Víte, kdo je největší chudák v kouzelnickém světě? Ron Weasley. Vážně, přemýšleli jste někdy, jaký má ten chudák vkus na holky? Vždyť ho chce jenom Levandule, která mě včera málem znásilnila, a Grangerová. Jo, být jím, zabil bych se.

Měl jsem to zrovna namířeno do společenské místnosti, znáte to, chtěl jsem se rozplácnout na pohovce a pozoroval učebnici, což byl můj osvědčený způsob, jak se naučit danou látku, když jsem za sebou slyšel kroky.

,,Nejsi to ty, Grangerová, že ne?" vydechl jsem zoufale a nemusel ani čekat na odpoveď.

,,Hele, dlouho jsem po tobě nic nechtěla!"

,,Minulou hodinu jsi po mě chtěla papír na písemku!" vyhrkl jsem a zašklebil se na ní. „Vypsala jsi mi úplně celý blok! Od teďka si nosím do školy celý strom, ten ti snad bude stačit!" Byl jsem naštvaný, mrzutý a unavený, což všechno šlo stranou vzhledem k tomu, že jsem právě teď stál kousek od Grangerové.

„Nechtěla jsem toho papíru zase tolik!" Nevěřícně jsem se na Grangerovou díval a zřejmě zapomněl zavřít pusu.

„Kdybys byla Pinnocio, měla bys ted nos jako mravenečník! Prej, já jsem toho nechtěla tolik!" naštvaně jsem se na ní díval a měl pocit, že chytám Voldemortův syndrom- chtěl jsem vyvraždit všechny kouzelníky s mudlovským původem, jen pro případ, aby se Hermiona nerozmnožovala. „Víš proč mudlové třídí papír?" udělal jsem odmlku a pokračoval „Abys ty měla naco napsat písemku z lektvarů!"

„Nepíšu tak rozsáhlé písemky!" Hermiona se tvářila zamyšleně a já čekal, co z ní vyleze. „No dobře, do přeměnování je to horší, ale písemky z lektvarů nepíšu až tak dlouhé!"

„Na jednu tvou písemku z přeměnování padne jeden Amazonský prales i s orangutanama, protože ty jsi schopná popsat i ty opice!" Nevěděl jsem, proč na ní tak kříčím, ale vážně jsem neměl dobrou náladu a pokud vám někdo dokáže náladu zhoršit ještě víc, je to právě Grangerová. „Jen si to představ, po vykáceném pralese si to skáče orangutan s popisem zmenšovacího kouzla na zadku!"

„No páni Draco, ty ses dneska fakt rozjel," zavrčela na mě a já se rozhodl krotit, nechci aby mi vážně jednu natáhla.

„No dobře, cos potřebovala?" začal jsem a nasadil milý úsměv, takže jsem vypadal jako Tesák se vzteklinou.

„Víš, jak jsi říkal, že Harry byl u Gringottových? Myslím, že by sem třeba mohl chtít jít a my bychom mohli najít nějakou cestu," začala a dívala se do země, což nebylo dobré znamení.

„Hermiono, už jsem ti říkal, jak moc rád bych pomohl Potterovi?" zavrčel jsem na ní, a v tom mi hlavou probleskl skvělý nápad. Pokud by se sem nějaký záhadným způsobem dostal Potter, mohl by si odtáhnout Grangerovou a já bych si tu jen roztáhl lehátko, donesl si trošku písku a nechal, aby Uršula vytopila umývarnu. Měl bych to jako zájezd u moře s výhledem na válku Pottera proti Voldemortovi.

„Já věděla, že nebudeš souhlasit, ale-" Hermiona se rozhodně nadechla,což byla předzvěst obzvlášt dlouhé věty a já byl rád, že ji nebudu muset poslouchat.

„Rozmyslel jsem si to!" vyhrkl jsem a Hermiona zůstala zaraženě stát.

„Páni, pročpak?"

„Jsem jako mrazák, Hermiono, ten taky mění názory. Jednou chce pršet podruhé ne, však to znáš ne." Byl jsem na sebe pyšný, tak krásné vysvětlení a Hermiona zůstala stát s otevřenou pusou. „Takže jaký je plán?"

„Znám jednu chodbu," řekla Hermiona a rozhlédla se po chodbě. Pak jen ukázala za sebe a já věděl, že ji mám následovat.

„A jen tak mimochodem, jak jsi pokročila se shipama?" zeptal jsem se spíš ze slušnosti a ona vytáhla ten prokletý pergamen z hábitu.

„Můžeš se na to kouknout." Strčil mi pergamen do ruky a já ho roztáhl. Pár shipů už bylo škrtlých a já se systematicky zaměřil na shipy, které byly na mou krásnou maličkost.

„Nejlepší jsou shipy, které začínají Dra, jelikož jsem v nich vždycky já," oznámil jsem Hermioně a mám pocit, že jsem ji přistihl, jak prokoulela očima.

„Ty jsi všude Draco, i v mudlovských pohádkách," řekla Hermiona znechuceně, jelikož ji nikdy do žádné pohádky nechtěli a já se tvářil zaujatě.

„Vážně?" V duchu jsem viděl, všechny ty pohádky, kdy mám na hlavě korunu a zachraňuju krásnou princeznu. Takový princ Krasoň.

„Jo, obvykle tam žereš princezny máš víc hlav a ve tvém jméně vznikají chyby kvůli překladu. Obvykle ti říkají Drak, ale to je jedno ne?" Uraženě jsem se nafoukl a Hermiona se začala smát.

„Vtipné, Grangerová," prskl jsem na ní a raději si prohlížel shipy, abych se ne ní nemusel dívat.

