Hermiona

Šla jsem na snídani v doprovodu své kamarádky Ginny. Obě dvě jsme měly dobrou náladu z předešlého dne, kdy se konal ples. Cestou jsem Ginny vykládala, kam jsme se s Dracem vytratily a co se vlastně dělo. Když jsme usedaly k nebelvírskému stolu, Ron se na mě významně podíval.

,,Jak ti je?" zajímal se hned a já si podepřela hlavu a chvíli přemýšlela, o čem to vlastně mluví.

,,Jo, už mi je lépe." zalhala jsem Ronovi hned, jak jsem si uvědomila, že mluví o tom, proč jsem včera nepřišla na ples.

,,Tak super. Jinak představ si, že tu včera byla nějaká slečna Neznámá." rozpovídal se Ron a já se podívala na Ginny. Rozhodla jsem se hrát zvědavou:

,,Slečna Neznámá?"

,,Jo. Nějaká dívka, o které si povídají celé Bradavice. Byla tu včera s Malfoyem. Byla zvláštní. Brumbál se na ní tak vlídně usmíval. Asi ví, co byla zač." pokračoval Ron a já se okamžitě otočila k učitelskému stolu. Střetla jsem se s Brumbálovým pohledem. Usmál se na mě a mírně pokýval hlavou. Došlo mi, že opět ví jako vždy více než ostatní.

,,Ano, zvláštní byla...stejně jako tahle kniha." mínil Harry, který za tu celou dobu poprvé zvedl hlavu. Hned na to pozvedl knihu, v které jsem okamžitě poznala učebnici lektvarů z doby, kdy nás měl Horácio Křiklan. Harry mi o téhle knize už dost pověděl. Patří nějakému Princi dvojí krve. Jsou v ní různé poznámky, které Harrymu pomáhají být jedním z nejlepších. Snape se vždy na Harryho podezíravě podívá. Asi se diví Harryho znalostem. Popravdě se Snapeovi nedivím. Problém s danou knihou je ten, že Harry nemluví prakticky o ničem jiném. Vsadím klidně všechny své znalosti na to, že je to jediná kniha, kterou přečetl celou.

,,Harry, nemyslíš si, že to s tou knihou už trochu přeháníš?" ozvala se Ginny a tím mě vytrhla z přemýšlení.

,,Ginny má pravdu. S tou knihou už i spíš." přidal se Ron a Harry se na ně pohoršeně podíval.

,,To tedy nemyslím! Tahle stará kniha může být ještě užitečná!" rozezlil se Harry a já se nahnula mírně přes stůl a zeptala se:

,,Užitečná? Konkrétně k čemu? K vylepšení známek v lektvarech?" Harry svraštil obočí a prudce vstal.

,,Ještě se budeš divit." pronesl jen naštvaně a odešel.

,,Co je to s ním v poslední době?!" začala jsem se vztekat teď i já.

,,Harry je jako čertík v krabičce, však ho znáš. Zkrátka je přehnaně vznětlivý." položila mi ruku na rameno Ginny. Harry mě začal znepokojovat. Poslední dobou na mě čím dál víc tlačil ohledně Draca, neustále o něm mluvil a všude chodil s tou zpropadenou knihou. Byl dočista posedlý.

* * *

,,Jak si užíváš takový první lednový den?" zeptal se mě Draco odpoledne u zamrzlého Černého jezera. Sešli jsme se zde a povídali si. Krajina byla přikryta bílou pokrývkou sněhu a bylo naprosté ticho.

,,Nezačal úplně nejlépe. Chytla jsem se s Harrym." přiznala jsem se Dracovi a on mě objal kolem ramen.

,,Kvůli mně, že ano?" zeptal se a pohlédl na mě s vážnou tváří.

,,Kvůli tobě? Ne, to vůbec." popřela jsem to. Nechtěla jsem se o tom bavit a tak jsem se snažila odbočit.

,,Mio, většinou vaše hádky zapříčiní téma na Draca Malfoye, hrozivého Smrtijeda." domlouval mi. Věděl moc dobře, že lžu.

,,Draco!" napomenula jsem ho. Neměla jsem ráda, když o sobě tak mluvil.

,,Nemůžeš to vyvrátit. Cokoliv jiného bys mohla Hermiono, ale pravdu ne." uvedl mě zpět do reality a já mu padla kolem krku se slovy:

,,Ale vždyť ty nejsi pravý Smrtijed! To že máš na předloktí znamení zla ještě nic neznamená!" Nevěděla jsem, zda o tomhle přesvědčuji jen Draca, nebo i samu sebe.

,,Už dost o tomhle. Chtěli jsme si jeden druhého užít, ne?" řekl a drkl do mě.

,,Ano, máš pravdu." uznala jsem a tak jsme začali rozebírat včerejší ples.

