Hermiona

O pár dní později, co jsem se od Draca dozvěděla celou pravdu, se vůbec nic nezměnilo. Tím mám na mysli Harryho. Začtený do knihy Prince dvojí krve a přímo posedlý zjistit pravdu o Dracovi. Popravdě jsem se trochu obávala jeho počínání. Co když to zajde daleko. Dřív nebo později z toho zešílí on, nebo všichni ostatní. Seděla jsem u Nebelvírského stolu ve společnosti Ginny, Harryho a Rona. Ano, Ron už byl zcela zotavený a po pár dnech ho propustili z ošetřovny. Všichni jsme si povídali a smáli se...až na jednoho. Harry mi přišel už pomalu horší než já. I já dokázala na chvíli odložit knihu a bavit se s přáteli, avšak Harry to u téhle knihy zjevně nedokázal. Knihu měl otočenou na straně, kterou pročítal nejméně už posté. Na té straně bylo napsané něco, co Harrymu asi nedalo spát. Sectumsempra - pro nepřátele. Ano, přesně tohle kouzlo. Ani já, ani Harry jsme neměli ponětí, co by daná formule mohla znamenat. Můj pohled se zastavil teď už na něčem jiném...tedy spíš na někom.

,,Harry, to je Katie...Katie Bellová." oslovila jsem svého kamaráda. Harryho to probralo, vzal knihu a přešel jen pár kroků od stolu k Nebelvírce, kterou až dnes po dlouhé době propustili z nemocničního křídla. Jejich rozhovor jsem slyšela celý.

,,Katie! Jak se máš?" začal konverzačně Harry. Došlo mi, že chce z tohoto rozhovoru vytěžit spoustu informací. Katie vypadala smutně a trochu unaveně.

,,Vím na co se chceš zeptat, Harry, ale nevím, kdo mě proklel. Kdybych si tak vzpomněla!" povzdechla si a podívala se k východu z Velké síně. Ztuhla a já poznala, že jí něco nemile překvapilo. Podívala jsem se stejným směrem. Stál tam Draco a já samozřejmě hned pochopila. Možná se jí vrátila vzpomínka na předávání balíčku. Dracovy oči pohltil strach a potemnily. Zoufalství ho nejspíš obklopovalo na míle daleko, protože se otočil a rychlým krokem se vydal z Velké síně. Harry se spěšně rozloučil s Katie a vystřelil jako neřízená střela za Dracem. Prudce jsem se zvedla.

,,Kam jdeš?!" vykřikla Ginny a já se zarazila.

,,No kam asi?! Přece..." pak mi to ale došlo. Ron seděl vedle mě a koukal na celou situaci vyjeveně. S mírným žuchnutím jsem se posadila zpět na své místo a přemýšlela, co udělám. Harry míval při záchvatech vzteku spontánní jednání. Co když z Draca dostane, že je Smrtijed?! Draco možná vypadá jako tvrďák, ale ve skutečnosti tomu tak není. Je dost citlivý a nátlak na jeho osobu snáší špatně. Musím něco vymyslet! ,,Pro Merlina, úplně bych zapomněla na to, že se mnou chtěl mluvit Brumbál! Musím jít, tak ahoj!" vymyslela jsem si a vystřelila od stolu.

,,Hermiono!" zavolala za mnou starostlivě Ginny, ale já její volání zcela ignorovala. Jediné, co mě teď zajímalo bylo, kam se poděl ten Zmijozel a Nebelvír.

Draco

Když jsem spatřil Bellovou, udělalo se mi špatně. Těžce se mi dýchalo. Došlo mi, co jsem způsobil a hanbil jsem se. Možná jsem byl muž, ale taky jsem byl citlivý a tak jsem se ani nedivil, že mi bylo do breku. Odešel jsem svižným krokem a při tom si začal uvolňovat u krku kravatu. Došel jsem do umýváren, kde jsem se svlékl z vesty a pustil trochu vody. Klepal jsem se a myslel si, že možná i omdlím. Koukl jsem se do zrcadla a najednou mi ukápla slza. Teď brečíš Draco? Že by ses příště třeba lépe rozhodl než na něco kývneš?

,,Vím, co jsi udělal Malfoyi! Uřkl jsi jí, že ano?!" vykřikl někdo za mými zády. Stál tam Potter, celý rudý vzteky a já nevěděl, jak vycouvat. Vytáhl jsem hůlku a trefil jsem se jednou kletbou vedle Poterrových nohou. Nechtěl jsem mu nic udělat, jen jsem ho chtěl zmást a vytratit se. On to však asi bral jako souboj. A tak mi nezbývalo nic jiného, než se bránit. Po chvíli už zde byla rozbitá umyvadla a spoustu vody. Ztratil jsem ho z dohledu, avšak náhle jsem zaslechl: ,,Sectumsempra!" Od toho okamžiku jsem si nic nepamatoval. Jen to, jak jsem v bolestné agónii dopadl na zem. Poslední myšlenka, která mi vyvstala na mysl bylo to, že tohle je asi to, čemu se říká smrt a že už nikdy neuvidím ty krásné oříškové oči, které jsem tak moc miloval.

