Hermiona

Byl tu večer, kdy Horácio Křiklan pořádal menší posezení pro studenty nadané na lektvary. Byla jsem tu já, Harry, Ginny a další studenti. Měla jsem na sobě obyčejný svetr, pod kterým jsem měla na krku pověšený náhrdelník od Draca. Když jsem nad tím tak přemýšlela, posezení začalo už před malou chvílí a Draco nikde. Ani jsem nevěděla, jestli ho Křiklan pozval. Bylo by ale divné, kdyby Křiklan přehlédl jeho schopnosti. V lektvarech byl výborný. Náhle jsme uslyšeli klepání na dveře a poté vstoupil ten, na něhož jsem myslela. Byla jsem první, komu věnoval pohled a až neznatelně potěšeně se na mě podíval. Ten pohled jsem naštěstí zachytila a jelikož všichni přítomní věnovali pozornost Dracovi, tak jsem se na něj mohla zářivě usmát.

,,Pan Malfoy! Už jsem se bál, že nepřijdete." pozdravil ho Křiklan a Draco se posadil na volné místo, které bylo ale bohužel ode mě na druhé straně stolu.

,,Trochu jsem se opozdil, ale naštěstí...jsem dorazil." odpověděl mu poslední slova zpomaleně a já poznala, že to bylo kvůli jeho nenápadnému pohledu na mě.

,,To by byla škoda, kdyby jste nepřišel. Jste na lektvary neobyčejně nadaný. Řekl bych, že jste dokonce jeden z nejlepších studentů, které jsem poznal." vychválil ho a já se držela, abych souhlasně nepokývala hlavou.

,,Takové chvály. To si snad ani nezasloužím." V té chvíli, co tohle Draco dořekl, se na něj všichni podívali s otevřenou pusou dokořán a na podlahu spadla jedna z vidliček. Byla to Harryho vidlička, jež držel ještě před malou chvílí v ruce. Z šoku ji však upustil a já věděla, že se mu snad ani nechce věřit to, co to ten zmijozelský student právě vypustil z úst. Ginny se zasmála do dlaní a já se jen pobaveně ušklíbla. Hermiono, ty jsi fakt dobrá, když jsi až takhle dobře dokázala změnit Draca Malfoye! Po nějaké době jsme jedli a společně se bavili. Jen Harry vypadal dost zachmuřeně.

,,Co se tak mračíš?" zeptala se Ginny svého přítele. Ano, slyšíte dobře. Přes prázdniny Harry vyjevil Ginny své city a začali spolu chodit. Byla jsem za ně ráda, ale Ginny jsem v některých situacích trochu litovala. Občas se Harry až moc zabýval Dracem a ostatními jinými věcmi, nad kterými se dokázal dost vztekat.

,,Já se nemračím." odsekl Harry nezaujatě a já se do toho vložila.

,,Ale ano, mračíš. Tváříš se jako malé dítě, které je nuceno udělat snídani." řekla jsem a Harry se na mě otočil.

,,Tak to těžko. Já vím, jak se takový člověk tváří." vpálil mi do obličeje a poté jsem jen sklopila hlavu zpět k jídlu a potichu si nadávala. No jo, dětství neměl vůbec jednoduché a celkově byl jeho život dost těžký. Byla jsem taky dost nervózní z Cormaca McLaggena, který na mě celý večer vrhal až chtivé pohledy. Všimla jsem si, jak Draco pokaždé zatnul pěsti položené na stole a propaloval Cormaca pohledem. V té chvíli jsem si uvědomila, že jsem objevila novou Dracovu vlastnost...příšerně žárlivý. Jak se zdá, tento večer se Křiklanovi moc nevyvedl. Ve vzduchu panovala hustá atmosféra a já si popravdě přála, aby to už skončilo.

 * * *

Konečně! Překročila jsem práh dveří a v duchu jásala, že je to za mnou. Všichni už odešli a po mé levici se objevil Draco. Za rohem jsme se zastavili.

