„Tak dlouho jsem vás hledala!" zařvala ta věc a já si byl jistý, že vím, kdo to je. Moje smrt. Je jedno jestli je to Filch, Carrovovi nebo pojízdný friťák, což se mi taky jednou stalo. Po tomhle prostě natáhnu brka. A tak jsem zavřel oči a sesunul se k zemi.

„Jak-" začala Hermiona a já si představoval, jaké to bude zemřít. Doufám, že tam už nebudu muset být s Grangerovou, protože to bych se musel zabít. Vlastně to bych nemohl, když bych už byl mrtvý. Prostě bych tam musel být s Hermionou do doby, než bych z toho chcípnul, i když to by taky nešlo.

„Tak dlouho jsme vás hledali!" vyjekla ta první osoba a já usoudil, že to bude nejspíš  Carovova. Ta nás otravovala už od chvíle, kdy jsme nastoupili do vlaku a Hermiona svým zadkem vysklila okýnko. Jo, ta je krásná vzpomínka.

„Jak jste nás vůbec našli?" zeptala se Hermiona a já ji chtěl říct, že je vážně natvrdlá, ale nemám důvod, proč se obtěžovat. Po smrti bude mít dost času, na to příjít sama.

„Nebylo to- Co se stalo Snapeovi?" Čekal jsem na tuhle chvíli a upřeně se díval na koberce.

„Spadl na něj James Potter," zamumlal jsem a ta osoba vykřikla.

„Vždyť je přece mrtvý! Jak na něj mohl spadnout?" vyjekla ta osoba a Hermiona to chtěla začít vysvětlovat, ale já ji přerušil.

„Měla to být vražedná věc, Brumbál si byl jistý, že spolu něco Snape a James měli, a tak chtěl za pomoci jejich lásky zabít Voldemorta, ale pak si to skočil z věže a všechnu práci nechal na nás." Cítil jsem, jak mi ubývají síly, a tak jsem zůstal jenom ležet a čekal. Bylo to jako čekat než Hermiona zhubne. Prostě nekonečné.

„James měl něco se Snapem?" vyhrkla ta osoba a já usoudil, že je stejně natvrdlá jako Hermelína a dokonce nemá taky žádnou fantazii.

„Jo, měl. A když se to Voldemort dozvěděl, chtěl Jamese oddělat, protože chtěl mít svého Sobíka Sevíka jenom pro sebe," konstatoval jsem a představoval si celou tu prapodivnou situaci.

„Vždyť-"

„On vlastně nechtěl Jamese ani zabít. Jenom k němu přišel pod balkón a zvolal: „Ach, Jamesi, můj Romeo, koupíme si matraci Dormeo. A James mu odpověděl: „Ach, Tome, ty moje Julie, Lili je hrozná furie!" Dalo mi docela práci se nesmát a o to větší, když všichni zmlkli a zřejmě mi věnovali pozornost a snad si dokonce ani nevšimli, že jsem náhle dal dohromady Jamese s Voldym a ne se Severusem. To jsou hold ty milostné trojúhelníky.

„On je mááágor," zašeptala dost nahlas Hermiona, abych ji mohl slyšet a já se rozhodl, že se zvednu a něco ji řeknu, když se rozhodla pokračovat. „Co jste mi vlastně chtěli?" Chvilku bylo napínavé a dost nepříjemné ticho, když někdo z nich promluvil.

„Je tu," vydechla ta osoba a já přestal doufát, že se z toho nějak dostaneme, když v tom Snape něco zamumlal, takže se znovu vracel k vědomí, což bylo to poslední, co jsme potřebovali.

„Vážně?" vyjekla Hermiona a začala couvat, když se ozval další hlas.

„Vážně." Hermiona znovu vyjekla a rozběhla se k té osobě, takže se nejspíš zbláznila.

„J-já věděla, že přijdeš!" Uvažoval jsem, jak může mít Hermiona radost, že vidí Voldemorta a jen nad tím zakroutil hlavou. Bellatrix ho přece taky zbožňuje. Prostě má nějaké svoje hodně skryté osobní kouzlo, či tak něco. Myslím, že v případě Voldemorta by se té osobní kráse dalo říkat imperio.

