Rychle jsem běžela za Harrym. Potřebovala jsem mu nutně říct, co mi řekl Malfoy. Dnes se to stane a musíme obrátit plán.

"Harry!" Zařvala jsem přes celou místnost a Harry leknutím uskočil.

"Co se děje Hermiono? Málem si mě zabila" uchechtl se ale po mém výrazu ihned zkameněl.

"Dnes už to bude" vydechla jsem a Harry vyskočil na nohy.

"Jak to víš?"

"Řekl mi to. Řekl mi - dnes, připrav se"

"Doprdele.." vydechl nevěřícně a já se na něk pousmála, protože on takhle nikdy nemluví.

"Musíme to oznámit všem, že už dnes" Harry jen přikývl a hned na to zvolal všechny.

"Co se děje?" Zvolal Seamus a Harry se dal do vysvětlování.

"Takže tak jak jsme minule řekli, jen dnes?" Ozvala se Lenka.

"Ano" přiťakala Hermiona a přehlížela si všechny. Ač jsme se kdykoliv snažili být stateční, měli jsme strach.

Strach z toho, co se doopravdy bude dít a jak to dopadne. Většinou umře tolik lidí.. Ti nejbližší i Ti, kteří za nic nemohou.

Jsem ráda ale, že mi to Draco řekl. Má ale strach a nechce, aby to tak dopadlo, proto to řekl. Možná ani to, že mi rozlámal srdce na malé kousky bylo jen z toho, aby mě ochránil, možná - ale jedna část mě říkala něco jiného. Říkala, že mě využil a chtěl si jen užít, sle pořád kousek ve mě věřil, že to tak není.

Draco se stal velkou částí mě samotné a ty krásné chvilky s ním byly dokonalé. Byly něco, co se mi uchová navždy v srdci.

To jak jsme se bavili o všem možném, to jak jsme blbli, jak mi dával ty úkoly.. ačkoliv se mi to zdálo ze začátku jako příšerný, tak jsem se pak bavila.

Ty chvilky si navždy uchovám v srdci. Ať je to jakékoliv mezi náma.

"Herm?" Ozval se Harry a tím mě probral s myšlenek.

"Promiň, zamyslela jsem se" usmála jsem se sč falešně. Harry to poznal.

"Takže dnes, budeme hlídkovat a sledovat Malfoyie. Určitě se tam ukáže ale pak bude muset odejít..takže pestře hlídat a neopít se!"
Zvolal naposledy a všichni se svým způsobem usmáli.

-

Blížil se večer a mě Ginny udělala na hlavě nějaký účes. Nádherný, ale znytečný pomyslela jsem si. Dále mi dělala kouřové líčení, které se také dost vyvedlo.

Oblékala jsem si šaty a měla jsem smaragdově zelené šaty a po délce byly jakoby "roztrhlé".(viz foto, neumím moc vysvětlovat)

Ginny měla zase červené nez ramínek, které ji krásně rámovali prsa.

"Tak jdeme?" Ozvala se Ginny a já přikývla. Dnešní večer bude pro všechny dost náročný.

Vešli jsme do sálu a všude to už žilo. Spousty studentů bylo i dost napitých. Nechápu, jak někteří mohou tolik pít..já osobně si dám jednou za čas a stačí mi to tedy.

"Herm, něco nám říkají, pojď, půjdeme blíž" zašeptala Ginn a tak jsem se ji chytla a šla blíže k pódiu, kde už stáli všichni profesoři.

"Dobrý večer studenti. Dnes zahajuji první ples v tomto roce a doufám, že se budete bavit i bez alkoholu. Užijte si to - ach, ano - ještě jsem zapomněla zmínit, že první tanec bude s lidmy se kterými jste byly i spojeni v mých hodinách" dořekla Profesorka a já na ni jen tupě zírala. Ginny se na mě posmutmě usmála, ale já se jen falešně usmála na náznak, že je to v pořádku.

Draco
Hned jak to profesorka dořekla se mi v krku utvořil knedlík a nemohl jsem absolutně dýchat. Očima jsem ji vyhledával, ale zároveň jsem měl strach a nejen v očích.

Našel jsem ji. Měla úžasné smaragdové šaty k zemi s průstřihem, její vlasy nebyly tak rozcuchané a všude možně po jejím obličeji ale smotané copánkami do drdolu a měla v nich perly. Její tmavé líčení dodalo už jen třešničku na dortu. Pomalu jsem k ni šel a zavřel ji oči.

