Ahoj všichni!❤
Kapitola vychází o den déle z toho důvodu, že na mě tak trochu působil popříjímačkový stres a nebyla jsem schopná psát. :D Tak to tedy prosím omluvte. :)

A teď už kapitola! ;)

••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

Hermiona

Ráno byla jako první hodina lektvarů a tak jsem po snídani vyrazila do sklepení. Když jsem tam mířila, tak jsem potkala Rona s Lenkou zrovna ve chvíli, kdy Lenka vtiskla Ronovi pusu na tvář a rozloučila se s ním. Usmála jsem se na svého zrzavého kamaráda a on mi úsměv oplatil.

,,Vidím, že jsi šťastný." podotkla jsem, když jsem došla až k němu.

,,Jo, to jsem. Mám pocit, že mě Lenka mění k lepšímu." přiznal a já se usmála ještě víc. Připomnělo mi to mě a Draca.

,,Moc ti to přeji Rone a to upřímně." řekla jsem a on mě vzal za ruku. Nechápavě jsem se na něj zadívala, když na mě začal vrhat omluvný pohled.

,,Hermiono, já vím, že už jsem tě jednou žádal o odpuštění, ale musím to udělat znovu. Můžeš mi mé chování odpustit? Choval jsem se jako idiot. Vůbec jsem ti nenaslouchal a to byla chyba. Jak to vůbec je s Malfoyem? Chová se k tobě přátelsky, když z něj taháš moudra?" prosil Ron a na jeho otázku jsem pohotově odpověděla:

,,Jistě, že ti odpouštím, Rone. Nechci ztratit tak úžasného kamaráda." objala jsem ho při těch slovech. ,,A co se týká Draca, tak přátelsky se chová. Jsme v příměří." Tak v příměří, jo? Lhářko jedna! Ale co, že? Povědět pravdu nepřichází v úvahu.

,,Tak jo, beru na vědomí." zasmál se a společně jsme se vydali do učebny. Posadila jsem se jako vždy do stejné lavice a vyhlížela nenápadně Draca. Dorazil mezi posledními a když jsem uviděla jeho rozčepýřené vlasy a celkově jeho výraz, pochopila jsem, že toho asi za noc moc nenaspal. Vypadal vtipně. Podepřela jsem si hlavu rukou a koukala na lavici. Snažila jsem se tak zastavit přívaly smíchu a můj úsměv nebyl vidět přes oponu, kterou vytvořily mé přehozené vlasy.

,,Laskavě se mi nesměj." zamumlal podrážděně Draco a hodil na zem brašnu. V moment, kdy si sedl, jsem se s nádechem napřímila a řekla:

,,Nechápu o čem to mluvíš, Draco." Zamračil se a já se uchechtla. Už jsem to prostě nevydržela.

,,Hahaha...velmi vtipné, Hermiono." odfrkl si Draco a založil si uraženě ruce na hrudi.

,,Promiň, ale mohl bys mi vysvětlit, co to máš na hlavě za vrabčí hnízdo?" smála jsem se potichu, aby to ostatním nepřipadalo divné...no, však víme, ne? Já, Draco a smích by bylo pro ostatní dost podezřelé.

,,Snažil jsem se tě napodobit, co myslíš?!" nadhodil sarkasticky a já se rozhodla ho poškádlit.

,,Vážně? To mi imponuje." chytila jsem se za srdce a věnovala mu falešný sladký úsměv. ,,Každopádně tě musím informovat o tom, že mě takové vlasy sluší mnohem víc." usmála jsem se vítězně a Draco se ke mně naklonil.

,,Jsi pěkná potvora, víš o tom?" zašeptal, ale ne naštvaně. Bylo to pobavené.

,,Děkuji za kompliment, pane Malfoyi." pronesla jsem potichu a on se usmál.

,,Řekl jsem ti, jak moc tě miluji?" optal se. V tu chvíli by to byla nádherná, romantická a zábavná chvilka, kdyby do místnosti nevtrhl Snape. Začala hodina.

,,Nevšiml jsem si, že by se někdy po hradě proháněla nějaká vichřice." podotkl Snape při pohledu na Dracovy vlasy a ušklíbl se. Pár studentů se zasmálo a poté se Snape otočil k tabuli.

,,No, já si zase nikdy nevšiml, že by z nebe pršelo něco mastného, podobné třeba oleji...AU!" Hned potom, co mu Draco vrátil jeho poznámku ohledně vlasů, jsem Dracovi dupla silně na nohu, aby radši mlčel.

,,Mohl byste to zopakovat, pane Malfoyi? Zřejmě jsem špatně slyšel." otočil se Snape a až teď jsem si všimla, že se smějí všichni studenti Dracově poznámce o Snapeových vlasech, včetně Rona. Jediný jeden se nesmál...Harry.

