Poslouchal jsem hlasy, které vycházely zpoza dveří kabinetu a netrpělivě přecházel sem a tam.

,,Slečno Grangerová, ten jehož jméno nesmíme vyslovit tu bude každou chvíli a vy se mě snažíte přesvědčit, že Filch skočil ze schodiště za mopem, který si spletl s Dolores Umbridgeovou?" Jakmile to McGonagallová dořekla, vyskočil jsem a vrhl se ke dveřím. Jakoby si někdo nemohl spléct Dolores s mopem. Já bych si ji teda spletl i s daleko horšíma věcma. Například záchodovou štětkou nebo...

,,Grangerová říká pravdu!" Doslova jsem rozrazil dveře a upřeně se díval na profesorku. ,,Ne že by teda tu pravdu měla často, jednou totiž tvrdila, že na erbu Zmijozelu není had, ale žížala a chtěla studenty Zmijozelu hodit do rybník, prej jako návnadu na ryby, ale když pomineme tenhle fakt a padesát dalších, dá se říct, že je Grangerová vesměs pravdomluvný člověk." Nevěřil jsem, co to říkám, ale na druhou stranu, chtěl jsem si zachránit svůj zadek, protože jsem to byl jaksi já, kdo nechal Umbridgeovou spáchat sebevraždu.

,,V-vím-" Profesorka McGonagallová se rozhlédla po kabinetě, přešla ke dveřím a chvíli u nich stála. Následně vytáhla hůlku a něco zašeptala. ,,Nemáme moc času, Carrovovi tu mohou být každou chvíli, proto přejdu k podstatě věci. Nemám sebemenší tušení, proč by Brumbál pověřil něčím zrovna vás dva, ale nemýlím se, když se domnívám, že váš návrat není pouhá náhoda, že ano?" Střídavě se podívala na každého z nás a její pohled zůstal na Hermioně.

,,Je to stejná náhoda, jako když tehdy Hermioně chytly vlasy a já v ruce držel sirky," poznamenal jsem a McGonagallová přikývla.

,,Nevím jaký úkol to je a ani to radši vědět nechci, ale vím jedno. Pokud budete pokračovat nadále takhle, vy-víte-kdo vás zabije dřív než budete mít šanci ho splnit!" Hermiona naprázdno polkla a já se začal smát.

,,Nebojte mám plán. Všichni vědí, že je Voldy tak trošku omezený v používání kouzel, vážně, viděl ho někdo použít jiné kouzlo než ty tři, které se nepromíjejí?" Udělal jsem dramatickou odmlku, aby měli všichni čas popřemýšlet nad tím, co říkám a pokračoval. ,,Takže dle mé soukromé úvahy, stačí se zamknout v nějaké místnosti a sledovat, jak se bude Pán zla pokoušet otevřít dveře pomocí kletby Avada Kedavra."

,,A nebo použije zvonek a ty mu otevřeš." Hermiona si založila ruce a já se na ní zašklebil.

,,To bych rozhodně neudělal, jen si to představte. Klep, klep, kdo tam? Avada Kedavra! Crucio! Império!" Skákal jsem po kabinetě s hůlkou a předváděl Voldemorta, čímž jsem si vysloužil naprostou pozornost profesorky i Hermiony.

,,On byl vždy takhle-"

,,Ano, paní profesorko," odpověděla Hermiona dřív, než to McGonagallová dořekla a já si sedl do křesla.

,,Teď mě napadl skvělý vtip! Už jsem vám ho někdy říkal?" Nadšeně jsem se díval na Hermionu, ale ta si schovala tvář do dlaní a něco mumlala.

,,Ne, Draco, neříkal," prskla po chvilce ticha a já nadšeně nadskočil.

,,Přijde Voldemort a řekne," zajíkal jsem se smíchy a z očí mi teky slzy, ,,a-a řekne," znovu jsem se zalknul smíchy a nebyl schopný poračovat ve vyprávění toho super vtipu, ,,a řekne expelliarmus!" Dořekl jsem a propukl v ničím nekontrolovaný smích.

,,Skvělý vtip, Draco," pronesla kousavě Hermiona a já na ní vyplázl jazyk, když McGonagallová doslova vyskočila z křesla a přešla k oknu. Chvíli se dívala ven a já si všiml, že se ji třesou ruce, což asi nebylo způsobené mým super vtipným vtipem. I když ten byl vážně dobrý, to musíte uznat.

,,Paní profesorko," začala Hermiona, ale nemusela pokračovat. Na nebi se objevily černé šmouhy a já věděl, co se děje.

,,Musíte odejít, běžte okamžitě do svých kolejí." McGonagallová se na nás otočila a začala přecházet po kabinetu sem a tam.

