Hermiona

Seděla jsem ve společenské místnosti společně s Ginny, Harrym a Ronem. Harry nám chtěl povědět, co je u něj nového. Chodil teď často k Brumbálovi a prohlížel si prý v myslánce nějaké vzpomínky. Bylo to zvláštní. Taky povídal o tom, že se už několikrát střetl s Horáciem Křiklanem, z kterého by podle Brumbála bylo dobré tahat moudra. Ron byl myšlenkami úplně mimo. Stále mluvil o Lence. Přišlo mi sice zvláštní, že zrovna Ron by se zakoukal do někoho jako je Lenka, ale na druhou stranu by mu to mohlo prospět, no ne? Byl by alespoň klidnější.

,,Takže říkáš, že budeme mít Horácia Křiklana na pár hodin lektvarů?" zeptala se zaujatě Ginny Harryho, který nám právě tuhle informaci předal.

,,Vím to od Brumbála. Snape si podle všeho bere dovolenou. Nechápu proč? Za pár týdnů jsou Vánoce." zamýšlel se nad tím Harry. Ach Vánoce! Už se na ně všichni moc těšili. Všichni až na Snapea...samozřejmě.

,,Tu dovolenou mu mohl nabídnout sám Brumbál. Třeba se bojí, že bude Snape o svátcích ještě víc zahořklý než normálně je." napadlo mě a Harry si pobaveně odfrkl.

,,Hermiono, Snape je extrémně zahořklý pořád. I kdyby byl ten nejlepší den na světě, tak bude mrzutý, věř mi. Dovolená v tomhle směru nepomůže." oponoval mi Harry a já jen protočila oči.

,,Rone, víš vůbec, o čem se bavíme?" šťouchla Ginny do Rona, který koukal do země a vypadalo to, že je v úplném transu.

,,Co?" vypadlo z něj jen a podíval se na nás. Pak mu to došlo a řekl: ,,Jo aha. O čem si povídáme?...No, Hermiona říkala něco o eseji z dějin čar a kouzel, ne?" zamyslel se a já se pobaveně zasmála.

,,Ano, máš pravdu, Rone...Ale o tom jsme se bavili před půl hodinou!" vyjekla Ginny rozčileně.

,,Nechceš nám náhodou něco povědět, Rone? A ty se trochu uklidni Ginny...uvolni se...klídek." zeptal se Harry Rona a následně při uklidňování Ginny objal kolem ramen. Všimla jsem si, že celá ztuhla a byla nesvá z toho, že je Harry tak blízko ní.

,,Co bych vám měl vysvětlovat? Není to jasný? Jsem totální blázen do Lenky. Prostě jsem se zamiloval. Ona je úplně jiná. Hlavně ta laskavost, co z ní srší a dokonce má smysl pro humor. Merline, šel bych znovu za ní." vychrlil ze sebe Ron tak rychle, že jsme nemuseli pochybovat o tom, zda je to pravda.

,,To je super, Rone. Přeji ti to. A když mě teď omluvíte, chci jít do knihovny." upozornila jsem je a po rozloučení jsem mířila na dané místo.

* * *

V knihovně nebyl skoro nikdo a já přešla k jednomu z regálů a koukala, jakou knihu bych si vybrala. Jedna mě zaujala, ale byla vysoko. Stoupla jsem si na špičky a natáhla se po ní, ale ani to nestačilo. Najednou se u knih objevila cizí ruka, uchopila mou vybranou knihu a podala mi ji. Hbitě jsem se s knihou v ruce otočila a spatřila usmívajícího se Draca. Ano, byl to přesně ten úsměv, co jsem na něm tak moc milovala.

,,Díky." řekla jsem mu a pozvedla na znamení knížku.

,,Já rád." odpověděl jednoduše. Chvíli jsme tam stáli a koukali na sebe. Ani jeden jsme nevěděli, co říct. Draco přistoupil o něco blíž, čímž způsobil to, že jsem zády narazila lehce do regálu s knihami za mnou.

,,Co tu vůbec děláš?" prolomila jsem hluboké ticho a nepřestávala jsem se mu koukat do bouřkových očí.

,,Doufal jsem, že tě tu najdu." prozradil mi a já se zhluboka nadechla.

,,Ehm...Potřebuješ něco?" položila jsem mu nervózně jednoduchou otázku.

,,Ne, jen jsem si chtěl s někým popovídat a ty jsi ten pravý člověk." vysvětlil a já na to nic neřekla. Mírně jsem se klepala po celém těle a naskakovala mi husí kůže. Vždy, když byl v mé přítomnosti, tak mě to dokázalo dočista vyvést z míry. Proč mi tak motá hlavu?!

,,Co Vánoce? Asi pojedeš za rodiči, že?" zeptala jsem se, abych uklidnila trochu napjatou atmosféru mezi námi.

,,Jo, na Vánoce jedu na Malfoy Manor. A ty?" otázal se mě stejně.

,,Já asi letos taky pojedu za našima." odpověděla jsem. A pak to nastalo znovu...ticho. Ticho, které mě znervózňovalo, drásalo nervy a dohánělo k šílenství. Cítila jsem, jak rychle mi bije srdce. Hleděli jsme si společně do očí a opět jsem měla ten pocit, jako bychom se k sobě nepatrně přiblížili. Moc jsem si přála, aby se ta vzdálenost mezi námi přerušila. Ovšem osud tomu tak zřejmě nechtěl.

,,Mám problém." řekl rychle Draco a já musela párkrát zamrkat, abych se z toho všeho vzpamatovala.