„Kdo to je, Hermiono?" vykoktal jsem nezřetelně a Hermioně z hlasu číšilo nadšení, když mi odpovídala.

„Je tu! Ten na koho jsme čekali!" Ironicky jsem párkrát pokýval hlavou a v duchu děkoval Hermioně, za tak přesný popis toho, kdo právě přišel. „Ale proč jsi celý černý?" A je to tady. Je to Voldemort.

„To je na delší povídaní. Přihodila se nám taková nepříjemná věc v Godrikově dole," řekla čtvrtá osoba a já poznal hlas Weasleyho, kterého málem po chvíli povalila Grangerová, když ho vášnivě obejmula. „Proč leží Malfoy na zemi?"

„Nevím," odsekla Hermiona a já usoudil, že se teď všichni dívají na mě. „Draco, zvedni se. Je to všechno v pořádku."

„To tak! A on mě potom oddělá!" prohlásil jsem a zařekl se, že tady hezky zůstanu ležet.

„Jaký on?" zeptala se Hermiona a já polkl.

„Voldemort! Určitě tě začaroval a dotáhl sem i Weasleyho, abyste mě přesvědčili, že není Voldemort a pak mě mohl zabít!" prohlásil jsem a pokračoval v rozvíjení své teorie, kdyby se Hermiona chtěla zeptat na další detaily.

„Kdyby tu byl Voldemort, proč by tě nezabil rovnou?" Slyšel jsem v jejím hlase pochyby a odkašlal si.

„Protože jsem krásný, a tak mě chce vidět živého. A navíc chce, abych si jako poslední věc v životě pamatoval ten jeho zjev! A to by bylo teda hodně hrozná poslední věc v životě, to vám povídam. Nic horšího snad ani být nemůže. Teda pokud by nebyl nahý, to by teda předčilo veškeré mé představy o hrozné smrti."

„Ty jsi vážně Malfoy," vydechl Weasley a Hermiona ho nečím praštila. „Au, Hermiono! A mám pravdu, kde bys jako hledala takového blbc-"

„Mlč, Ronalde!" vyjela na něj Hermiona a já tak nějak nechápal, proč se mě zastává. „Nebýt něco, jsem možná mrtvá! I když musím uznat, že kdyby nebyl on, byla bych štastná a měla důvod žít, ale taky bych byla mrtvá! Chápeš to? Parkrát mi tu zachránil život zatímco vy jste se váleli v Godrikově dole a kradli draky z banky!"

„Neváleli jsme se tam! Spletli jsme si jednu ženskou s hadem! A jak jsi to myslela s tím Drakem?"

„Ještě se chlub, že neumíš poznat ženskou od hada, Ronalde! Nechceš náhodou chodit se mnou, protože si myslíš, že jsem bazilišek?" Zaujatě jsem Hermionu poslouchal a musím uznat, že tohle má Voldemort skvěle připravené.

„Proč je na Snapeovi hozený obraz nějaké tlusté kočky?" zeptala se ta druhá příchozí osoba a já polkl.

„Jaká koč-" začala Hermiona, ale nedořekla to. „Draco, to není obraz Lily a Jamese!"

„Ale je!" ohradil jsem se a chtěl na ní udělat škaredý obličej, ale to bych musel vzhlédnout a to rozhodně neudělám.

„Je to obraz nějaké vypelychané zrzavé kočky, pod kterou je nápis: budeš navždy v mém srdci, Argus."

„On měl Filch jinou kočku než paní Norissovou?" vyjekl někdo a já ten hlas poznal.

Kdo to teď promluvil?" vyhrkl jsem a Hermiona něco zavrčela.

„To byla Cho, Draco."

Zvedl jsem prst a varovně ho držel zdvyžený. „Já tu Chro, Chro znám! Měl jsem s ní vymýšlený jeden ship."

„Vymyšlený ship? Jaký, pro Merlina?" vyrkla Hermiona a já poklepal na podlahu, abych si sjednal klid, když už se teda budu obtěžovat s tím, to vysvětlovat.

