"Hermioně a uprchlíkům se meze nekladou" -Draco Malfoy 2015.

Ano, tohle moudro jsem vymyslel na ošetřovně, jelikož mi Grangerová šlohla nohy a to mi nikdo nevymluví. Sestřelila mě potloukem a to bych nedoufal, že se zrovna ona trefí do slona stojícího centimetr od ní! Ale ona ne, přece nemůžu nezabít Draca! Vážně by ji měli zavřít, dokonce mám pro ní písničku od Shakiry.

Waka waka éée this is time for Azkaban.

Ale nenechme se vyrušovat, musíme přejít k tomu důležitému. Zrovna teď jdu po schodech. Asi to vyfotim a dám si to na facebook.

Došel jsem až ke dveřím a otevřel je. Kdybych byl Hermiona, tak se jako demoliční koule vrhnu k těm dveřím, vezmu si motorovou pilu, rozřežu ty dveře, rozštípu je na piliny a nakonec vejdu dovnitř. Ano, takový je mezi námi rozdíl.

Sedl jsem si do lavice a znuděně sledoval profesorku jasnovidectví.

„Prosím, vytáhněte si jasnovidecké koule," nakázala Trelawneyová a já si s nima kutálel, když mi náhle obě spadly do klína. Začal jsem je vytahovat a právě v tu chvíli se na mě podívala ta můra ovázáná šátečky.

„Pane Malfoyi, co hledáte v těch kalhotách?" zeptala se mě a já nějak zapomněl uvažovat, co odpovídám.

„Mám tam koule a chci si je vytáhnout," Trelawneyová se na mě podívala a praskly jí brýle. Rád bych jí vysvětil, že jsem to myslel trochu jinak, než to vyznělo, ale ona se tvářila jako mozkomor při epileptickým záchvatu a já náhle dostal strach něco dalšího říct. Znáte to, co kdyby to s ní seklo, každý není odolný jako Hermiona.

„Dnes budeme věštit svou budoucí smrt," nevěřícně jsem se na ní podíval a vzal do ruky jednu kouli, kterou jsem  namířil na Hermionu.

„Co to děláte pane Malfoyi?" zeptala se mě profesorka s prohlížela si střídavě mě a Hermionu.

„Mám problém, paní profesorko," odsekl jsem a ona šla ke mně. „Nevím, jak mám nacpat Grangerovou do koule, nevejdou se mi tam její vlasy, na to bych potřeboval minimálně 3D kino."

„Pane Malfoyi, svou budoucí smrt musíte vyvěštit a ne se přes kouli dívat na slečnu Grangerovou! Podívejte se do své koule," pobídla mě a já ztuhl.

„No dovolte, já teda Hermionu v koulích nemám," odsekl jsem a ona se znovu zatvářila jako mozkomor na divadelním vystoupení.

„Prostě se do té koule podívejte a řekněte, co vydíte."

„Myslím, že vidím svou budoucí smrt, je metr šedesát vysoká, afro má jako yety chlupy, skoro se mi nevešly do záběru. Když se směje, vypadá jako masožravá veverka a často ji můžeme zahlédnout s knihou," řekl jsem a předstíral, že se vážně dívam do té koule.

„Ohromně vtipný," vyprskla Hermiona a já se na ní otočil.

„Ne, tahle hádanka je vtipná," odsekl jsem ji panovačně a Hermiona se odmlčela, „je to nebezpečné a je to Hermiona, co je to?" řekl jsem a ona vydala zvuk jako Nagini, když na ní šlápnete.

„Pane Malfoyi, vidím, že vám věštění jde, zkuste třeba vyvěštit budoucnost slečně Grangerové," přerušila nás Trelawneyová a já popadl druhou kouli.

„S radostí, vážně mám pro tenhle předmět vlohy," vychrlil jsem a dělal, že se soustředuji na kouli.

„Vidím černý plášť. Hermiona stojí uprostřed hřbitova a nahání Pottera!" udělal jsem dramatickou odmlku, „proboha ona nemá vlasy! A taky si někde zapomněla nos! Má své stoupence, počkejte, vidím i jejich název. . . Hermijedi," dořekl jsem a profesorka se mi téměř poklonila.

„Úžasné, Draco. Jak často se věnuješ popisu Voldemorta?" odsekla Hermiona a já se na ní zašklebil. Jak mohla poznat, že popisuju Voldyho? Vážně je vševědoucí.

„Tak to má pouze jedno logické vysvětlení," vyhrkl jsem a přemýšlel jaké, jelikož jsem ho sám nevěděl.

„Jaké?" zeptala se nezaujatě Hermiona a Harry se nahl blíž.

„Hermiona je Voldemort!" vychrlil jsem dřív, než jsem stihl uvažovat. Náhle se třídou proneslo ohromné udivení.

„Tak to jsi přehnal, Draco! Nejsem Voldemort!" zařvala Hermiona a uhodila knížkou o stůl. Vstala a chtěla odejít, ovšem když procházela kolem mě, já omylem upustil svou věštířskou kouli přesně Hermioně pod nohy.

„Také nevěřím, že by slečna Grangerová byla Voldemort," zašeptala Tralewneyová, ovšem ostatní byli na pochybách.

A v tu chvíli Hermiona uklouzla na mé kouli. První vykopla nohu do vzduchu a čirou náhodou kopla Nevilla sedícího kousek ode mě. Zasáhnutý Neville neudržel rovnováhu a spadl tak, že zničil veškerý nábytek v dosahu a všechny koule popadaly na Harryho, což vypadalo jako záměrný útok.

„Slečno Grangerová?" vydechla profesorka, jenže v tu chvíli mi spadla i druhá koule. Hermiona téměř stála rovně, když ji koule nějak zase vklouzla pod nohy a já viděl, jak Hermiona letí rovnou na profesorku, která začala křičet.

A tak měla má teorie pravdivé důkazy. Hermiona je Voldemort. A já jsem mrtvý.