,,Jaký Draco, co tě trápí?" zeptala jsem se teď už ustaraně. Bála jsem se, že je to něco vážného. Odstoupil ode mě a sklopil pohled ke svým botám.

,,Zamiloval jsem se." vyhrkl ze sebe okamžitě a já poznala, že lituje toho, že to vůbec vypouštěl z úst. Moc mě to zamrzelo. Roztrhalo mi to srdce na tisíc kousíčků...Touží po jiné.

,,Vážně?" vydralo se mi zhrdla skoro neslyšně a snažila jsem se, aby nebyla slyšet ta bolest, která mě zasáhla. Nevěděla jsem, co mu na to říct. Upřímně mě to hodně zaskočilo a místo toho, abych mu to přála a byla za něj ráda, tak jsem z toho byla smutná. Ale co byste dělali vy, kdyby vám tohle řekl někdo, koho z celého srdce milujete?

,,No...jo." vydal ze sebe taky velmi potichu.

,,A do koho?" ozvala jsem se s mírným otřesením pod nátlakem nervozity.

,,No, to ti říkat asi úplně nebudu." snažil se od toho odbočit a já jen se smutným výrazem přikývla. Chápala jsem to. Proč by se mi s tímhle svěřoval? Jsem sice jeho kamarádka ale pořád jsem asi pro něj trochu TA Grangerová. ,,Každopádně..." začal a já mu bedlivě naslouchala. ,,...se ti chci svěřit s něčím jiným. Ale ne teď. Je to pro mě složité a chci, abys to věděla. Co zítra odpoledne tady? Budu ti moct konečně vše přiznat." navrhl a já jen usilovně přemýšlela nad tím, s čím by se mi asi tak mohl chtít svěřit.

Draco

To jsem si to, že jsem do ní zamilovaný nemohl nechat pro sebe?! To jsem jí to musel hned skoro vyklopit?! Jsem to ale opravdu hlupák! No ale hlavní je, že se to zatím nedozvěděla. Zítra jí musím přiznat, kdo opravdu jsem...Smrtijed. Ona byla pro mě hrozně moc důležitá a já věděl, že by mi v téhle tíživé situaci mohla pomoct. Jen jsem pevně doufal v to, že to pochopí a budeme stále přátelé...alespoň ti kamarádi. Mohl jsem jí milovat, ale nemohl jsem jí mít a to byla věc, která mě doháněla k neuvěřitelnému šílenství a pocitu zoufalství.

,,Asi už půjdu. Měj se hezky, Mio." rozloučil jsem se s ní a dostal z hlavy myšlenku na to jí před odchodem políbit na tvář. Byl jsem v tom až po uši, to bylo jisté. Miloval jsem na ní všechno...každičký detail.

* * *

V noci před spaním se ve společenské místnosti objevila Pansy. Hned jak jsem spatřil její tajemný pohled jsem věděl, že bude zle. Zvedl jsem se z křesla, ve kterém jsem celou dobu seděl a mířil si to do pokoje.

,,Kampak, Dráčku? Snad ne spát? Tak brzy?" ozval se za mými zády její otravný hlas a já si unaveně povzdechl.

,,Byla bys tak laskavá a přestala mi říkat Dráčku?!" vyjel jsem na ní a otočil se k ní čelem.

,,Já vím, že se ti to ve skutečnosti líbí Draco, nezapírej." zašeptala Pansy a přistoupila až ke mě. Obtočila mi ruce kolem krku a zasněně se na mě podívala. Proč vždycky já?!

,,Pansy, víš, co by se mi ve skutečnosti moc líbilo?" zeptal jsem se jí náhle. Napadlo mě totiž, jak jí setřást.

,,Poslouchám." řekla tiše a koukala na mě s pohledem plného očekávání.

,,Moc by se mi líbilo...kdybys mě už konečně nechala na pokoji, sundala ze mě ty pracky a přestala být tak hrozně otravná!" zasyčel jsem na ní, strhl ze sebe její ruce a vydal se do svého pokoje. Na ten její pohled plný překvapení nikdy nezapomenu. Lehl jsem si do postele a spokojeně usínal. Moje poslední myšlenky před spaním totiž zabloudily opět k Nebelvírce s oříškovýma očima a omamnou vůní šeříku.

Hermiona

Ležela jsem už v posteli, ale oko jsem nebyla s to zamhouřit. Pořád jsem myslela na Zmijozelského prince, který mi tak popletl hlavu. Miloval jinou...Merline, jak moc mě ta myšlenka lámala srdce! Ale to už je hold život. Nemohla jsem přestat myslet na ten den, kdy byla bouřka a my jsme se s Dracem pomalu, ale jistě k sobě přiblížili. Vždy jsem si nad tou vzpomínkou vybavila vůni deště, která kolem nás v ten moment byla. Moc jsem si přála, aby mě políbil. Proč to neudělal jsem teď už věděla. Prostě jsem se s tím musela smířit. Jeho srdce v dlaních drží zcela jiná dívka.

••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

Hrozně moc vám děkuji za překročení hranice 2 K přečtení!!!!❤❤❤❤ Je to naprosto fantastické, nemůžu tomu uvěřit!!!!❤❤❤❤

Chudák Hermi. :( No ale snad přijde na to, že ona je ta dívka, kterou Draco miluje. ;) ❤
A co vaše názory? :)

Budu moc ráda za každý hlas, přečtení nebo komentář!!!❤❤❤❤

Vaše Helen ❤