Hermiona

Po úžasné mámině večeři jsem zalezla do svého pokoje a všimla si sovy, která seděla za oknem. Vpustila jsem ji dovnitř a ona si okamžitě přeletěla do připravené klece. Ta sova se tu normálně hned zabydlela! Byl to puštík a podle všeho se tento sameček měl jmenovat Sam. Věděla jsem hned, co dělat. Popadla jsem kus pergamenu na stole a napsala Dracovi krátký vzkaz:

Milý Draco.
Od té doby, co jsme se rozdělili na tebe stále myslím. Moc mi chybíš a už teď se těším, až tě zase uvidím. Miluji tě.
                            S láskou Hermiona

Podala jsem ho Samovi a ten okamžitě odletěl. Podívala jsem se za ním, jak odlétá a jak je vidět v dáli jen jeho silueta při svitu měsíce. Koukala jsem skrz zavřené okno docela dlouho a pozorovala hvězdy. Připomínaly mi Draca. Ten poletující sníh venku mi připomínal Draca. Merline, vše mi připomínalo Draca! Najednou se v dáli objevila znovu ta známá silueta a tak jsem si sama pro sebe zatleskala. Ano, prostě blázen. Otevřela jsem okno a převzala jsem si vzkaz, ve kterém stálo:

Moje nejmilejší princezno.
Dnes jsem tušil, že neusnu, ale po tom tvém vzkazu to vím jistě. Nezamhouřím oko. Budu tě mít stále před očima dnem i nocí. Taky mi chybíš Mio a moc tě miluji.
P.S. Co se týče toho plesu, chtěl bych se zeptat, jestli se mnou půjdeš?
                                           Tvůj Draco

U Merlinových ponožek! Ten ples! Nad celým tím vzkazem od Draca jsem se usmívala jako sluníčko, ale jakmile zmínil ples, tak jsem se zarazila. Samozřejmě, že bych s ním chtěla jít, ale co by na to řekli ostatní, kdyby nás viděli? A to jsem taky Dracovi napsala:

Draco, šla bych moc ráda s tebou na ples, ale co ostatní? Jak by reagovali, až nás uvidí? A co když se to dozví tvůj otec?

Po chvíli mi přišla odpověď.

Měl jsem tě za chytřejší, Grangerová. Neříkalo se náhodou, že je to ples v maskách? Mě podle barvy vlasů sice poznají, ale ty si s těmi svými už nějak poradíš. Celkově vím, že si s tím poradíš skvěle. Budeš pro všechny neznámá. Jinak to beru jako ano, princezno. Dobrou noc, lásko.

Spadla jsem na záda na postel. Přitiskla jsem si lísteček k hrudi a vydechla. Je pomalu geniálnější než já! A ano má pravdu, s tím už si nějak poradím.

* * *

,,Dobré ráno, Hermiono." pozdravila mě druhý den ráno u snídaně mamka. Sedla jsem si a nalila si čaj, přičemž mi můj otec zašeptal:

,,Už o tom ví. A neboj, vzala to v klidu." Na taťku jsem se vděčně usmála a poté jsme se všichni dali do snídaně. Povídala jsem o škole, o svých přátelích, o tom, že Brumbál chystá ples a dostalo se pochopitelně pak i na Draca. Rodiče mi to přáli a já jim za to byla moc vděčná. Draco asi takové štěstí nemá, minimálně u otce ne. Táta se rozhodl jít nakoupit vánoční dárky. Klasika...Vždy je kupoval na poslední chvíli. Připomněl mi tím to, že musím Dracovi taky koupit nějaký ten dárek. Domluvila jsem se tedy s mamkou, že se po obědě půjdu po nějaké té věci poohlédnout. Během toho, co mamka vařila oběd, tak přišel čas na vyzvídání ohledně Draca. Naštěstí jí taťka ale asi vysvětlil, že se nemá ptát tak hrr, ale pozvolna.

,,A na ten ples bys šla s Dracem?" ptala se mamka.

,,Ano. Zeptal se, jestli s ním půjdu. Ale potřebuji šaty, boty a škrabošku, když je to ten ples v maskách." vysvětlila jsem a mamka se na mě zamyšleně podívala. Na chvíli jsem se v ní viděla.

,,Předpokládám, že bys na něj chtěla udělat dojem." řekla si mamka spíš pro sebe. Pa už neřekla ani slovo. Možná jsem nechtěla ani přemýšlet nad tím, co kuje za pikle.

* * *

Vrátila jsem se domů z Příčné ulice. Našla jsem perfektní dárek! Psací tmavě zelený brk, který jsem pak ještě vylepšila kouzlem a to tak, že jsem po straně brku vyryla jeho iniciály D.M.

Doma mě čekalo další překvapení. Mamka sedící na pohovce s neuvěřitelně velkou taškou.

,,Mami, co to je?" ukázala jsem na tašku a pozvedla tázavě obočí.

,,Podívej se sama. Myslím si, že to udělá radost jak tobě, tak i Dracovi, až tě v tom uvidí." usmála se mamka a já zvědavě nakoukla do tašky. Na vrchu ležela zelená škraboška. Pozvedla jsem jí a podívala se na ní.

,,No podívej se dál." pobídla mě mamka a tak jsem z tašky vytáhla další věc. Byla to krabice, ve které se třpytily nádherné zelené boty na podpatku.

,,To nejlepší nakonec." řekla mamka s očekáváním v hlase a já jen zatřásla hlavou.

,,Že tam není to, co si myslím." řekla jsem si pro sebe a mamka se zasmála. Poslepu jsem nahmatala v tašce látku. Vytáhla jsem onu věc ven, což mi dalo chvíli zabrat, protože ta věc byla obrovská. Byly to naprosto přenádherné šaty, které byly opět v té samé barvě...zelené. Byly bez ramínek, nadýchané až na zem a ozdobené drobnými stříbrnými kamínky.

