,,Celý život jsme tě vychovávali podle vznešených zásad rodiny Blacků, Draco. Nikdy jsi neměl ničeho nedostatek a pak." Bellatrix kolem sebe divoce rozhodila rukama a  já zděšeně couvl. ,,A pak se dozvím, že můj jediný synovec je na straně HARRYHO POTTERA!"

,,No to není tak úplně, jak to vypadá!" vykřikl jsem to první, co mě napadlo a uvažoval, co by na tom sakra mohlo být jinak, než to vypadá, jelikož je docela dost snadné poznat, jestli stojíte na straně Lorda Voldemorta nebo ne. A já na ní zřejmě nebyl, když jsem mu před nepatrou chvílí mordoval baziliška a dělal mu zubaře a následně mu propíchl jeden z viteálů.

,,Tak jakpak to je, Draco?" zeptala se ironicky Bellatrix a pohodila vlasy. Rozhlédl jsem se kolem sebe a docela zděšeně konstatoval, že vlastně ani nevím, kde jsem. Jediné, co jsem viděl, byla směsice kamenů a kousků něčeho neznámého.

,,Ono je to celé tak trochu komplikované, to bys nepochopila, Bellatrix," řekl jsem rozhodně, což jsem neměl dělat, protože se Bellatrix nafoukla stejně jako to obvykle dělala Hermiona a já dostal strach. Ucouvl jsem o pořádný kus dozadu a narazil na kus sloupu, vedle kterého stála Lenka.

,,Draco, možná bys měl být opatr-" Chtěla podotknout Hermiona, ale Bellatrix ji nenechala domluvit. Spíš ji to ještě víc naštvalo, než uklidnilo a já nevěděl, kdo z nás dvou tady zemře dřív. Jestli Grangerová nebo já.

,,Ty buď zticha, ty mudlovská šmejdko!" prskla na Grangerovou a já se zašklebil. Myslím, že by ji nenazvala mudlovskou šmejdkou, kdyby věděla, jak devastující účinky, Grangerová má.

,,Jako bych tě viděla v ženské verzi, Malfoyi," prskla Hermiona směrem ke mně, přičemž jsem nepochopil, proč si vylévá zlost na mně, když kousek od ní stála Bellatrix a té to klidně mohla říct. Klidně se s ní mohla i utkat, já bych jim s radostí počítal skóre a následně při prvním zranění utekl, co nejdál, aby něco neudělali mně.

,,Rád bych s tebou řešil naše rodinné vztahy, Hermiono, ale mám tu bohužel trošku jiný problém." Byl jsem rád, že jsem vymyslel, tak skvělou větu a následně se rychle otočil k Lence, aby nemohl nikdo namítnout, že tu stejně zase nic nedělám. ,,Alenko, chtěl jsem ti říct-"

,,Jmenuje se Lenka," podotkla dost netaktně Hermiona a já prokoulel očima. Kdo si má všechna ta jména pamatovat?

,,Hele, Grangerová, nepotřebuju vědět jména všech, co chodí do Bradavic! Mně stačí vědět, že mám kamárady Kraba a Goléma a je do mě zamilovaná Panda."

,,Tví kamarádi jsou Crabbe a Goyl a je do tebe zamilovaná Pansy ne panda," opravila mě Hermiona a já zaklonil hlavu.

,,Hele, Bellatrix, nechceš ji třeba už konečně oddělat? Už mě to vážně nebaví! A tohle dělá celý rok! Normálně mě tu pořád komanduje a buzeruje a dělá všechny ty věci, které nechci aby dělala!" Otočil jsem se na dívku s dlouhýma blonďatýma vlasama a pozorně si ji prohlédl. Měla  světle modré oči a pleť měla docela bledou, teda rozhodně bledší než většina studentů. ,,Ale původně jsem chtěl mluvit tady s Plenkou. Takže, Plenko, potřeboval bych, abys něco řekla Potterovi a-"

,,Už jsem mu o tom diadému říkala. Viděla jsem vás jít k Šedé dámě a myslela si, že by Harry rád věděl, kde najde Hermionu. Dokonce už se tam vydal." Podívala se na mě těma svýma pronikavýma očima a já svráštil čelo. ,,Nepokazila jsem něco, že ne?"

