Jak jsem slibovala, kapitoly budou i v úterý! :D❤

Tak tady to je!❤🌸

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••

Hermiona

Vánoce uběhly jako voda a pomalu jsem si ani neuvědomila, že už zase nastupuji do vlaku a odjíždím do Bradavic. Když jsem se loučila s rodiči, tak mi řekli, ať pozdravuji Harryho, Rona, Ginny a taky Draca, kterému mám vyřídit i to, že by ho někdy rádi viděli. Uvnitř vlaku jsem se potkala se svými přáteli, kteří mi toho měli hodně co vyprávět. Harry strávil celé Vánoce u Weasleyových a naprosto jsem se zděsila, když mi všichni tři popisovali napadení Doupěte Smrtijedy a jak nakonec Doupě pohltily plameny. V duchu jsem doufala v to, že se tohoto zážitku neúčastnil Draco. Kdyby ano, tak bych ho ale neodsoudila. Byla bych si stoprocentně jistá, že by tak neučinil dobrovolně, ale z donucení.

* * *

V Bradavicích jsem se s Ginny protlačovala skrz dav studentů a chtěly jsme se dostat na kolej. V moment, kdy jsme zabočily do jedné z chodeb, jsem zahlédla na druhém konci blonďatého studenta s modrošedýma očima. Stál vedle svého kamaráda Blaise Zabiniho a ve stejný moment jsme na sebe pohleděli. V tu chvíli jsem měla nutkání se rozeběhnout, padnout mu kolem krku a říct mu, jak moc ho miluji a že mi chyběl. Taky že jsem opravdu sebou trhla a chtěla za ním běžet, ale Ginny jako kdyby věděla na co myslím a tak mě pohotově chytila za loket.

,,To vážně? Chceš se protlačit tím davem a běžet za ním? Hermiono, vzpamatuj se a rozhlédni se kolem, kolik je tu lidí." domlouvala mi Ginny a tím mě uvedla zpět do reality.

,,Máš pravdu, Ginny. Byla to hloupost." povzdechla jsem si a potlačila nutkání se za ním opravdu rozběhnout.

Draco

Proč musela být tak dokonalá? Proč?! V tu chvíli mě nohy neuposlechly a já se chtěl vydat směrem k ní. Náhle mě ale za hábit zatáhl Blaise a tím mě strhl zpět.

,,Přeskočilo ti? Já vím, že je to hrozný, ale tady se k ní nemůžeš jen tak vydat." podíval se na mě Blaise a já sklonil hlavu.

,,Jo, já vím. Nedošlo mi to. Já jsem jí prostě viděl a v té chvíli šlo vše ostatní stranou." objasnil jsem a Blaise mě poplácal po zádech se slovy:

,,Já vím, kámo. Hold to budeš muset ještě chvíli vydržet."

* * * 

U večeře jsem na kus pergamenu napsal Hermioně vzkaz:

Moje nejdražší Hermiono,
sejdeme se v osm hodin v Komnatě nejvyšší potřeby. Mám pro tebe dárek.
                                         Tvůj Draco

Poskládal jsem ho tak, aby mohl letět a jemně jsem do pergamenu tvaru letícího ptáčka foukl. Vznesl se a odletěl až k Nebelvírskému stolu k jediné Nebelvírce, kterou jsem měl opravdu ze srdce rád. Zpozorovala papírek a zachytila ho do svých rukou. Rozložila ho a přečetla, co ve vzkazu stálo. Zvedla hlavu a já se zahleděl do jejích nádherných oříškových očí. Jemně se usmála a přikývla.

* * *

Došel jsem až ke Komnatě nejvyšší potřeby a hned, jak jsem otevřel těžké dveře, tak se mi naskytl pohled na Hermionu.

,,Hermiono." vydechl jsem, přešel k ní a přitáhl si jí do objetí.

,,Počkej, nebo zničíš dárek, co jsem ti koupila!" odtáhla se a zasmála se.

,,Na to teď kašlu." řekl jsem s úsměvem, vzal jí balíček z rukou a hodil ho za sebe.

,,Imobilus!" zareagovala pohotově Hermiona a pomocí hůlky nechala snést balíček pomalu až na zem. ,,Zbláznil ses Malfoyi?! Vždyť si to málem rozbil!" bědovala Hermiona. Přitáhl jsem si jí k sobě a políbil jí. V tu chvílí zapomněla na nějaký dárek a přitiskla se ke mně. Tak moc mi chyběla.