* * *

Po nějaké chvíli jsme se rozhodli jít pomalu do hradu. Stala se ale dost vtipná situace. Když jsem udělala krok vpřed, tak mi podjela noha a spadla jsem. Nutno podotknout, že jsem s sebou stáhla i Draca. Zůstala jsem ležet na zádech a Draco byl nade mnou a opíral se o lokty. Přišlo mi to hrozně vtipné a tak jsem se hlasitě rozesmála.

,,Ty jsi fakt trdlo, Grangerová." zakroutil hlavou Draco a propukl v smích.

,,A ty jsi nějaký moc chytrý, Malfoyi." vrátila jsem mu to a on se naklonil ke mně. Za chvíli už se naše rty spojily v jedny a já Dracovi polibek vroucně oplácela. Podklouzl rukou pode mě a podepřel mi záda. Zvedli jsme se až tehdy, když naše hábity začali prosakovat sněhem. ,,A tohle může jednou všechno skončit." promluvila jsem tiše.

,,S velkou pravděpodobností to taky skončí." utvrdil mě v myšlence Draco. Na to jsem nic neodpověděla. Věděla jsem moc dobře, že Draco počítá s tím, že buď já nebo on ve válce přijdeme o život. Ve mně však přežívala malá jiskřička naděje. Věřila jsem v to, že když se jednoho dne zrodila taková láska, tak by přece nebylo fér, aby byla zničena.

* * *

Draco

Chtěl jsem Hermionu ještě jednou dnes vidět a tak jsem se s ní domluvil, že se sejdeme o půlnoci v jedné dané chodbě. Čekal jsem na ní a snažil se, aby mě nikdo neviděl. To se mi bohužel nepodařilo.

,,Ale ale...pan Malfoy. Odůvodnil byste mi laskavě své potulování po hradě v tuto pozdní hodinu?" promluvil tiše Snape ukryt ve stínu. Poté se ke mně přiblížil.

,,Profesore, já..."

,,Čekal jste na někoho, že ano? Nebo tedy, alespoň to tak vypadalo." konstatoval a náhle jsem za ním uviděl Hermionu. V její tváři bylo i přes to šero vidět překvapení. Naznačil jsem jí očima, aby se vytratila. Snape však zachytil můj pohled a prudce se otočil. Hermiona už tam nebyla, ale zrovna když se Snape otáčel, tak byly vidět její vlnité vlasy, kterými Hermiona pohodila při prudkém pohybu.

,,Slečno Grangerová!" křikl za ní Snape a za chvíli zpoza rohu vyšla daná Nebelvírka a stála proti Snapeovi v celé své kráse. ,,Pojďte." řekl Snape a Hermiona se vydala směrem k nám.

,,Profesore, můžu to vysvětlit." začala Hermiona, načež se profesor lektvarů ušklíbl.

,,To byste měla, pokud nechcete mít zhoršený školní trest. Docela by mě popravdě zajímalo, co zrovna vy dva děláte o půlnoci na chodbě." zajímal se a já se rozhodl, co udělám.

,,Vysvětlím to já pane profesore, akorát nevím, jak bych měl začít." vložil jsem se do toho a podíval se dolů na Hermioninu ruku. Vzápětí jsem ji sevřel v té své a podíval se na Snapea. Stál jako opařený. Pohled na naše propletené ruce ho činil absolutně tichým.

,,Nebelvírka mudlovského původu se Zmijozelem?" vyšlo jen z jeho hrdla.

,,Ano." odpověděli jsme svorně. S Hermionou jsme si prohlíželi Snapeovu reakci. Netvářil se znechuceně nebo nesmlouvavě. V jeho tváři byla vidět spíše bolest a smutek, než pohrdavost.

,,Pane profesore?" oslovila Hermiona Snapea, který byl už hodnou chvíli zticha se stejným výrazem ve tváři.

,,Řekněte si, co potřebujete a pak jděte. Budu dělat...že o ničem nevím." podíval se na nás naposledy a poté se sebral a odešel. Hermiona a já jsme měli otevřenou pusu dokořán.  Nechápali jsme to.

,,Viděl jsi ho? Poprvé v životě vypadal...zkroušeně. Žádné jedovaté poznámky, žádný hněv." řekla Hermiona a já kývl hlavou.

,,Nedal nám žádný trest a dokonce nám dal trochu času si něco v klidu vyřídit." přemýšlel jsem nad tím a Hermiona se prudce nadechla.

,,Viděla jsem v jeho výrazu..." pak ale větu nedokončila.

,,Co?" zajímalo mě.

,,Je to šílené, ale já měla pocit jako by nás chápal. V jeho výrazu bylo porozumění." prozradila svou domněnku Hermiona.

,,Co my víme? Třeba nás opravdu pochopil. Ale jak? To už si můžeme jen domýšlet." S Hermionou jsme nad tím několik dalších dnů uvažovali. Bylo to divné, ale zároveň snad první dobrá věc, co kdy pro studenty udělal. 

••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

Názory? :)
Máte rádi Severuse Snapea?❤
Abych pravdu řekla, tak Sevíček je moje nejoblíbenější postava :D ❤

Děkuji moc za hlasování, přečtení a komentáře!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