„Řeknu to jednoduše, Charry," začal jsem a čekal na bouřlivou reakci kdy všichni začnou řvát: „ÁÁÁÁ to není možné! Já to celou tu dobu tušil!"

„Proč zrovna Harry a Cho? Vždyť si Harry sám vyzkoušel, že by to prostě nefungovalo." Poznal jsem hlas Hermiony a snažil si vzpomenout, proč jsem ten ship vlastně chtěl použít.

„Protože Cho chodila přece s tím, co nerozdýchal, když zahlédl Voldemorta v kotli. Jakže se to jmenoval? Znělo to jako strom. Cedr, nebo nějak tak." Snažil jsem si vzpomenout na jeho jméno, ale nic mě nenapadalo. Bylo to už dlouho a navíc takové nepodstatné informace vypouštím z hlavy.

„Cedric?" řekl jeden z těch neznámých hlasů a já nadšeně přikývl.

„Ano, přesně toho jsem myslel! A přesně ten chodil s Chro, takže by se dalo říct, že Chro už jednoho svého partnera zamordovala a Potter už jednou zničil Voldemorta, takže kdybychom je nějak spojili, vznikla by účinná zbraň." Nejraději bych se teď hrdě narovnal a přednášel svou teorii, ale to teď nebylo možné, takže jsem se raději tiskl ke koberci a stále víc zjišťoval, jak moc ten kus hadru páchne.

„Proč říká Malfoy Cho Chro?" zeptal se Weasly, ale všichni ho ignorovali.

„Je hezké, že mi vybíráš partnerky bez mého vědomí," pronesl někdo, neznámo kdo a já uvažoval, kdo by to tak mohl být.

„No to je jedno, Harry, máme úkol a ty určitě taky, takže musíme jít!" zavelela Hermiona a já se pozastavil nad jménem Harry. Cítil jsem, jak se mi dělá husí kůže při pomyšelení, že by mohla myslet Pottera, ale pak jsem na to raději zapomněl. Vždyť to není možné.

„Harry?" řekl jsem nahlas a Hermiona správně pochopila, na co narážím.

„Ano, je tady!" křikla na mě a já zavrtěl hlavou. Beztak je pod kletbou a Voldemort se mě snaží jenom donutit podívat se na něj.

„To těžko! Jak by se sem dostal?"

,,Tak se podívej!" Křikl někdo nevrle a já poznal, že je to Weasley.

,,Vážně, Draco, podívej se!" vybídla mě Hermiona a já přitiskl víčka. Zvedl jsem se a po slepu se snažil postavit.

,,Dobře já se podívám, ale počítám s tím, že tam bude Voldemort. Hnusný, bílý Voldemort s dlouhýma prstama. A bude nahý. Jsem na to připravený," řekl jsem rádoby klidně a slyšel, že si někdo odkašlal. ,, Ne, vážně, vůbec mě to nepřekvapí. A klidně by tam mohla být i nahá Bellatrix, která se bude kolem Voldemorta kroutit a bude mu šeptat do ucha sladká slovíčka jako milačk-"

,,Draco, už ty oči do Merlina otevři a přestaň říkat něco tak nechutného," zařvala na mě Hermiona a já na ní vypláznul jazyk.

,,No dobře." A v té chvíli jsem otevřel oči. Čekal jsem, že uvidím, jak tam Voldemort stojí a v tom mi ztuhla krev v žilách a já zapomněl, jak se dýchá. Něco tak hrozného jsem nečekal. ,,To je hrůza! Co to sakra je? Oslepl jsem! Kam jsi to jako lezl Pottere, že vypadáš takhle?! Takhle bys odrovnal i Voldyho a to se na tebe chystá tři roky! Co to na sobě máš ? Nějaký nános bahna nebo- to snad ne : Že ty jsi sem lezl kanalizací? No a to tričko! To bych si v životě neoblékl!"

,,Vůbec se nezměnil," konstatoval Potter, přičemž ignoroval mou poznámku a Hermiona přikývla.

,,Vůbec."