Znejistila, své tělo napnula a hůlku držela pevněji než předtím. Z obličeje jsem ji sundal dlaně a otočil si ji k sobě. Zhluboka se nadechla a pokusila se o něco, co měl být zřejmě úsměv. V očích ji vyzařovalo překvapení i zmatení. Usmál jsem se a přitahl si ji blíže k sobě. Spustila se hudba a my začali tančit. Doslova jsme se vznášeli na parketu jako ptáci. Mnoho lidí okolo nás se na nás koukalo, zírali tak hloupě ale ani jeden jsme to nevnímali. Ani jeden z nás jsme nevědeli, že vůbec někdo okolo nás je. Více jsem si ji k sobě přitáhl a ona se opřela hlavou o mou hruď.

Píseň pomalu končila a já ji vyzdvihl do vzduchu, udělal poslední otočku a pak si ji položil k zemi. Byl jsem u ni tak blízko, potřeboval jsem její rty. Měla v očích stejnou touhu jako já, ale i strach, co ostatní. Bylo mi to jedno. Možná to je poslední polibek.

Políbil jsem ji a všechno okolo nás zmizelo. Byl jsem jen já a ona. Jem mé a její rty. Její jemné rty. Její úžasné a sladké rty.

Odtáhli jsme se od sebe a kolem nás bylo nespočet zvídavých, překvapených i naštvaných očích.

Musím odejít. Už nadešel čas. Ústy mi naznačila neboj se. "Bojím se" odpověděl jsem a odešel jsem,nechal jsem ji tam. V hlavě jsem si přehrával slova od ni. Neboj se. Bojím Hermiono. Bojím.

Hermiona
Otočila jsem se na své přátele a přikývla na náznak že už teď vše začne. Všichni zbystřili a otáčeli se k východu.

"Co teď?" Zeptala jsem se.

"Rozejdeme se po dvojicích. Půjdeme každý někam jinam"

Já byla s Ginny, Fred s Georgem, Harry s Ronem, Seamus s Deanem a Lenka s Nevillem.

"Neměj strach Herm, zvládneme to i On"

"Než odešel, řekl mi, že se bojí" jedna neposedná slza mi ukápla.

"Kdo by neměl? Všichni by se na jeho místě báli, ale on nám to sdělil a můžeme mu nějak pomoci" odpověděla a povzbudivě se na mě usmála ale hned na to ji úsměv přešel. I u mě. Před náma se zjevili vlkodlaci.

Posílali jsme na ně kouzlo za kouzlem, ale byly hrozně silní. Odněkad se zjevili Seamus a Dean a pomohli nám, zdolali jsme je, ale co další? Takový štěstí nemusíme mít i nadále.

"Musíme jít na atronomickou věž, jsou tam" řekl nám Dean a my jsme vyběhli na astronomickou věž, kde stál Harry s Ronem. Slzy se mu kutáleli z očí. Podívali jsme se nahoru a tam stál vystrašený Draco a mířil hůlkou na Brumbála.

"Draco, nemusíš to dělat. Můžu Tobě i tvé matce." Řekl Brumbál a Dracovi vyletěla slza z očí.

"Já nechci..ale on zabije mou rodinu! Mám strach.."

"Já vím Draco. Ochráním Tě"

Na astronomickou věž vtrhli vlkodlaci, šedohřbet, Bellatrix..

Ani nevím jak, ale objevil se u nás Snape. Rukou naznačil, aby jsme byly ticho. Přikývli jsme a sledovali jal jde nahoru.

"Ale Snape!" Zasmála se až děsivě Bellatrix.

"Avada kedavra!" Vyšlo z úst Severuse Snapea.

Všichni jsme mlčky koukali na padající tělo našeho ředitele a všem nekontrolovaně padali kapičky slz po tvářích.

Na nic jsem nečekala a objala jsem Harryho, ihned na to se k nám přidali i ostatní. Tohle jsme nečekal nikdo.

"Hermiono..on..ne.." vzlykal mi Harry do vlasů, ale museli jsme to zvládnout. Museli. Společně.

Tak a končím příběh. Já, která nikdy nic nedopsala, tak teď ano. Vím, že to není nejlepší, ale snažila jsem se a doufám, že se budu jen a jen zlepšovat pro Vás i pro sebe. Chci moc poděkovat za Vaše přečtení a..mám pro Vás malé překvápko.. zítra nebo popozítří výjde druhá série tohoto příběhu! Už mám spousty plánu co a jak dál😍 Těším se a doufám, že i Vy💞