,,Grangerová!" vyjekl jsem a otočil se, což jsem ale neměl dělat, protože jsem málem utrpěl psychický šok. Hermiona ležela na zemi a Bellatrix ji chtěla něco vrýt do ruky, přičemž Hermiona křičela a já znechuceně nadzvedl obočí. ,,Pořád musíš něco dělat, když tě zrovna potřebuju já! Bellatrix, uhni." Rázně jsem Bellatrix odstrčil, což zřejmě nečekala, protože spadla na zem a upustila hůlku, na kterou jí následně stoupl nějaký obr, který se tu neznámo, jak vzal a Hermiona vypadala docela potěšeně, že mě vidí, což bylo ještě víc šokující, než to, co jsem před chvílí viděl.

,,Víš, že jsi mi zrovna zachránil život?" vydechla Grangerová a natáhla ke mně ruku, abych jí pomohl vstát, co jsem s mírnou nechutí taky udělal. Nemůžu ji tam přece nechat ležet, když tu chodí ten obr.

,,Přísahám, že to jsem vážně udělat nechtěl!" řekl jsem na svou obhajobu a zatáhl Hermionu stranou i s tou holkou, jejichž jméno jsem zase zapomněl.

,,Našel jsem ten ship! Jsme si pro sebe jak stvoření!" vyjekl jsem a ukázal na tu blondýnu a Hermioně zaskočilo.

,,Beru zpátky, nezachránil, jsi mi život, Malfoyi. Chtěla jsem umřít. Umřít dřív než jsem slyšela, něco takového! Jak jako- ne to vůbec nejde! Ty ses prostě úplně zcvoknul, Malfoyi!"

,,Jak jako zcvoknu?! My dva se k sobě naprosto hodíme! To si myslíš, že jsme si tak podobní jen pro nic za nic? Co ty vlasy a bílá pleť a ta inteligence!" Ukázal jsem na poničenou kravatu Havraspáru, kterou měla ta holka z nějakého neznámého důvodu schovanou v kapse a Grangerová zrudla.

,,Draco Malfoyi, ty jsi regulérní pitomec!" vyprskla a já na sebe dotčeně ukázal.

,,Já nejsem pitomec! Jsem geniální a zrovna jsem vymyslel tu záhadu se shipama a vůbec všechno a prostě-"

,,A prostě teď zdechneš," pronesl někdo za mnou a já se zarazil. Otočil jsem se a věděl, že mám teď až nemožně připitomnělý výraz.

,,Fenrir Šedohřbet?" vydechla Hermiona a já přikývl. Díval jsem se na ohyzdnou osobu, před sebou. Nevěděl jsem, co je víc nechutné, jestli ty jeho nechutně slepené vlasy a vousy nebo celkově jeho tvář, kterou měl až nemožně malinkou s ještě menšíma očima, což vlastně nemělo být ani možné. Ne vážně, jaktože měl tak malé oči? Vypadal vlastně jako Grangerová. Možná o trošku hůř, protože Grangerová měla alespoň to své afro.

,,Vy jste si mysleli, že nám utečete! Že Bellatrix ukradete hůlku a-" Fenrir se zarazil, protože mu došly nápadady na to, co říct a přitrouble se smát měl povolené jenom Voldemort, takže teď zůstal jenom zaraženě stát. Kdyby se tohle stalo Voldemortovi, vypadalo by to zřejmě nějak takhle: „Vy jste si mysleli, že Bellatrix ukradete hůlku" a my bychom odpověděli: „Ne." A Voldemort by řekl: „Hahahahaha došly mi nápady hahahahha, děsivě se směju a teď řeknu nějaký kec, například není dobro a zlo, jsem jen já a já s mým hadem. A teď tě možná zabiju, teda potom co se zasměju, protože jsem už zase zapomněl, co chci říct."

,,Jak ukradli? Jo vy myslíte tohle!" vyjekl jsem, když jsem si vzpomněl na to, jak jsem Bellatrix vyrazil z ruky hůlku a zahodil ji někam neznámo kam, což by teda útěkem nazval jenom Lockhart, protože ten měl taky takové podivné představy o souboji. ,,No vy jste ale dobře mimo, protože tohle rozhodně žádný útěk nebyl!"

,,Co prosím?" vyjekla Bellatrix a já si uvědomil jak velkou chybu jsem udělal. Možná jsem se vážně měl o ten již zmiňovaný útěk pokusit.