,,No já...já jsem jen říkal, že..." koktal Draco a Snape přistoupil až k naší lavici a propálil Draca nebezpečným pohledem.

,,Být vámi, tak si dám pozor na jazyk. Mohlo by se vám to...vymstít." zašeptal výhružně a poté se vzdálil. Hodina teď už pokračovala jako vždy a žádné další rozpory se nekonaly.

* * *

Když jsem odcházela z učebny a šla chvíli prázdnou chodbou, tak mě někdo chytil za ruku a vtáhl do malé místnůstky. Blonďaté vlasy a bouřkové oči...Tak teď je mi jasné, kdo mě sem zatáhl...do místnosti určené pro vybavení na Famrfpál.

,,Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to děláš?!" vyjekla jsem a on se pobaveně ušklíbl.

,,Tak zaprvé, bys mi měla laskavě vysvětlit, proč si mi dupla na nohu a zadruhé se tě chci zeptat, zda bys mi byla schopná upravit ty vlasy." řekl věcně a já se usmála. Natáhla jsem ruce směrem k jeho vlasům a začala jsem se jimi prohrabovat tak, aby jsem je Dracovi co nejlépe upravila.

,,To dupnutí na nohu byla záchrana. Nechtěla jsem, aby ses dostal do maléru. Sám jsi viděl, jak byl Snape rozzuřený." objasnila jsem mu během upravování vlasů. Vlasy měl tak jemné a tak...úžasné...můj ty Merline.

,,Takže se vlastně jen princezna snažila zachránit svého prince?" dotázal se s úsměvem na tváři a přitáhl si mě k sobě tím, že ovinul své paže kolem mého pasu. Zajela jsem mu rukama do vlasů o trochu víc a poté jsme spojily naše rty v procítěném polibku. Ten polibek byl plný lásky, vášně...všeho.

,,Myslím si, že upravit ty vlasy bylo úplně zbytečné." zasmála jsem se, když jsme se od sebe po delší době odtáhli.

,,Za to to stálo." usmál se na mě Zmijozelský princ a přitáhl si mě do objetí. Políbil mě do vlasů a řekl:,,Chci abys věděla, že bych udělal to samé. Nenechal bych tě nikdy ve štychu, Mio." řekl a já se usmála.

,,Já vím, Draco." zašeptala jsem a ještě dřív než se Draco stačil vzpamatovat, tak jsem znovu přitiskla své rty na ty jeho.

* * *

Byl čas oběda a já stále zasněná z toho, co se stalo po hodině lektvarů jsem usedla ke stolu vedle Ginny ve Velké síni.

,,Dnes balíme. Pomohla bys mi prosím?" zeptala se a já několikrát zamrkala.

,,Balíme? Cože? Kam jako?" ptala jsem se nechápavě a Ginny se začala smát.

,,Hermiono, ty jsi úplně mimo! Vždyť zítra je 20. prosince! Pojede se domů na Vánoce!" řekla Ginny a já si uvědomila, že mám velký problém. Draco mě tak moc zaplnil hlavu, že jsem nebyla absolutně s to myslet na cokoliv jiného.

,,To tedy jsem mimo a dost. Jak jsem mohla zapomenout na Vánoce? S dárky problém nemám, vše už mám naštěstí nakoupené...tedy kromě jednoho." mluvila jsem potichu a na konci jsem se zasekla. Vždyť já nemám dárek pro Draca!...No tak ho seženu v Londýně a dám mu ho po Vánocích.

,,Věnujte mi pozornost, prosím!" zvolal náhle Brumbál a všichni se na něj začali otáčet. ,,Chtěl bych vám oznámit jednu důležitou věc. Je to takové překvapení." Překvapení? Brumbálova překvapení bývají vždy docela nebezpečná. ,,Rozhodl jsem se, že se po Vánocích bude pořádat ples. Bude ale zvláštní tím, že bude v maskách." prohlásil Brumbál pyšně a já jen v duchu začala bědovat. Plesy jsem moc v oblibě neměla. Pojil se s tím tanec, podpatky a další velice otravné věci.

,,Ples v maskách?!" zeptal se zhrozeně Ron.

,,Ano Rone, ples v maskách. Doufám, že nám neuděláš tu ostudu a nepůjdeš tam třeba za hypogrifa." zasmála se Ginny a Ron na ní vyplázl jazyk.

,,Zase tak blbej nejsem, jasný?! Vím, co to znamená!" podotkl a všichni se začali smát. Mně do smíchu nebylo. Znamenalo to pro mě tedy, že budu muset o prázdninách shánět šaty, škrabošku, boty a tak dále. Proč prostě zrovna ples?!

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

No, Mia tedy není moc nadšená. :D Myslíte si, že půjde s Dracem? ;)
A jak se vám líbila dnešní
kapitola? :)

Děkuji moc za hlasování, přečtení a komentáře!!!❤❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