,,Docela špatná atmosféra, že?" promluvila jsem a doufala, že se Draco trochu uvolní. Měl zatnutou čelist a já poznala, že nemůže vydýchat Cormacovy pohledy.

,,Nevím, jestli špatná atmosféra, ale já mám špatnou náladu a to kvůli tomu namachrovanýmu idiotovi z Nebelvíru." vyplivl doslova znechuceně poslední slova.

,,Draco, nelámej si s tím hlavu." snažila jsem se mu myšlenky na něj vyhnat z hlavy a tak jsem ho ještě jemně pohladila po tváři. Vzal mou ruku a stáhl jí zpět, přičemž jí ale nepustil.

,,Mio, uvědom si, že jsi pro mě to nejdůležitější na světě. Představ si, jak by ti asi bylo, kdyby při pohledu na mě slintala nějaká holka." řekl a já pozvedla jedno obočí.

,,Představ si? Co si mám jako nad tím představovat? Každá holka, která kolem tebe projde, tak na tebe vrhá zamilované pohledy a pak si v houfu štěbetají, jak to dneska Malfoyovi sluší. To je realita, Draco. A dělám si z toho něco? Ne. A proč? Protože já vím, že mě miluješ a nikdy bys mě nezradil." oponovala jsem.

,,To je pravda. Nezradil bych tě." potvrdil Draco.

,,Tak o co teď jde? Nevěříš mi?" zaměřila jsem se na něj intenzivním pohledem a on okamžitě zavrtěl hlavou.

,,Ne, to ne! Já jen nesnáším, jak na tebe někteří kluci chtivě koukají! Jsem žárlivý a co?" mírně se vztekal a já se usmála.

,,Vůbec nic, Dracomile." řekla jsem a políbila ho na rty. Pak jsem se odtrhla a rozloučila jsem se s ním.

* * *

Procházela jsem zrovna chodbou v předposledním patře, když na mě někdo promluvil:

,,Grangerová, víš že ti to dnes zatraceně sekne?" prohodil někdo schovaný ve stínu a já protočila očima.

,,Víš, že mě to vcelku nezajímá, McLaggene?" pronesla jsem otráveně a chtěla pokračovat v cestě, ale jeho hlas mě opět zastavil.

,,To bylo od tebe docela hnusné. Nevěděl jsem, že taková krásná, křehká holka umí být i tak jedovatá." řekl s úsměvem a vydal se ke mně.

,,Teprve ti ukážu, jak jsem jedovatá, jestli mě nenecháš na pokoji!" pohrozila jsem mu a on se tiše zasmál.

,,A jsi i drzá. No, Grangerová, překvapujěš." obtočil svou ruku kolem mých ramen a já jeho ruku okamžitě odtrhla.

,,Dobře Cormacu...Řeknu ti to pomalu a srozumitelně, abys to pochopil. Nemám zájem! Rozumíš, nebo to té tvé děravé hlavě ještě nedošlo?" snažila jsem se ho odpálkovat. Otočila jsem se a chtěla odejít, ale on mě chytil kolem pasu a podíval se mi do očí.

,,Ale ty začneš mít zájem Grangerová, to mi věř." zašeptal a já se od něj pokoušela odtrhnout.

,,Tak už chápu, proč o tobě některé holky mluví jako o odporném hajzlovi, který do týdne odkopne holku, s kterou zrovna je!" bušila jsem do jeho hrudi, aby mě pustil.

,,Ještě budeš ráda, Grangerová. Uvidíš." řekl a já uviděla v jeho očích velký chtíč. Přitlačil mě ke zdi a já vykřikla:

,,Pusť mě ty grázle!" V té chvíli se ke mě přiblížil. Zavřela jsem oči. Čekala jsem, co se stane, avšak se nestalo nic. Jeho urputný stisk povolil a já viděla, jak je přitlačen ke zdi a pod krkem ho drží Draco.

,,Ty hajzle! Chtěl si jí ublížit, co?!" ptal se rozuzleně Draco a udeřil ho do obličeje.

