„Mohla by ses mi laskavě přestat smát, Hermiono?" Vražedně jsem se na ní díval, ale ona nebyla schopná se uklidnit. Buď se smála nebo dokázala říct jenom něco ve smyslu: „Draco-". A pak se další půl hodinu smála.

„Už to vážně není vtipné," zavrčel jsem na ní a ona si otřela oči rukávem hábitu.

„Al- ale vždyť ty jsi-" vydala ze sebe a opět se půl hodiny smála. Už jsem se docela nudil, a tak jsem chtěl jít do společenské místnosti, když mě Hermiona zastavila a rozhodně se nadechla.

„Chtěla jsem s tebou mluvit," řekla poněkud klidněji a já přikývl.

„Co to bylo?" Nezaujatě jsem se opřel o stěnu naproti vchodu do Komnaty nejvyšší potřeby a pozoroval ji.

„Chtěla jsem se tě zeptat, jestli semnou nechceš zajít k-" Hermiona se zarazila a mě došlo, že mě nikam pozvat nechtěla. Jen mě prostě přišla špehovat. Typická ona.

„Hermiono, jestli je to všechno, raději už půjdu." Otočil jsem se a zamířil pryč, když mě Hermiona dohnala a stoupla si přede mě.

„Není to všechno! Chtěla jsem tě pozvat, jestli se mnou nepůjdeš k Hagridovi." Upřeně se na mě dívala a nevěděl co říct. Myslel jsem si, že je to její povedený vtip, jelikož jejím vtipům se směje jenom ona, ale zřejmě nebyl.

„Kamže s tebou mám jít?" Nevěřícně jsem se na ní díval a Hermiona se zašklebila.

„Vážně, Draco, pojď semnou," řekla klidně a já na ní jenom zíral. Mám kvůli ní jít k nějakému obrovi místo toho, abych se věnoval lenošení a pozorování lidí, jak se učí? Vážně lákavá nabídka. Ještě lákavější by bylo jít se s ní učit.

„Rád bych šel, Hermiono, ale zrovna se mi to nehodí, mám totiž-" Hermiona nadzvedla obočí a já polkl. Mám takový pocit, že mi to moc nesežrala. „politickou schůzku. Vážně hodně důležitou politickou schůzku. "

„V tom případě," odsekla a otočila se, což bylo podezřelé. Nikdy bych neřekl, že je tak lehké se jí zbavit. A tak jsem se jen otočil a zamířil si to ke společenské místnosti. Chtěl jsem dojít k rohu a začít utíkat a řvát, že jsem přežil a možná udělat i pár salt, když si Hermiona odkašlala. „A jo, chtěla jsem ti říct, že se po tobě schání Filch. Před chvíli tě hledal, když mě zahlédl bez tebe, ale to ti asi moc nevadí. Takže až ho potkam, tak mu řeknu, že už jsi zase tady a-"

Zarazil jsem se a cítil, jak moje srdce chce utíkat, ale mozek mi velel, abych zůstal stát. Taková ta vnitřní bitva, znáte to.

„C-cože jsi potkala?" vykoktal jsem a zamířil zpátky k ní. „Víš, možna bych rád Hybrida navštívil," začal jsem se smát při posledním slově a Hermiona trošku zrudla.

„Skvělé," vydechla a vydala se druhou stranou chodby. „Není to zas tak daleko a Hagrid bude mít radost. Je to skvělý kamarád, jednou nám povídal o tom, jak si koupil jednorožku, teda ja si myslím, že to byla-" A přesně v téhle části jsem Hermionu přestal na půl hodiny poslouchat a snažil se prohlížet si smrky, které rostly kolem cesty. Vážně, nikdy jsem si nevšiml, kolik větviček může mít takový strom. „A pak jsem mu řekla," vydechla Hermiona a strašně se smála, takže zjevně říkala nějaký vtip. „Toho draka nemůžeš dávat do sody, protože v té příručce se jasně píše vody. Chápeš to Draco? Chtěl ho dát do sody a-"

„A jsme tu!" vyjekl jsem a byl vděčný, že jsme konečně dorazili k tomu starému, ošklivému srubu. Hermiona se ještě smála, když klepala na dveře a ani ne za minutu nám otevřel Hagrid.

„Hermiono!" V jeho hlase jsem slyšel nadšení, což jasně potvrzovalo, že je vyšinutý. Jediný člověk, co rád vidí Hermionu.

„Hagride! Přišla jsem tě navštívit-"

„No nepovídej Hermiono. A já už si myslel, že jsi ho přišla oholit!" prskl jsem na ní a ten přerostlý obr mi posvítil něčím do očí. „I když kdyby se Hagrid oholil, může si tou svou srstí zateplit tuhle chatrč. Což je ostatně taky důvod, proč si Snape nechal v Bradavicích Hermionu. Až se nechá ostříhat, můžeme obložit Bradavice."

„Co tu dělá tenhle?" prskl na mě a tvářil se vážně dost nadšeně. Asi jako já.

„Přišel jsem vám říct, že tu máte konečně něco hezkého," řekl jsem a podíval se na květináč s něčím, co vypadalo jako kytka.

