Jak jste již pochopili, tak jsem to opět nezvládla :D Já prostě nejsem schopná vydat kapitolu v pátek! :DD

Opět podávám důvod a to ten, že včera jsem oslavovala výsledky přijímacích zkoušek, protože jsem byla přijata na obě školy :) ❤

Doufám, že to chápete a teď už ke čtení!❤❤❤

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••

Hermiona

Když jsem vystoupila z Bradavického expresu, tak jsem s mými věcmi prošla zdí a vyšla až na ulici, kde jsem si zastavila taxík. Bylo to pro mě trochu netradiční, protože na mě rodiče většinou čekali na nástupišti, ale letos jsem jim napsala dopis s tím, že domů přijedu sama. Přeci jen je mi sedmnáct a měla bych se už osamostatňovat. Celou cestu, jak ve vlaku, tak i v taxíku, jsem myslela na Draca. Byla jsem rozhodnuta mu ještě dnes napsat dopis a poslat ho po sově od profesorky McGonagallové, která měla dorazit ke mně domů krátce po mém příjezdu. Zaplatila jsem za cestu, vystoupila se všemi svými věcmi a podívala se na menší dům přede mnou. Usmála jsem se, když se mi vybavily ty nejrůznější vzpomínky z dětství. Vyhrabala jsem klíče a pak už jen vkročila do domu.

,,Hermiono!" ozvala se mamka a šla mě hned obejmout.

,,Ahoj mami." pozdravila jsem jí nazpátek.

,,Tak jak jsi se měla ve škole? A co Harry, Ron a Ginny?" chrlila na mě mamka jednu otázku za druhou, když v tom z obývacího pokoje přišel taťka.

,,Proboha Jean, nech jí trochu vydechnout. Má za sebou dlouhou cestu." ujal se toho táta a mamka se rozhodla jít do kuchyně zkontrolovat jídlo, které se jí tam vařilo.

,,Díky tati." usmála jsem se na tátu a on rozpřáhl ruce.

,,To ani neobejmeš svého tátu, který tě vždy zachrání od výslechů tvé mámy?" zeptal se a já se tomu od srdce zasmála. Objala jsem ho a za chvíli jsme z kuchyně slyšeli:

,,Johne, doufám, že jsi si vědom toho, že tě slyším!" Znovu jsem se zasmála. Ach, jak mi ti dva chyběli!

* * *

Vybalovala jsem si své věci a mezitím mě napadla jedna věc. Chtěla jsem se svým rodičům svěřit s tím, že jsem si našla přítele, avšak jsem nevěděla, kterému z nich to povědět jako prvnímu. Táta byl většinou víc vážný a svěřit se mu s něčím nebyl pro mě nikdy problém, ale tohle bylo něco, co by ho jako otce mohlo rozhodit a tak jsem se bála jeho reakce. Mamka byla zase hrozně zvědavá a zaplavila by mne hromadou otázek. Přemýšlela jsem nad tím dlouho. Když jsem se nakonec rozhodla, tak jsem se sebrala a šla za jedním z nich.

,,Tati?" nakoukla jsem do obývacího pokoje. Mamka byla v kuchyni a stále připravovala večeři.

,,Ano, zlato?" otočil se na mě táta a já se kousla do spodního rtu.

,,Mohla bych se ti s něčím svěřit?" zeptala jsem se na rovinu.

,,Jistě, Hermiono. Co je to za otázku?! Jsem tvůj otec a...no ano...To bude něco vážného, že ano?" vyzvídal a já nadzvedla obočí.

,,Proč myslíš?" zeptala jsem se a on odložil knihu, kterou držel ve svých rukou odpověděl:

,,Vždy, když jde o něco vážného, tak jdeš za mnou, protože nechceš poslouchat otázky, které by ti mamka kladla." Druhé kousnutí do rtu. Sakra!

,,No, možná to je vážnější téma, ale...Už mi je sedmnáct a doufám, že to pochopíš..."

,,...má tě hodně rád?" přerušil mě taťka a já se zasekla.

,,Koho jako myslíš?" optala jsem se okamžitě.

,,Mluvím o tvém příteli." uvedl to na pravou míru a já ztuhla a otevřela pusu dokořán.

,,Jak jsi poznal, že chci s tebou mluvit zrovna o tomhle?" nechápala jsem a táta se pobaveně usmál.

,,Vlastně ani nevím, ale čekal jsem, že se téhle zprávy dříve nebo později dočkám. Tak který z těch dvou to je? Ron nebo Harry?" chtěl vědět a já se usmála.

,,Ani jeden tati. Je to Draco Malfoy." oznámila jsem mu a on se zamyslel.

,,To jméno mi nic neříká. Popsala bys mi ho, abych si vzpomněl? Možná už si o něm někdy mluvila." řekl a já se nad tím pozastavila. Nakonec jsem se ale nadechla a řekla:

,,Ještě předtím než začnu vyprávět, tak tě poprosím o jedno...Nepřerušuj mě, prosím. No, je to čistokrevný kouzelník z bohaté rodiny a chodí do Zmijozelu. Dlouhá léta jsme se nenáviděli. Já pro něj byla jedna z těch velmi podřadných lidí a mě zase přišel jako namyšlený a hnusný sobec. Tenhle rok se ale něco změnilo. Sblížili jsme se a stali se přáteli. Já ho změnila. Díky mě si uvědomil, co je za člověka a že jím být nechce. Úplně se změnil. A pak přiznal, že mě miluje. Je to chvíli, co jsme spolu, ale já věřím, že to potrvá...a když ne navždy, tak minimálně na hodně dlouhou dobu. A odpověď na tvou otázku zní ANO. Má mě velmi rád, jsem si tím víc než jistá." dopověděla jsem a čekala, co z táty vypadne.