,,Draco!" vykřikla jsem zděšeně a přiběhla k němu. Draco mě ale ignoroval a udeřil ho znovu. Cormacovi naštěstí ještě nezačala téct krev z nosu. Využila jsem toho, chytla Draca za paži a bědovala:

,,Draco pro Merlina, nech ho!" Marně jsem se ho snažila zastavit.

,,Zabil bych tě, ty bastarde! Ještě jednou jedinkrát by ses jí dotkl a zažil bys něco, čemu by se dalo říkat tvůj konec!" shodil ho a Cormac se zkroutil na studené zemi.

,,DRACO!" zakřičela jsem tak moc, že jsem musela vylekat všechny studenty a profesory v Bradavicích. Draco se na mě poprvé za tu dobu podíval. Pohleděla jsem mu do bouřkových očí. ,,Draco, nebuď jako on, co ubližuje! V tobě přeci není zlo! To jsem ti už několikrát připomínala! Nech ho být, prosím." domlouvala jsem mu a on se podíval na Cormaca vyčerpaného na zemi.

,,Nejradši bych tě zabil...ale dobře. A varuju tě. Nepřej si mě, jestli jí ještě někdy ublížíš." promluvil na něj zcela vážně a pak řekl směrem ke mně: ,,Musí zapomenout na to, že jsem to byl já. Mohl by nás prozradit." vytáhl hůlku a já se zděšeně podívala, co chce udělat. ,,Zapomeň." zašeptal a poté mě chytil za ruku a utekl se mnou za roh.

,,Opravdu jsi mu vymazal paměť?" zajímala jsem se a on se ohlédl.

,,Ne tak docela. Nechal jsem ho zapomenout jen na mě. Ta slova, ty výhružky si pamatovat bude. Jen kdo mu vyhrožoval, to vědět nebude." objasnil a já kývla.

,,Můžeš mi prosím vysvětlit, co to mělo znamenat?" zeptala jsem se stále šokovaně.

,,Pohltil mě vztek, Hermiono! Mám nečině přihlížet a koukat, jak ti ubližuje?! A to snad ani nechci vědět, co by se stalo, kdybych přišel pozdě." mínil a já zamrkala.

,,Jak si se sem vlastně tak rychle dostal?" zajímalo mě.

,,To ten prsten. Zčernal a kolem sebe jsem ucítil zvláštní magii. Okamžitě jsem se rozeběhl nahoru, vybíhal schody po dvou a doufal, že přijdu včas. Nejhorší na tom bylo to, že mi hlavou prolétali různé myšlenky, co se ti mohlo stát." popisoval mi všechno a já kývla.

,,Ale i tak. Bylo to nutné?" zeptala jsem se a on se na mě s klidem podíval.

,,Možná jsem trochu přestřelil. A to může být ještě rád, že jsi mě stihla zastavit. Ale já musel, Mio. Kdo nežárlí, ten nemiluje. Jak vidíš já miluji hluboce. Umřel bych, kdyby se ti něco stal." uchopil mě jemně za bradu a vtiskl na mé rty něžný polibek. Když jsme se přesvědčili, že je vzduch až k obrazu Buclaté dámy čistý, tak mě Draco rozhodně dovedl až k obrazu a rozloučil se se mnou polibkem na tvář. Tu noc jsem moc nespala. Byla jsem nějak tak v šoku. Na druhou stranu, Draco asi takhle reagoval oprávněně. Nikdy jsem nevěřila, že by mi byl někdo s to ukázat, jak moc mě miluje při tak drastické situaci. Draco byl zřejmě schopen více věcí.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

Děkuji vlcizena za vymyšlenou přezdívku pro Draca a to Dracomil!!! :DD

Vaše názory na trochu drsnější kapitolu? ;) A jak se těšíte na další, kde už bude ples? :) ❤

Děkuji moc za 5 K přečtení!!!!!!!!! Nevěřila jsem, že až takhle vysoké číslo to jednou bude!!!!❤❤❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