Naštvaně se otočila a svými oříškovými oči rámovanými hustými řasy se dívala do tmy v koutech. Oči měla opuchlé od pláče a tváře rudé od utíkání hradem. Byla hluboká noc a ona se znovu pohádala se svým - již bývalým - přítelem. Tohle bylo teď pořád, každý den jí viděl ten stejný pár očí ubrečenou a ona už nevěděla kde se před chlapcem, který jí od prvního setkání urážel, schovat. Srdce jí divoce bilo a zármutek nahrazoval vztek.

,,Dej mi už pokoj Malfoy! Pokud mě chceš vidět trpět tak to řekni!" vykřikla naštvaně když její oči zpozorovali bledého chlapce s platinovými vlasy a bouřkově šedými oči. Tvář byla klidný a ve svitu měsíce byla bezchybná. Na chvíli jí připomínal sochu vytesanou z mramoru. Bezchybná, dokonalá tvář... Rychle zamrkala aby zahnala tyto náhlé myšlenky a znovu se na její tváři objevil vzdor.

,,Nechci tě vidět trpět." ozval se jeho líbezný, melodický hlas a protrhl to hrobové ticho jako nůž. Pozoroval tu dívku v pomačkané školní uniformě a hlavou se mu promítali obrazy. Obrazy ve kterých se naskytovala ona. Obrečená a nešťastná. To ten tupec Weasley jí znovu tak deptal. Nechápal, jak ho může mít ráda. ,Pravý Nebelvír...' pomyslel si ale nic na sobě nedal znát. Na rozdíl od brunetky.

,,Tak mě nech! Proč mě pronásleduješ? Tak to řekni, chceš mě dostat až na úplné dno?" byla zoufalá, byla na samotném dně a dívala se s nadějí na hladinu. U kotníku měla kovové závaží a docházela jí naděje. Draco si to ale nemyslel. Všiml si této dívky až na začátku letošního školního roku. Dřív ji viděl jako ubohou mudlovskou šmejdku. Ale teď je pro něj někdo. Možná kvůli tomu, jak je křehká, či snad kvůli intelektu a zároveň i zlatému srdci.

,,Chci tě z toho dna dostat zpátky na hladinu." říkal klidně a ona se na něj koukala jako na svatý obrázek. ,,Nedělej si ze mě srandu a mluv vážně, nebo ti zkontroluju teplotu." pohrozila mu když se vzpamatovala. I když mu možná věřit chtěla, nemohla. Byl na ní tolikrát tak moc ošklivý že mu nemohla věřit. Už jenom jejich původy. Malfoy a Grangeorvá. Zmjozel a Nebelvír, čistokrevný proti mudlovské šmejdce... Zlo proti dobru. Byla toho názoru že v lásce je dovoleno všechno, ale tohle už bylo moc. Nebo se mýlila? Viděla jeho úsilí a začínala ho vidět v jiném světle, ale tohle by nemohl dopustit ani on sám.

,,Poslouchej mě, Hermiono." řekl a šel k ní blíž. Po šoku z oslovení začala pomalu couvat, dokud nenarazila zády o zeď. ,,Nevím co si o mě myslíš, ale já svůj názor na tebe změnil. Myslíš že nevidím jak se kvůli Weasleymu trápíš? Vidí to všichni, i Zmijozelští ale já to takhle nenechám, rozumíš mi? Říkej si co chceš ale Weasley se k tobě takhle chovat nebude." řekl a ona ho zděšeně pozorovala. ,,A co ten náhlý zájem, co?!" vyštěkla a Draco nemohl uvěřit, jak je tato přátelská dívka najednou nedůvěřivá. ,,Neřekl jsem to snad jasně? On tě zdeptá! Nedivil bych se kdyby jsi zítra při výparech z lektvarů omdlela a Snape tě musel nechat odnést na ošetřovnu kde by ti stejně nikdo nepomohl. Pokud nechceš ty, nepomůže ti nikdo ale věř mi, že já to takhle nenechám a přinutím tě chtít zapomenou na toho zrzavého paviána." řekl a zabodl jí ukazováček do hrudi, čímž jí vyvedl z míry. Ne natolik, aby si to nechala líbit a odstrčila ho od sebe.

Vířily v ní různé emoce, ale záporné to nebyli. Byla potěšená a zaskočená zároveň. Netušila že by jí byl schopen říct něco takového, oslovit jí jménem nebo se jí třeba jenom dotknout. Jindy by na ní sáhl možná tak koštětem. Byla ale potěšená tou myšlenkou, že o ní někdo jako je Draco Malfoy, Zmijozelský princ jeví zájem.

,,Tak si to ujasníme. Ty máš zájem... o mě?" ukázala na sebe a on přikývl. Najednou se ocitla v situaci ze které se nedokázala sama vykroutit. Ne teď a ne bez pomoci. Hleděla proto do tváře bledého chlapce před ní a usilovně přemýšlela. Přemýšlela, jak tenhle rozhovor ukončit a odejít s uzavřenu kapitolou. A on to viděl. Viděl, jak přemýšlí, dokázal si lehce představit ty kolečka co se jí v hlavě otáčeli a ona se snažila na něco přijít. To ale nevěděl. Nevěděl, neměl nejmenší tušení, o čem tak nadaná studentka může tak usilovně přemýšlet.

,,Hermiono prosím." zašeptal a došel k ní. K jeho potěšení tentokrát nehnula ani brvou a zůstala stát na místě. Byli u sebe tak blízko jako ještě nikdy. ,,Já ti všechno vysvětlil. Věř mi prosím. Myslím to vážně, vážně ti chci pomoct odrazit se ode dna." šeptl dál a díval se na ní. Vzhlédla k němu a on mohl spatřil lesknoucí se oči. Z ještě před chvílí rázné dívky se znovu stala troska bez lesku a naděje na štěstí.

,,Tolikrát si mi ublížil. Vždyť jsem jen ubohá, mudlovská šme..." přerušil jí sám Draco Malfoy. Položil jí ukazováček na rty a ona tak nemohla pokračovat. ,,Neříkej to oslovení. Je to nechutné, jak sem se k tobě choval a stejně tak nechutné je, že jsem byl slepý a neviděl to." řekl a spustil ruku na její rameno. Na jejím druhém rameni spočinula jeho druhá ruka a on jí měl tak ještě blíž než normálně. Díval se jí do čokoládových očí a ona jemu do těch bouřkových. Aniž by si to sama pořádně uvědomila, překonala tu krátkou vzdálenost a silně ho objala. Aniž by na něco čekal jí sevřel ve svém objetí.

,,Teď už žádné urážky." zašeptal jí do ucha a ona se na něj znovu podívala. ,,A žádné podrazy." doplnila ho. Usmál se a ona si ho prohlížela. Viděl jak se jí v očích znovu zjevila jiskra. Poprvé ho viděla s dobrosrdečným úsměvem a ne tím zlým, typicky Malfoyovským úsměvem. Naklonil se jí a když si byl jist že neucukne, položil ty své rty na ty její. Jenom slabé otření se brzy prohloubilo v opravdový polibek a ani jede se nechtěl odtrhnout od toho druhého.

KONEC