„Vážně?" vyhrkla Hermiona a já se protáhl dveřma dovnitř.

„Ano, mě!" řekl jsem a rozhlížel se kolem sebe. „Kdybyste chtěl, můžu vám přinést svůj obrázek, abyste to tu měl útulnější. Nebo raději fotku. A nebo tapetu s mým obličejem a plýšaka s mou tváří a moji sprchovou kachničku. Jo pak by to tu mohlo vypadat docela hezky."

„Vtipné, Draco."

„Samozřejmě, že je to vtipné," prohlásil jsem a sedl si na nějaký kus látky, „Kde to vlastně jsem? Tohle je vaše garáž nebo," podíval jsem se kolem sebe a polkl, „popelnice?"

„Ne, tohle je můj dům."

„Mohl by ses přestat chovat jako pitomec?"

„Nechovám se jako pitomec, tomuhle se říká u obrů bezbariérový bejvák. Vždyť má pokoje o velikosti jeho zadku! Zrovna jsem si chtěl jít vyzout boty do předsíně, když v tom jsem si uvědomil, že tady nic takového jako předsín není!"

„Typický Malfoy, nic si z něho nedělej."

„Hele, my umíme být i příjemní!" vyjekl jsem vzdorovitě a odkašlal si. „Například, moc se mi líbí vaše pohovka, dokonce tu máte i skvělý výběžek." Ukázal jsem pod sebe natáhl se, abych si udělal pohodlí. „Jen je to docela dost tvrdé."

„Protože to není pohovka, ale kuchyňská linka a ten výběžek ve kterém máš zadek je dřez." Vyprskl jsem a snažil se dostat dolu z té věci.

„Možná už chápu, proč tady máte ty okna. Když k vám přijde návštěva, šoupnete ji židličku k tomu oknu a sedí za ním a dívá se na vás ne?" Slezl jsem z linky a vydal se k nějaké obří věci. „Tohle je vaše vana? Vlezu si do ní a víte proč? Protože si do Merlina nemám, kam jinam sednout!" Naštvaně jsem se snažil nasoukat do té vany a Hermiona mě zaujaté pozorovala. „Ale musím uznat, je docela prostorná, jen bych častěji měnil tu vodu, vypadá dost špinavá a-„

„To je záchod Draco," vydechla Hermiona a já zapomněl, jak se dýchá.

"No fuj!" Vykřikl jsem a rozběhl se opačným směrem. „Zrovná jsem chtěl vlést do záchodu?! Ne moment já do něho vážně lezl!"

„Nevšímej si ho, Hagride," vybídla Hagrida Hermiona a já si odfrkl. Už tak mi stačí, že jsem si málem zahrál na záchodovou stětku, ještě aby si mě ten přerostlík nevšímal. „A jak se jinak máš?"

„Skvěle. Byla tu Olympa." Začal Hagrid a trošku zrudl.

„Páni, to je ta z Krásnohůlek?" vyjekla Hermiona nadšeně a mně málem vypadl jazyk, jak jsem měl tak otevřenou pusu.

,,Cože tu bylo?" vydechl jsem a upřeně se díval před sebe, ,,J-jako ta obrovská ženská z Krásnohůlek?"

,,Ano, Draco, přesně ta." Hermiona se na mě škaredě dívala, ale já tomu nevěnoval pozornost. „A pokud chceš říct, že se k Hagridovi nehodí-"

,,Jak sem sakra vlezla?" Nadzvedl jsem obočí a upřeně se díval před sebe. „To si jako strčila hlavu do komína?" Za normálních okolností bych se možná zasmál, ale tohle jsem myslel smrtelně vážně.

,,Není to tu zas tak malé," prohlásil Hagrid a já jen chápavě přikývl.

,,Kdybych neviděl, jak to tu vypadá, možná bych vás dva zkusil shipovat, ale to nemá cenu. Jedině že by za váma Voldy přišel sem a zemřel na strach ze stísněných prostorů, jelikož kdyby jste tu byli oba, bude to tu vážně dost malé."

,,Hele, Draco, raději by ses měl věnovat tomu, jak si uklidit Snapea slyšel jsem totiž, že jste ho minule dost-"

,,To už je vyřešené. Poslal jsem mu takový suprozní obraz se zrzkou a nějakým brýlatcem." Když jsem to dořekl, Hagridovi vypadla z ruky konvice a Hermioně šálek, což nevypadalo moc dobře.

,,Nenašel jsi ho v Komnatě nejvyšší potřeby, že ne?" Hagrid vypadal vážně vyděšeně a Hermiona se chytla stolu.

,,Možn-"

„Tys poslal Snapeovi obraz Lily a Jamese Potterových?!"

,,No to rozhodně ne, ne, ne a ještě jednou ne! Jo, udělal jsem to," řekl jsem rychle a zvedl si kabát. ,,Hermiono, měli bychom jít. Dneska to vezmem přes ředitelnu, potřebuju si tam něco vyzvednout, ale rozhodně to nebude ten obraz."

°°°

Jak bude Snape reagovat na obraz Lily a Jamese? Uvidí ho vůbec nebo bude Draco rychlejší?

A jak se vám líbila Dracova první návštěva Hagrida?