,,Mami...to je nádhera." vydechla jsem nad tím vším. ,,Ale proč všechno v zelené?" zeptala jsem se překvapeně.

,,No, myslela jsem si, že by se mu mohla ta zelená líbit. Tatínek se zmínil, že chodí do Zmijozelu." prozradila a já rychle zamrkala. Šaty jsem upustila na pohovku se slovy:

,,Ale to si přeci nemůžu vzít. Muselo to být příšerně drahé!" zamračila jsem se a mamka mě zastavila gestem ruky.

,,Hermiono, já chci, abys je měla. Tenkrát ve čtvrtém ročníku jsi taky protestovala a nakonec sis je vzala. Navíc, je to ode mě tak trochu i dárek k Vánocům." rozhodla mamka a já jí padla kolem krku s velikým DĚKUJI.

Draco

Celou noc jsem oko nezamhouřil. Byl jsem ponořený v myšlenkách na Hermionu. Na mojí princeznu. Možná to bylo trochu sobecké říkat slovo MOJE, ale já jsem byl na to pyšný, že to o ní mohu říct. Bohužel, říct to všem, taky nešlo.

,,Dobré ráno, Draco. Jak jsi se vyspal?" prohodila matka u snídaně a já se na ní s nepobaveným výrazem podíval. Potichu se smála při pohledu na mě. Bylo mi jasné, že si všimla mých kruhů pod očima a neupraveného zevnějšku a teď si ze mě jen dělá legraci. Seděl tam i otec a s ledovým výrazem propaloval matku, která mu ale nevěnovala sebemenší pozornost.

,,Vtipné, že se tvůj syn nevyspal. Dobré ráno, otče." řekl jsem podrážděně, když jsem si sedl za stůl. Otec na mě zkoumavě pohlédl.

,,Jak je možné, že jsi se nevyspal, Draco?" pozvedl obočí a já našel velmi dobrou výmluvu:

,,Však víš otče, po dlouhé době jiné prostředí." Otec nad tím jen zavrtěl hlavou a já si oddechl.

* * *

Po snídani se otec vypařil a já se zastavil za matkou v salónku. Potřeboval jsem se na něco zeptat.

,,Mami, mohu dál?" optal jsem se, jakmile jsem nakoukl do místnosti.

,,Jistě Draco, pojď." vyzvala mě a já si k ní šel sednout.

,,Potřebuji s tebou něco probrat. Jde o..."

,,...Hermionu. To jsem předpokládala." dokončila matka za mě s pobaveným úšklebkem na tváři.

,,Jsem, jak se říká mami, v loji. Nemůžu spát, nemůžu jíst a jediné po čem toužím je vidět jí." řekl jsem věcně a matka odložila šálek čaje, který držela v rukou.

,,A ta hlavní věc, která ti vrtá hlavou?" chtěla vědět matka.

,,Mami, jak moc je to vážné, když jsem s ní tak krátkou dobu a už teď s ní chci být celý svůj zbytek života? To přece není normální, ne?" optal jsem se.

,,Myslím si, že to není nic neobvyklého. Silně zamilovaní lidé nad tímto polemizují úplně normálně." konstatovala a já na ní s pokývnutím hlavou úlevně pohlédl.

,,Mami, poraď mi. Co bych jí měl koupit k Vánocům? Chci, aby to bylo něco výjimečného jako je ona sama. Ona je mým jediným světlem v životě a chci jí to tím dárkem dokázat." požádal jsem jí. Matka si povzdechla jako kdyby něco vzdala, zvedla se a přešla ke svému stolu. Vytáhla ze zásuvky krabičku a přešla ke mně.

,,Chtěla jsem ti to dát až za pár let, ale teď jsem pochopila, že je ten správný čas." řekla, odklopila víko krabičky a vytáhla z ní tmavě zelený prsten a zelený náhrdelník ve tvaru srdce.

,,Je mi to povědomé. Odkud to jen znám?" přemýšlel jsem nahlas a na tuto otázku mi matka dala odpověď.

,,Tenhle prsten kdysi nosíval tvůj otec a já zase ten náhrdelník. Jsou to kouzelné předměty, ale kouzlo funguje jen tehdy, kdy tyto dva předměty nosí dva kouzelníci, kteří jsou vzájemně spoutáni velkou láskou. Pokud se jednomu z nich něco stane, tak předmět toho druhého zčerná a ucítí kolem sebe zvláštní magii. To je signál, že se jeho nebo její lásce něco stalo, děje nebo stane. Tvůj otec a já už tyto předměty nenosíme, protože láska mezi námi vyprchala. Chtěla jsem ti je jednou darovat, až potkáš tu pravou a teď vím, že už jsi jí potkal. Myslím si, že spolu dlouho vydržíte a možná už i navždy. Vezmi si je a dej jí ho jako dárek." vložila mi matka prsten a náhrdelník do rukou a usmála se na mě. Objal jsem jí a při tom objetí si uvědomil, jak úžasnou mámu to vlastně mám.

,,Moc ti děkuji, mami." poděkoval jsem matce a ta se na mě znovu usmála.

,,Neděkuj mi, udělej pro mě něco jiného. Ani ty, ani Hermiona nedovolte, aby vaše láska vyprchala stejně tak jako u mě a Luciuse."

••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

Gratulujte mi! Povedlo se mi vydat kapitolu v pátek! :DD
Další dobrá zpráva je ta, že kapitoly budou teď vycházet v úterý a v pátek, takže dvakrát týdně!!!❤❤❤❤

Jinak vaše názory? :)

Děkuji moc za hlasování, přečtení a komentáře!!!!❤❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