,,Jako každý otec se bojím o svou dceru, a proto se ptám, víš? Chtěl bych ti říct, že ti to přeji a že se to mamce pokusím nějak vysvětlit." usmál se na mě a já přešla k pohovce a padla mu do objetí.

,,Díky, tati! Mám tě moc ráda!" řekla jsem šťastně a on mě zastavil:

,,Ještě jedna věc. Jednou jedinkrát ti ublíží a ublížím já jemu. A je mi úplně jedno, jestli on umí kouzlit a já ne. Prostě by skončil!" pohrozil táta a já se zasmála:

,,A jak bys mu ublížil tati? Vzal by sis na něj dentální nit?" No co? Možná bych se ani nedivila, kdyby jako zubař něco takového použil.

,,To jsou srandičky!" zasmál se se mnou táta a pak jsme uslyšeli mamčin hlas:

,,Hermiono! Johne! Večeře!" Sebrali jsme se tedy a šli jíst.

Draco

Doma nebyl ani jeden Smrtijed. Jen co je pravda. Na Vánoce si matka potrpěla a nenechala  by si to překazit ani samotným Pánem zla. Už zde stál i mohutný strom a celkově všude byla vánoční výzdoba. Otec nebyl doma a tak byl alespoň na chvíli klid. U večeře jsem se přehraboval vidličkou v jídle a nesnědl snad jediné sousto.

,,Draco, ty vůbec nejíš. Děje se něco?" strachovala se matka a já zvedl hlavu a pohlédl do jejích očí.

,,Nemám vůbec pomyšlení na jídlo." odpověděl jsem jednoduše a matka si unaveně povzdechla.

,,Je za tím něco víc Draco, já to vím. Můžeš mi to říct. Můžeš mi říct všechno. A není tu ani tvůj otec, aby nás rušil." naléhala matka a já pomalu položil vidličku.

,,Chybí mi Bradavice. Už ve vlaku mi chyběly." snažil jsem se to zaobalit, ale po matčině tázavém nadzvednutí obočí jsem pochopil, že to musím říct celé na rovinu. ,,Chybí mi jeden člověk, mami." vychrlil jsem a matka se potěšeně usmála.

,,Ale ale...Nějaké děvče, že ano?" ptala se zvědavě a já přikývl. ,,Je to ta samá, o které jsi se tehdy zmínil?" Další přikývnutí. ,,Bojíš se říct, kdo to je?" optala se matka.

,,Matko, ona je mudlovského původu." přiznal jsem a překvapila mě matčina reakce. Vůbec se nezamračila, ba naopak. Usmála se ještě víc.

,,Tak kdo to je?" zeptala se matka s úsměvem a já se tedy rozhodl to přiznat:

,,Hermiona Grangerová." Kdybych tohle řekl otci, tak bych schytal asi nějakou nepěknou kletbu. Matka byla jiná. Dokázala mnohé pochopit.

,,Zmiňoval jsi se, že je chytrá. Už tenkrát jsem si byla jistá, že k té dívce něco cítíš. A Draco, mě vůbec nevadí, že je mudlovského původu, kamarádka toho slavného Harryho Pottera a Nebelvírka. Našel jsi na ní něco úžasného a tak věřím, že úžasná je." pronesla a vyrazila mi svými slovy dech. Takovou podporu jsem přesně potřeboval.

,,Mami, kéž bys jí někdy potkala! Ona může za to, kým teď jsem. Chci být lepším kvůli ní. Je to člověk, kterému bych snesl modré z nebe. Já...já ji ze srdce miluji a díky ní už vím, co to vlastně láska je. Nechci ji ztratit a bojím se, že se tak stane. Já jsem Smrtijed a ona členkou Fénixova řádu. Půjdou po ní všichni Smrtijedi! Radši bych položil svůj život, než abych musel přihlížet tomu, jak vyhasíná ten její." rozpovídal jsem se v záplavu emocí a pomyšlení na ní.

,,Budu jí tedy muset poděkovat, že jsi se díky ní vzpamatoval. Jsem velice ráda, že sis někoho takového našel. Otci to samozřejmě neřeknu. Budu mlčet jako hrob." slíbila a já se zvedl z místa a došel až k ní. Políbil jsem jí na tvář a řekl:

,,Děkuji." Pak jsem se tak zamyslel a vylétlo ze mě: ,,Mami? Je šílené, když chci už teď po takové krátké chvíli, aby byla se mnou Hermiona napořád? Aby byla ta první a poslední?"

,,Jednou poznáš, jestli to byla šílenost." mrkla na mě, zvedla se a odešla. Měla pravdu. Jednou to poznám. Avšak jsem se toho bál. Bál jsem se, že se mnou nezůstane a že se jednoho dne naše cesty rozdělí. Pokud se tak opravdu stane, tak tomu takhle prostě chtěl osud. Já ale věřím, doufám...budu bojovat. Nechci o ní přijít. Nikdy!

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

Vaše názory? ;)
Jak se vám líbili Grangerovi a Narcissa? :D

Lusnutím prstů jsme se vyšplhali od 3 K přečtení k neuvěřitelným 4 K!!! Opravdu moc děkuji, vážím si toho!!!!💕💕💕💕💕💕

Děkuji moc za hlasování, přečtení a komentáře!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