„Ne vážně Draco, jak by ses představil v Americe?" Grangerová se dál smála a já se ji snažil ignorovat. „Jen si to představ, dobrý den, jsem Dragon. Dragon Malfoy. "

„Hermiono-"

„Nebo, Pottere, přece se nebudeš bavit s těmi, co za to nestojí. Já ti pomůžu. Jsem totiž Dragon." Hermiona hýkala jako osel a já litoval, že jsem s ní vůbec někam šel.

„Raději bychom se měli věnovat těm shipům. Brumbál na nás totiž spolehál," připomněl jsem ji a ona se jen zašklebila.

„Draco, já nevím-"

A v tom jsem se zarazil.

„To je nějaká nová sci-fi knížka? S názvem Já nevím a tvou fotkou?" zeptal jsem se a zapsal si tenhle historický moment, „nehraje tam třeba i Voldemort se sklony k milování lidí a Snape v bílé? Jako páni, Herm, říct, že ty něco nevíš, to je dost neobvyklé. Je to jako slyšet Voldemorta, říkat, že jsi jde zastřihnout konečky."

„Mohl bys přestat?" vyjela na mě a já se urazil. Nevím, kdo mě tady před chvílí nazýval Dragonem.

„Hele, Hermino, moudřejší ustoupí, takže vystřel někam daleko!" Byl jsem na sebe pyšný a ona byla naštvaná. Ideální stav.

„Dobře, měníme téma," začala diplomaticky a já přikývl. „Už sis našel nějaký ship?"

„Ne, všechno je tu nudné a-" a v tom jsem to zahlédl, „co je Drapple?" Prohllížel jsem si to slovo a nemohl si vzpomenout, kdo by se mohl jmenovat Apple.

„Ty a jablko," řekla Hermiona klidně a já zůstal zaraženě stát.

„To nezní vůbec špatně!" Což jsem teda myslel vážně. Konečně něco, co mi nemůže ublížit!

„Je to pitomost," prohlásila rozhodně Hermiona a já měl slzu na krajíčku. Urážela moji lásku s jablíčkem!

„Není to blbost!" Rozhodně jsem odbočil a Hermiona na mě něco křičela, ale já se rozhodl, že si skočím pro jablko.

„To vážně věříš, že je Drapple ta tajná zbraň?" Vražedně jsem se na Hermionu podíval, když jsem si vzal jedno z jablek a nechal se znovu vést ke Hermionině cíli.

„Samozřejmě," odsekl jsem a hýčkal si jablíčko v ruce. „Vůbec nejsi romantik, Hermiono! Brumbál věděl jaký skvělý vztah mám k jablkům-"

„Hloupost!" Vyplázl jsem na ní jazyk a Hermiona odbočila do nějaké divné chodby. Sešli jsme po schodech o jedno patro níž až jsme se objevili v dost podivné místnosti.

„Kde to jsme?" vydechl jsem a prohlížel si lavice, na kterých byla vrstva prachu.

„Chodila jsem se tu učit. Je to stará učebna, je jich tu hodně, ale o téhle nikdo neví."

„Zajimavé místo." Uvažoval jsem, jestli by mě tu někdo našel, kdyby mě tu Hermiona sejmula nějakou lampičkou, když začala odtahovat starou skříň a já se na ní udiveně díval.

„Počkej, pomůžu ti," křikl jsem na ní a došel ke skříni. „Kam si mám dát jablíčko?" Hermiona povytáhla obočí a já se rozhodl, že si ho položím vedle sebe. Aby mi mohlo být nablízku.

„Musíme to odtáhnout, je za tím obraz," řekla neutrálně Hermiona a já jen přikývl. Každý normální člověk si dává obrazy za skřín, aby na ně měl krásný výhled.

„Nic tam nevidím," prohlásil jsem, když byla skříň dost daleko. „Je tu jenom prázdný rám."

„To je hloupost, minule jsem ji tu viděla!" Hermiona se na rám nevěřícně dívala a já se postavil na špičky. Nahoře jsem viděl něco zvláštního. Takovou tečku. Chtěl jsem se jí dotknout, když se začala zvětšovat a já ji zaujatě pozoroval.

„Možná bychom měli zmizet," usoudil jsem, když byla tečka skoro přes půlku plátna a Hermiona zůstala zaraženě stát. „Vůbec se mi to nelíbí."

„Možná jo," vydechla Hermiona a já se snažil tu tečku chytit.

„Já tu věc zdržím a ty sem přišoupni tu skříň!" Začal jsem panikařit a snažil se tu věc nějak zastavit, ale vůbec to nešlo. Držel jsem ji, až se mi nehty zaryly do plátna a uvažoval, co to může být, když ta tečka začala nabírat zvláštních rozměrů.

,,Vždyť to je ona!"vyjekla Hermiona a já se podíval na tu věc, co teďka stála v obraze. Byla to holka a někdo ji šahal pod sukni a dost vášnivě ji držel.

,,Dívej se na toto chlípníka,co ji-" A v tom jsem vyjekl. Byly to moje ruce!

,,Nojo, Draco, ty a obrazy," řekla Hermiona a začala se smát, když v tom jsem šlápl na něco kulatého, co mi podklouzlo a já ztratil rovnováhu. Věděl jsem, že padám a dřív než jsem stihl najít své jablíčko, na kterém jsem mimochodem podklouzl, pocítil jsem ho, jelikož jsem si na něj sedl.

,,ÁÁÁÁ Hermiono, mam jablko v zadku!" zařval jsem a oči se mi zalily slzami.

,,No páni, to je, ale vášnivý ship," konstatovala Hermiona a vytáhla pergamen. ,,Zkus to ukázat před Voldemortem, určitě by čuměl. Už si to představuju: ,,Hele, Tome, dívej jak si strkám jablko do zadnice!" vyprskla Hermiona a pak už se jenom smála.