,,Dárek je to poslední, co mě zajímá Mio. Ty jsi ta nejdůležitější věc." políbil jsem jí na tvář a ona se zasmála.

,,To neznamená, že máš právo ničit dárky!" pokárala mě a já se zasmál. Vklouzla mi tedy teď už do objetí.

,,Chyběl jsi mi, Draco." zašeptala.

,,Ty mě taky a moc, princezno." políbil jsem jí do jejích vlasů. Odtáhla se ode mě a zářivě se usmála. Přešla k balíčku, který ležel na zemi a předala mi ho.

,,Tak opožděně Veselé Vánoce." popřála mi a já rozbalil dárek ze zeleného papíru. Dárek, který mi dala byl úžasný...zelený psací brk.

,,To je perfektní, Hermiono. Děkuji. Taky něco mám." vyhrabal jsem z kapsy úzkou krabičku a podal jí Mie. ,,Pro tebe." dodal jsem a ona se zájmem otevřela krabičku. Překvapeně vydechla, když se jí naskytl pohled na náhrdelník Malfoyových.

,,Draco ten je...nádherný." řekla po chvíli a vzala ho do svých rukou.

,,Je v rodině Malfoyových už po staletí a..."

,,V rodině Malfoyových?! To ne, Draco! To přeci nemohu přijmout!" skočila mi do řeči Hermiona.

,,Nech mě domluvit, prosím." přiložil jsem jí prst na rty a ona přestala. ,,Ten náhrdelník mi dala matka. Ví o tobě a myslí si, že jsi úžasná. A má pravdu. Jsi dokonalá. Chtěl jsem ti dát něco, co by se rovnalo tvé dokonalosti a tohle je to pravé. Není to jen tak ledajaký náhrdelník Malfoyů...skrývá kouzlo." vyprávěl jsem a vytáhl z kapsy krabičku, ve které byl prsten od matky. ,,Ten prsten nosíval otec a matka zase tenhle náhrdelník. Když se dva milují, tak kouzlo prstenu a náhrdelníku funguje. Funguje tak, že když se druhému něco stane, tak daný předmět zčerná." dopověděl jsem. Hermiona se znovu podívala na náhrdelník, pak na prsten a následně na mě.

,,Doufám, že to nebudeme potřebovat." řekla a já se smutně usmál.

,,Nikdy nevíš, co se může stát. Navíc bude válka. A já jsem rád za to, že mi matka ty věci dala, protože aspoň budu vědět, že jsi v pořádku. Miluji tě a nesnesl bych, kdyby se ti něco stalo." řekl jsem a ona zvedla ruce s náhrdelníkem.

,,Dobře. Potom ti děkuji." usmála se a chtěla si zapnout náhrdelník, když v tom jsem jí uchopil něžně za ruce a zeptal se:

,,Můžu to udělat já?" Po chvíli přikývla. Otočila se a nadzvedla si vlasy. Přiznávám, zdržoval jsem se se zapínáním náhrdelníku. Kdo z kluků by se nezdržoval? Při zapínání jsem se totiž dotýkal Hermioniny jemné pokožky a to byl důvod, proč mi to tak trvalo.

,,Nejde ti to, nebo naschvál zdržuješ?" zasmála se Hermiona a já se zarazil.

,,Zdržuji." přiznal jsem, zapnul konečně náhrdelník a stáhl ruce. Hermiona se na mě otočila a s lehkým úsměvem na tváři pohlédla na svůj náhrdelník. Navlékl jsem si prsten a Mia se mírně polekala, když oba předměty na chvíli zeleně zazářily.

,,Co to bylo?" zeptala se, když předměty přestaly zářit.

,,Matka mi před mým odjezdem řekla, že když se tohle po nasazení těch předmětů stane, tak to znamená, že se hluboce milujeme a jsme si věrní." usmál jsem se a ona ostatně po mém vysvětlení také.

,,Slib mi, že nikdy ty dvě věci neztratí svou moc kvůli tomu, že se přestaneme milovat." řekla a položila si svou hlavu na mou hruď. S úsměvem jsem obtočil kolem jejího pasu své ruce a zašeptal:

,,To už záleží na nás." 

••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

Vaše názory? Nebo dotazy? :D
Napište mi je! ;) ❤

Už je tu víc jak 4,5 K přečtení!!!❤❤❤ Je to super a jestli dosáhne tento příběh 5 K přečtení, tak budu nejšťastnější člověk na zemi!!! :DD

Děkuji moc za hlasování, přečtení a komentáře!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