,,Jo to bychom měli," přitakal jsem a popadl Hermionu jako by to byla pouhá kabelka. Táhl jsme ji pryč z kabinetu a ona se tvářila nechápavě.

,,Co se děje?" Snažil jsem se ji dotáhnout, co nejdál, ale bylo to dost obtížné.

,,A pane Malfoyi, buďte opatrný," pronesla McGonagallová, když jsem Grangerovou dotáhl až ke stěně a popadl kliku dveří.

,,Nebojte paní profesorko, jsme dva," táhl jsem Hermionu a díval se na McGonagallovou. ,,Takže kdyby se něco pokazilo, můžu Grangerovou obětovat a utéct." Vyšli jsme ze dveří a za Hermionou zůstavala rýha v zemi, což znamenalo, že jde semnou rozhodně dobrovolně.

„Chci okamžitě vědět, kam to jdeme!" vypískla Hermiona mezitím co se snažila zachytit za sloup a já zaslechl hlasy.

,,Chtěl jsem se jít schovat dřív než přijde Voldemort, ale jaksi to nestíháme." Podíval jsem se ze schodiště dolů, když jsem zaslechl odměřený hlas Snapea a zpanikařil.

,,Tady!" křikla Hermiona a tahala mě na schodiště. Nepamatuju si, kdy jsem ji viděl tak rychle pohybovat, ale během několika dalších sekund jsme už byli o tři patra výš a Hermiona se tiskla k zábradlí, tak, aby měla výhled na místo, kde stál Voldemort a Snape.

,,Takže chcete říct, Severusi, že ti dva shodili ze schodiště školníka?" Slyšel jsem ve Voldemortově hlase znechucení a pobavení, což mu nemohu vyčítat. Ta věta zněla vážně absurdně. Snape začal celý incident popisovat a já cítil, že se Hermiona dotýká mé ruky.

,,Měli bychom vypadnout," sykl jsem na ní, ale ona upřeně sledovala skupinku smrtijedů.

,,Nemůžeme," odpověděla mi, aniž by se obtěžovala ke mně otočit.

,,Musíme! Co tu chceš jako dělat?" nenávistně jsem se na ní díval a cítil jak mi stiskla zápěstí.

,,Harry mu vidí do hlavy, třeba-" zarazila se uprostřed věty a já se na ní vyděšeně díval, ,,třeba by mohl Harry nějak zjistit, že jsme tady!"

Chtěl jsem se začít smát, ale to by nás jaksi prozradilo, a tak jsem se raději kousl do jazyka a polkl smích, ,,Je to Voldemort Hermiono, ne telefoní budka! Co cheš jako udělat? Nakráčet k němu, hodit mu nějakou tu minci a rozkázat mu, ať vytočí číslo Pottera?" Hermiona se zatvářila uraženě a já plánoval, kam utečeme.

,,Harry vidí jak zabíjí všechny ty lidi, třeba-"

,,A jsi si jistá, že Potter skutečně vidí Voldemortovi do hlavy? Nedívá se jenom, co já vím, na vraždy v Midsomeru nebo komisaře Rexe?" Slyšel jsem jak něco zavrčela a téměř vyjekl bolestí, když mi málem rozmáčkla ruku.

,,Voldemort umí hodně věcí! Naposledy jsem ho viděla, jak letí bez koštěte!"

,,Třeba zahlédl tebe a chtěl jen utéct, nedivil bych se mu," prskl jsem na ní a snažil se setřást její ruku. ,,Nebo seděl na Potterovi!"

,,Nezlehčuj to!" Chtěl jsem říct další ze sbírky neprůstřelných argumentů, když v tom Hermiona opět zatahala za mou ruku a mě do očí vhrkly slzy.

,,Sakra Hermiono! Pusť mě!"

,,Proč bych tě jako měla držet?" vyprskla Hermiona a ve stejnou chvíli jsme se oba podívali na mé zápěstí na kterém byla obří žížala. Slyšel jsem Hermionu, jak říká ať hlavně zachovám klid, ale konec věty jsme neslyšel, jelikož jsem začal ječet.

,,Co to je za obludu?! Já myslel že toho baziliška už chytili!" mával jsem rukou s hadem na konci ve vzduchu jako maratonský běžec a zaslechl až nepříjemně povědomý hlas.

,,Naginy!" A přesně v té chvíli se had pustil mé ruky a jako americká stíhačka proletěl po schodišti.

„No do prdílky," vydechl jsem a snažil se vzpomenout na cenu pohřebního věnce.

°°°
Nevěřila jsem, že tohle vážně dneska publikuju, jelikož jsem absolutně nestíhala, ale tadá!:3 jsem na sebe pyšná💞💞😂

A pokud někoho zajímá, jak dopadla Naginy, nezapomeňte si přečíst další část:3 *heh, reklama*