„Hermiono, já na tuhle hodinu nechci," křikl Ron, když jsme téměř stáli před dveřmi obrany proti černé magii. Celý den vzlykal, že s Moodym v jedné místnosti nevydrží stejně jako Nevill. Což byla docela pravda, jelikož Alastora by za normalního nepovažoval snad nikdo.

„Neboj, Rone, nic se nestane," uklidnila jsem ho a sedla si do třetí lavice.

„Tam bych si nesedal, je to blízko," broukl Harry a zamířil do poslední lavice. Ron chtěl jít za ním, ale já ho chytla za rukáv a donutila ho si sednout. Samozřejmě, že jsem vůbec nepoužila násilí.

„Přisáhám, že tady nám nic nehrozí, Rone," slíbila jsem mu, když Moody vešel do třídy a všichni zmlkli. Sklonila jsem se pro tašku a vytáhla své knihy. Ron zděšeně sledoval jak se lavice pod tou tíhou prohýbá a roztřeseně přikývl, když se dveře otevřely a do třídy vběhl Draco. Jeho bílé vlasy byly rozcuchané na všechny strany, učebnice měl pod paží a košili měl danou pouze na tři knoflíčky.

„Omlouvám se, zaspal jsem," řekl klidně a zavřel dveře. Creb a Goyl na něj zběsile mávali. Moody zapisoval na tabuli první ze tří kledeb. Když viděl syna Luciuse Malfoye slastně se usmál.

„Před Grangerovou je místo," zadrmolil Moody a ukázal na lavici přede mnou. Draco ztuhl, sesunul se k zemi a neohroženě tasil kružítko. Do druhé ruky popadl sešit sloužící jako štít. Neohroženě osedlal svou aktovku a vrhl se k lavici.

„Děje se něco, pane Malfoy?" zeptal se pošuk a Draco se doplazil k lavici předemnou. Jako na Everest vyšplhal na židli a otíral si zpocené čelo. jelikož vzdálenost mezi námi byla příliš malá, snažil se přisunout co nejblíž ke stolu takže pokaždé když se nadechl, odsunul břichem stůl.

„Cítím jak budu umírat," oznámil Draco a popadl kus pergamenu. Moody pokračoval ve výkladu, ovšem každých pět sekund se ozvalo skřípání lavice a posléze Dracovy židle, když se posunul.

Po deseti minutách co Draco jezdil s lavicí a už objížděl druhé kolečko kolem třídy, Moody vrátil pavouka do sklenice a otočil se k Malfoyovi, který právě vjížděl do zatáčky.

„Pane Malfoy, myslím že už jste se projel dostatečně," Draco zastavil a chtěl zůstat na druhém konci třídy, ovšem pošuk byl jiného názoru. „Byl byste tak laskavý a zaparkoval se svou lavicí před slečnu Grangerovou?"

„Mám dojem, že Grangerová je placené parkoviště. Každý raději zaparkuje jinde," prohlásil Malfoy, když konečně dorazil na své místo a Moody k tabuli zavolal Nevilla Longbottma, aby mu řekl poslední a nejhorší kletbu, která se nepromíjí.

„Mám dojem, že chcete, aby se vše točilo kolem vás," prskl Moody a ukázal na pavouka položeného na položce. Nevill ho měl zabít.

„Vždy jsem chtěl být kruháč," odsekl Draco a začal hrabat v batohu.

„Grangerová sedněte si k Malfoyovi a pujčte mu svou knihu," křikl Moody, když se Draco deset minut hrabal v tašce. Ten se zvedl a začal řvát něco ve smyslu, že místo spolujezdce v jeho lavici už je obsazeno, ale Moody ho neposlouchal.

Naštvaně jsem vstala a Ron zbledl. Moody vytáhl hůlku a Longbottom se začal třást hrůzou.

„Na," prskla jsem a přisunula k Malfoyovi knihu, ten se tvářil jako kdyby viděl nahého Voldemorta, ale neodmítl jí. Hrdě jí otevřel a podíval se na mě.

„1 zavařený lektvar 23 sušené muchomůrky 43 létající škrkny," řekl Draco nahlas a odsunul knihu ke mně. „Jo tak tuhle knihu jsem četl, moje nejoblíbenější postava je létající škrkna," povytáhla jsem obočí a slyšela jak se Ron chvěje při pohledu na pavouka.

„Vážně? Často čteš obsahy, Draco?" prskla jsem a ukázala na stranu, kterou Draco četl. Ten zrudl a chytl mou knihu, ovšem já taky. Jako malá děti jsme se o ní začali přetahovat.

„Dej. Mi. Tu. Knihu. Ty. Mudlovská. Stěrko." křikl Malfoy, který se v posledním slově přeřekl a já zrudla.

„Nebudeš mi říkat stěrko, ty stěrači!" odsekla jsem a přítáhla k sobě knihu.

„Jestli já jsem stěrač tak ty jsi zamrzlá nemrznoucí směs!" zařval Draco a já zahlédla jak se na nás všichni dívají.

„Hermiono?" vzlykl Ron a já se na něj otočila. Nechtěně jsem pustila knihu, ovšem Draco ne.

A pak to bylo opět rychlé.

Moody utěšoval Nevilla, že toho pavouka nezabijou a Longbottom se konečně přestal třást, když já pustila knihu a Draco jí přitáhl k sobě. Viděla jsem jak Draco padá ze židle a má kniha letí vzduchem.

První zavadila o láhev Pošuka, ve které byl mnoholičný lektvar.

Moody se vyděšeně otočil od Longbottoma. Nevill chtěl pohladit zachráněného pavoučka, když na pavouka náhle dopadla kniha a ozvalo se slabé PLÁC.

Draco se zvedl ze židle a Nevill se vyděšeně díval na slisovaného pavouka. Pošuk chtěl zachytit svou láhev, ale bylo pozdě. Akvarium s dalším pavoukem se roztříštilo a mnoholičný lektvar se vylil na letícího pavouka.

Pozorovala jsem jak letící pavouk nabírá podoby pošuka moodyho. jedno z jeho očí bylo obtažené páskou a na hlavě mu narostlo pár chlupů. Naposledy jsem zahlédla dřevěnou nohu pavouka a křik než pavouk dopadl na Rona, který se s ním svalil na podlahu.

No dobře, možná se vám ve třetí lavice může něco stát.

Slova autora:

Ano, tentokrát je to taková čajovka ^•^ Ale pro Draca to ježdění muselo být silné kafé:D Snad jste si užili lekci autoškoly a od ted budete jezdit s lavicí po třídě!

Věnování:

Však už to znáš:3 Moc děkuju za krásné komentáře:3