Draco

Když jsem si od madame Pinceové vypůjčil knihu a vzal všechny pergameny, mířil jsem si to na svoji kolej. Taky jsem přemýšlel pořád nad tím, co se právě odehrálo v knihovně. Když jsem došel do svého pokoje, byl tam jen Blaise, který psal někomu dopis. Posadil jsem se na postel a vše potřebné na ní rozložil.

,,Co to děláš?" zeptal se mě Blaise.

,,Co bys tak asi řekl? Píšu úkol." odsekl jsem.

,,Hele, neměl si ho psát s Grangerovou?" zeptal se a já obrátil oči v sloup.

,,Jo, my jsme ho psali, jenže pak se musela zavřít knihovna, tak jsem se jí nabídl, že to dopíšu." uzavřel jsem to a namočil brk do inkoustu, jenže mé plány soustředit se na práci opět překazil Blaise.

,,Kámo, jako vážně? Vždyť ji nesnášíš. Jak je možné, že jste se ještě nezabili?" zeptal se Blaise překvapeně a já se nad jeho otázkou pozastavil. Došlo mi, že nejrozumnější bude počkat s tím úkolem na to, až si Blaise půjde lehnout. Teď jsem se tedy rozhodl s ním popovídat.

,,Víš, samotného mě to udivuje. Já lituji toho, jak jsem se k ní choval a..." to jsem ale nedopověděl, protože se Blaise začal strašně smát.

,,TY?! Ty a litovat toho, že ses k někomu zachoval špatně?!" ptal se nevěřícně a dál se mi vysmíval. Zamračil jsem se a za chvíli Blaise srazil přímo do obličeje letící polštář a byla to taková rána, že málem spadl na zem. Teď jsem to byl já, kdo se rozchechtal na celou místnost.

,,Kdyby ses viděl!" vydal jsem ze sebe mezi smíchem.

,,Haha, moc vtipný. Vyhýbáš se akorát mým poznámkám a otázkám, protože si nechceš přiznat, že je za tím něco jiného." podotkl Blaise a já se smát přestal.

,,Řekl jsem ti pravdu. Lituji toho. Mám k tomu své důvody." vysvětlil jsem krátce.

,,Je to něco osobního...ty důvody? Protože pak nechápu, proč bys mi to normálně neřekl." řekl zamyšleně Blaise.

,,Ano, je to něco osobního. Kdybych věděl, že to nikomu nevyzradíš a necháš si to opravdu jen a jen pro sebe, tak bych ti to možná i prozradil." řekl jsem a jeho to samozřejmě zaujalo.

,,Kdy jsem něco naposledy prozradil? Mně můžeš přeci důvěřovat." řekl Blaise a já nakrčil obočí.

,,Vážně? Blaisi já mám naopak pocit, že když ti řeknu:,,Hlavně to nikomu neříkej." tak to pak vědí úplně všichni." řekl jsem a Blaise si odfrkl.

,,No, tak jsem možná párkrát něco prozradil...Ale to nic nemění na tom, že bych se nemohl ode dneška polepšit." řekl na obranu a já začal uvažovat.

,,Ale Blaisi, tohle by neměl nikdo vědět. Pokud se to dostane ven, bude z toho pěkný malér." řekl jsem a Blaise pokýval hlavou.

,,Slibuju, že je u mě tvé tajemství v bezpečí." ujistil mě.

,,Hele, já bych klidně navrhl zavázat se neporušitelným slibem, ale dost bych se pak bál o tvůj život." řekl jsem a on zakroutil hlavou na znamení, že už nechce slyšet mé poznámky, ale to s čím se mu snažím celou dobu svěřit. ,,No dobrá, jen...Kde je Nott a Goyle?" optal jsem se na naše dva spolužáky, kteří s námi sdíleli pokoj. Nerad bych, aby sem vtrhli zrovna v moment, kdy si odhalím své levé předloktí.

,,Nott by měl být někde v Prasinkách. Bude mít z toho pěkný průšvih, protože říkal, že přijde někde v deset a to už bude po večerce. No a Goyle je v pokoji u Crabbea a cpou se tam dortama...nečekaně." povyprávěl mi Blaise.

,,Ještě, že tak. Ani nevíš, jak jsem rád, že sdílím pokoj už jen s jedním z těch tupců." oddechl jsem si.

,,To je pravda. No a teď už povídej." pobídl mě a já se postavil.

,,Jestli to někomu povíš, Blaisi, budeš z toho mít velký problém i ty." varoval jsem ho. Povytáhl jsem svůj rukáv hábitu na levé ruce a pak i rukáv košile. Blaiseovi se tak naskytl pohled na mé znamení zla.