Hermiona

Probíhala jsem chodbami celá zoufalá a přemýšlela, kde by ti dva mohli být. Náhle jsem se zarazila. Něco jsem kolem sebe ucítila. Bylo to něco jako silná magie...že by snad?! Z pod hábitu jsem nahmatala náhrdelník od Draca. Pohltil mě neuvěřitelný strach, když se mé oči zastavily na tom černém kameni, který byl vždy zelený. Rozběhla jsem se chodbou dál a nevěděla, kam teď. Dracovi jde možná o život! Chtěla jsem zatočit za roh, když v tom jsem se s někým srazila. Pohlédla jsem směrem nahoru a pohltil mě snad ještě větší strach, když jsem se střetla s nebezpečně černýma očima.

,,Dávejte laskavě pozor na cestu, slečno Grangerová!" upozornil mě Snape. Věděla jsem, že čas běží a Draco může být i mrtvý. V ten moment jsem se rozbrečela. Bylo mi jedno, že brečím před tak obávaným profesorem. Nevěděla jsem, kde je Draco a tím pádem jsem mu neměla jak pomoci. ,,Co se stalo, slečno Grangerová?" optal se náhle Snape. Jeho reakce mě překvapila, stejně tak jako před pár dny.

,,Pane profesore...Draco...on...něco se mu...stalo." vydralo se mi z hrdla a Snape se zamyslel.

,,Kde je?" zajímal se okamžitě.

,,Já...já nevím. Vím jen to, že se mu něco stalo." pohlédla jsem na svého profesora se slzami v očích.

,,Severusi!" ozvalo se zpoza rohu a my jsme se oba otočili za hlasem. Stála zde profesorka McGonagallová s vystrašeným výrazem ve tváři. ,,Pan Malfoy je zraněn! Leží v umývárně a vypadá to, že byl zasažen kletbou černé magie! Musím jít za Brumbálem a ty mu musíš pomoct! Jsi asi jediný, kdo to zvládne." oznámila mu v rychlosti profesorka a zmizela. Hned, jak se nám ztratila z dohledu, tak jsme se oba dva vydali do umýváren. Byla jsem naprosto v šoku z toho, co jsem viděla, když jsme došli do umýváren. Draco ležel na zemi v krvi, která se mísila s velkým množstvím vody. Přiběhli jsme k němu a já ho chytila za paži. Dýchal přerývavě a já se bála nejhoršího.

,,Profesore...prosím vás." špitla jsem prosebně. Snape položil svou hůlku na Dracův hrudník. ,,Víte, co dělat?! Bude v pořádku?!" strachovala jsem se, ale Snape jako kdyby mě ignoroval.

,,Kletba Sectumsempra." zašeptal si jen pro sebe a pak řekl:,,Vulnera sanentur, vulnera sanentur..." Formuli opakoval několikrát po sobě a krev se začala stahovat zpět k Dracovi. Draco omdlel a já se hrozně lekla. ,,Horší už to nebude, slečno Grangerová. Z nejhoršího je venku." uklidnil mě Snape, jakmile zpozoroval mé zděšení. Snape se zvedl a chtěl jít. Pak se ale zastavil a otočil se na mě. ,,Vy nepůjdete?" zeptal se a já k němu vzhlédla.

,,To jen tak odejdete?" ptala jsem se překvapeně.

,,Možná vypadám jako necita, slečno, ale tak hrozné to zase není. Chtěl jsem dojít za madame Pomfreyovou, aby sem nechala dolevitovat nosítka, na která by bylo vhodné ho položit a přenést na ošetřovnu." otočil se po vysvětlení a smířený s tím, že se odsud nehnu.

,,Profesore, já...vám chci poděkovat. Už jste pro nás toho udělal spoustu." děkovala jsem mu a usmála se. Ledová maska na jeho tváři zůstala, ale kývl na znamení, že rozumí a že není zač.

,,Pro vaše dobro a pro dobro vašeho tajemství byste se měla sebrat a odejít." řekl poslední větu Snape než zmizel. A taky, že jsem ho poslechla. Sice s velkými obtížemi a s tím, že před odchodem jsem Draca ochranitelsky políbila na čelo a zašeptala ta dvě slůvka lásky, ale zvládla jsem to.   

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

Nevím proč, ale poslední dobou je to nějaké moc akční ty kapitoly. :D Ale to vás baví, že? :DD

No, vaše názory? ;) ❤

Děkuji moc za hlasování, přečtení a komentáře!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