k matce a otci. Matka mě chytla kolem ramen a já se podíval na Hermionu. Ve tváři měla stín, jež jsem nepoznával. Zklamání, zoufalství, neštěstí. Nevěřil jsem vlastním očím, když vpřed vykročil Neville Longbottom. Oddychl jsem si, když se ukázalo, že měl jen proslov. Mluvil o Harrym. O tom, že lidé umírají denně, ale že Harryho srdce bilo pro všechny.

,,Ještě není konec!" zakřičel na konci a vytáhl za starého Moudrého klobouku meč. Náhle z Hagridovy náruče seskočil Harry. Všichni ohromeni a paralyzováni zůstali na místě a přihlíželi tomu, co se teď stalo. Došlo mi, že Harry nemá hůlku.

,,Harry!" zavolal jsem na něj, vyběhl z řad Smrtijedů a hodil mu svou hůlku. Chytl jí a stihl zmizet dřív, než ho zasáhla jedna z kleteb Pána zla, který je po něm začal metat. Všichni se začali rozutíkat a Smrtijedi byli zmatení.

,,Tumáš." podala mi matka svou hůlku.

,,Ne, mami...to přeci nejde." bránil jsem se.

,,Čím se chceš bránit? Vem si ji." přesvědčovala mě matka, vnutila mi hůlku a obrátila se na otce.

,,V tom případě musíte vy pryč. Zabijí vás za zradu. Jděte!" popohnal jsem je. Otec kývl, chytl matku za ruku a vydal se s ní k poničenému mostu.

,,Tak jo." povzbudil jsem se, nadechl se a šel bojovat. Bitva bylo něco, co se nedá ani popsat. Tolik mrtvých a zraněných. Bloudil jsem pohledem po Hermioně a doufal, že jí po bitvě nenajdu ležet mrtvou na zemi. Bylo by to pro mě neštěstí. Metal jsem kletby po všech Smrtijedech a vedlo se mi dobře. Všiml jsem si i Severuse Snapea, který se tu zjevil a se Smrtijedy mi pomáhal. Za celou bitvu jsme si oba dva vyslechli spoustu nadávek typu zrádci či šmejdi. Kouzelníků a čarodějek ubývalo a to jak na té špatné straně, tak i na té dobré. Když se bitva blížila ke konci, všiml jsem si Hermiony. V té chvíli byla Hermiona a zároveň Belatrix, která stála opodál, odzbrojeny. Belatrix měla však ještě jednu zbraň...dýku. Byla to jiná než ta, co hodila po domácím skřítkovi Dobbym. Zpozorovala Hermionu a rozběhla se k ní. V ten moment mě nenapadlo namířit proti Belatrix hůlku a vyřknout nějaké kouzlo. Nohy mě nesly samy a když byla těsně u ní a napřáhla dýku, postavil jsem se před Hermionu a dýka se mi zabodla do hrudi.

•••••••••••••••••••••••••••••••• 

Docela tragický konec. :/ No ještě nás čekají 2 kapitoly!

Děkuji moc za hlasování, přečtení a komentáře!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