,,To...to není pravda, že ne Draco?" promluvil Blaise po chvíli koukání na mé předloktí.

,,Obávám se, že to pravda je." řekl jsem, stáhl si rukáv zpět a posadil se na postel.

,,Já vím, že nejsi jeden z těch nejkladnějších lidí, ale i tak...Jak jsi mohl?" zeptal se mě nevěřícně.

,,Blaisi, znáš mého otce. On mě k tomu donutil, chápeš? Já to nechtěl. Lituji toho, že jsem se víc nebránil a tak lehce se podvolil. Lituji poslední dobou všeho, protože si uvědomuji, co jsem za člověka. Byl jsem vždycky takový zmetek a ubližoval těm, kteří mi přišli podřadní. Jako Grangerová...požádal jsem ji o odpuštění a druhou šanci. Světe div se, mi na to kývla." zakončil jsem to.

,,Proto jsi od začátku roku takový přešlý. Tohle tě tížilo celou tu dobu. A Grangerová by si zasloužila nějakou trofej za to, že ti odpustila." srovnával si to všechno Blaise.

,,Těch trofejí by měla dostat nejméně deset." řekl jsem a ušklíbl se.

,,Jsi vážně dost jiný. To je totální ironie." uchechtl se.

,,Co? Co je totální ironie?" zeptal jsem se nechápavě."

,,No, člověk by si řekl, že když je někdo Smrtijedem, tak to akorát zhorší jeho chování, ale tobě to nakonec ještě prospěje." řekl a já si uvědomil, že má pravdu.

,,Blaisi, nebudu lhát. Mám strach." řekl jsem a on přikývl.

,,Kdo by ho na tvém místě neměl?" zeptal se, ale já na to nic neřekl.

,,Víš, přemýšlel jsem nad tím, proč jsem se Grangerové omluvil jako první. Mám svou teorii, ale jak to vidíš ty?" zeptal jsem se a on si promnul bradu.

,,Vidím to tak, že byla člověk, který těch urážek od tebe schytal nejvíc. Cítil ses u ní asi nejvíc provinile a tak byla ta, která si zasloužila tvou omluvu nejvíc. Tak to vidím." řekl a já přikývl.

,,Přesně tak to vidím i já. Teď už víš, proč se chovám divně a proč jsem Grangerovou ještě nezabil." vysvětlil jsem.

,,Chápu to. Prostě si ji chceš udobřit." řekl a já kývl hlavou.

,,Ano a nejen ji. Chci si udobřit co nejvíce lidí. Nevím jestli bych zvládl Pottera nebo Weasleyho, to asi ne, ale jinak asi všechny." řekl jsem a Blaise se zamyšleně podíval.

,,No ale, Grangerová je z Nebelvíru, je mudlorozená, je to šprtka a k tomu všemu i knihomolka...a když se o tom tak bavíme, tak je to i nejlepší kamarádka Pottera a Weasleyho. Proboha až teď si uvědomuji, že ti nevěřím. Ty jsi ji přes všechny tyhle aspekty které má přijal?" zeptal se a já se zasmál.

,,A já si říkal, že jsi to vzal až moc v pohodě." řekl jsem pobaveně.

,,A teď, když bychom uzavřeli Grangerovou, tak se můžeme bavit o tom znamení." řekl a jeho pohled mu sjel na mé zakryté zápěstí.

,,Blaisi, jsi jeden z mála opravdových přátel, které mám. Chci vědět, zda se ke mně kvůli tomu, co mám na svém předloktí otočíš zády a budeš dělat, že mě neznáš a nebo zůstaneš nadále mým přítelem. Pokud se rozhodneš pro první variantu, tak to pochopím." řekl jsem ponuře. Blaise ke mně přistoupil a dal mi ruku na rameno.

,,Blázníš? Já vím, že když budeš teď takový, jaký jsi na Grangerovou, tak budeš úplným opakem Smrtijeda. Draco dokaž jim, že ten zmetek, kterým jsi býval, byl z tebe jen proto, protože to tak chtěl tvůj otec. Dokaž jim, že tvé skutečné já je jiné." promluvil ke mně Blaise a já se na něj vděčně podíval. Byl to již druhý člověk, co mi radil, abych dokázal svým chováním, že můžu být i jiným, lepším člověkem. To bylo to, co jsem se chystal udělat.

Jaké jste měli Vánoce? ;) ❤
Já skvělé. :)
Napište mi vaše názory jak na kapitolu, tak i na vaše Vánoce!!!❤❤❤
Děkuji i za hlasy a přečtení!!!❤❤❤❤

Vaše Helen ❤