,,Víš, Draco, když o svém nápadu řekneš, že je geniální, neznamená to, že je skutečně geniální." Snažil jsem se uhnout Hermioninu pronikavému pohledu, ale ona mě neustále sledovala a já věděl, co chce abych řekl, ovšem takovou radost jí neudělam.

Všude kolem se válely kusy nějakého kamene a většina soch či brnění byly poničené. Obrazy, kde byly ty otravné postavy, byly prázdné a já ted rozhodně neměl náladu se s Hermionou zase dohadovat, o tom, kdo má pravdu, i když ji mám samozřejmě já.

,,Víš, Hermiono, my máme zatím jenom jednu prioritu a tou je, aby Potter zabil Voldemorta," prohlásil jsem netrpělivě a rozhlédl se kolem sebe. Slyšel jsem hluk, který přicházel z chodby a rozhodl se zvednout. ,,Prostě tu nebudeme jen tak ležet, ale-."

,,Mám takový pocit, že všechno hrozně moc zlehčuješ," prskla na mě a já na sebe dotčeně ukázal. 

,,Já že něco zlehčuju?! Ale prosímtě Hermiono, všechno beru až nemožně vážně." Nasadil jsem ledový výraz a dřív než Hermiona stihla odpovědět, vykoukl zpoza sloupu. ,,A ted jdeme na to, ať to máme konečně za sebou a upřímně doufám, že mě někdo omráčí dřív, než skutečně pomůžu Potterovi vyhrát, protože jinak umřu hanbou." Věnoval jsem Hermioně svůj co nejlépe procítěný pohled a uvažoval, jak může vypadat tak hrozně. Vážně byla celá rozcuchaná a mám pocit, že to mrtvé, co měla ve vlasech, byla původně mucha, a to je vážně nechutné, takhle sebou nosit mrtvou mouchu.

,,Malfoy co umře hanbou, copak to jde? Myslela jsem, že jste vůči tomuhle odolní." Chtěl jsem se na ní zhnuseně podívat a uraženě odkráčet, jelikož tohle byla zřejmě uražka, na kterou musela Grangerová vynaložit veškeré své úsilí, ale posléze jsem si uvědomil, že nemám kam uraženě odejít, jelikož Bradavice byly celé prolezlé smrtijedama, kteří nevypadali zrovna přátelsky.

,,Hele, hen je!" vyjekl jsem když jsem zahlédl něco blondatého a začal se plazit směrem k tomu.

,,Myslíš Lenku? Gratuluju Draco, ta tam bojuje už půl hodiny," prskla na mě Hermiona a já se k ní otočil. ,,A jen tak mimochodem, nechceš se postavit? Víš ono plazit se po chodbě, kde se bojuje není zrovna elegantní a už vůbec ne statečné." Protočil jsem očima nad jejím posledním slovem a odolával pokušení se jí zeptat, kdy jsem podle ní zrovna já toužil po tom vypadat statečně. Jako by to snad bylo něco, co zrovna já potřebuju. Nějakou přihlouplou statečnost.

,,Když tam stojí tak dlouho, proč to nenapadlo tebe a musím to tu řešit zase já?" odsekl jsem ji a věděl, že jsem jí teď vyrazil dech a soudě podle toho, že chvilku jen otevírala a zavírala ústa, i slova. A tak to přesně dopadá, když postavíte průměrného šmrta vedle někoho tak přirozeně skvělého jako jsem já. Vůbec se Hermioně nedivím, že teď vypadá, tak neschopně.

,,Možná mě to nenpadlo kvůli tomu, že musím trávit veškerý svŮj čas s někým, kdo se plazí po zemi, místo toho, aby prostě vstal a přešel tu hloupou chodbu!" křikla na mě a tentokrát ani nemusela nasazovat uražený pohled, jelikož podle mě vážně uražená byla.

,,Opatrnost nadevše. Brumbál si hrál na geniuse a jak dopadl? Rychle a tvrdě, jelikož jaksi zapomněl, že padat z věže, není moc bezpečné. A to by se mně nikdy nestalo. Kdybych byl já Brumbál, hezky bych si nechal tu věž obložit madračkama a dal tam ochranné mříže. A možná před sebe ještě strčil Pottera, však víš, jeho zabít nejde, takže by mohl fungovat jako živý štít, prostě by jsi řekla accio Pottere a-" Mávl jsem hůlkou a z té vylétly jiskry a já vykřikl. ,,Sakra! Hermiono, já jsem asi málem přivolal Pottera! Jen si to představ. Teď bojoval s Voldemortem a Voldemort ho přemohl. Mířil na něj hůlkou, zbývaly sekundy do jeho smrti. Dramatická odmlka, hrozivý křik, vítězný smích, první slova smrtící kletby a pak BUM a já si přivolám Pottera acciem! Já jsem vážně pakůň!" Hermiona se na mě zaujatě dívala a já se mezitím odplatil o další kousek dal, kde jsem se bezpečně skryl za nějakou trosku čehosi.

,,Skvělé, Draco, výžně skvělé. A jen tak mimochodem, cože jsi to chtěl, Lence?" zeptala se mě Hermiona, aby odbočila od tématu, jak jsem teď nechtěně klidně mohl zachránit Pottera a já se snažil vzpomenout, co jsem jí to vlastně chtěl říct.

,,Myslím, že něco důležitého," podotkl jsem neutrálně a Hermiona nadzvedla obočí.

,,A třeba něco konkrétnějšího?" Snažil jsem si, co nejrychleji vzpomenout, co jsem to vlastně chtěl, když mi to došlo a já varovně zvedl jeden prst.

,,Jo, chtěli jsme přece poslat někoho nebo něco, co navede Pottera k viteáli," připomněl jsem jí a Herminin ledový výraz se změnil na nadšený.

,,Lenka!  To je skvělé!" Hermiona vypadala vážně spokojeně a já odolával pokušení praštit hlavou do podlahy. Vážně bych chtěl, aby mi někdo vysvětlil, jak Pottere, Weasly a Grangerová mohli někdy něco vyřešit. Vždyt to je proti všem zákonům logiky! Nechápu, jak mohli přežít vůbec první ročník. V jejich případě to asi vypadalo takhle: ,,Harry, co budeme dělat!" a Pottere: ,,Nevím, Hermiono, Rone máš nějaký nápad?" Weasly: ,,Pečeně!" Hermiona: ,,Myslíš, že je to Voldemort?" Pottere: ,,Možná. Nejsem si jistý, ale počkat! ÁÁÁÁ bolí mě jizva! To znemená, že je to Voldemort! Ale klidně by to taky nemusel být Voldemort!" a Weasly: ,,Kuřecí nožička!"

,,Lenko, prostě najdeš Pottera a řekneš mu-"

,,Copak by mu měla říkat?" řekl někdo ledově a já se zarazil. Nehybně jsem zůstal ležet na zemi a chtělo se mi brečet. 

,,Není to ona, že ne," vydechl jsem, ale podle výrazu Hermiony jsem usoudil, že nemá cenu doufat o něčem jiném. Třeba o tom, že za náma stojí kadeřník, který by z Hermiony konečně udělal člověka a ne dravé zvíře, které vypadá jako by se pářilo s celou smečkou vlků.

,,Copak, chyběla jsem ti Drakoušku?" prskla ta bestie a já si vzpomněl na Brumbála. Možná zachvilku nebude jediný, co tu umřel.