Seděli jsme a vyhlíželi Harryho. Po chvilce jsme ho zahlédli a tak jsem mu letmo zamávala a on se pousmál.

Nejsem fanda takového sportu, ale Harryho jsem s Ginny šla vždy podpořit.

Zrovna daly gól a celý nebelvír se zvedl a začali různě pokřikovat. "Jsi nejlepší Harry! Jen do toho! Nandejte jim to!"

-

Po hodině hry to skončilo 3:2 pro zmijozel. Byly z toho nadšení, jelikož se jim to málokdy stává, že by vyhráli.

Radostně jsem se zvedla a šla do hradu, byla jsem ráda,  že už to skončilo ač špatně, ale bude ještě tolik zápasů, že to jistě doženou.

Zašla jsem do nebelvírského pokoje, abych se trochu upravila a převlékla. Jsem ráda, že aspoň po vyučování nemusíme chodit v neúnosných hábitech.

Na sebe jsem si oblékla šedivé uplé tepláky, černé tričko a bílou mikinu. Nařasila jsem si trochu řasy a vydala se na večeři.

Jako pokaždé jsem se zadívala na zmijozelský stůl a střetla svůj pohled s Malfoyem. Mrkl na mě a pokračoval dál v povídání si s Pansy. Tu holku nenávidím, doslova nenávidím, takovou nenávist necítím snad ani k Malfoyovi. Myslí si o sobě, jak má velkou moc když má rodiče na ministerstvu a že je "krásná". Každému rozkazuje nebo nadává a jen jednomu dokazuje svou lásku. Nebo aspoň to tak říká. K Malfoyovi. Ale očividně ji jen využívá,  pomyslela jsem si a musela jsem se zasmát nad myšlenkou, jak z ní dělá Malfoy poskoka.

Přestala jsem nad nimi přemýšlet a sedla jsem si k mým přátelům. Ron mě zkoumavě prohlížel,  Harry si četl něco v novinách a Ginny dojídala svůj pudink.

"Co se stalo Rone?" Optala jsem se a stále jsem na něj zvláštně koukala.

"Proč jsi na Malfoye tak dlouho zírala? " jen to ne..prosím. Co si teď mám sakra vymyslet. Rychlé vymysli lež Hermiono, dělej. Už na tebe koukají i ostatní.

"Koukala jsem se jen na jejich stůl, dělají jakoby byly vánoce. Doufám,  že příště už nevyhrajou. Moc to prožívají. " Řekla jsem první věc, která mě napadla a zřejmě mi i to uvěřili.

"Už nevyhrajou znova! Nevím co se stalo Nevillovi, že to nechytl. Příště musíme vybrat lepší techniku..A nebo rovnou někoho jiného. Přeci jen je trošku nešika". Harry mi jednoduše odpověděl, ale šel na něm vidět vnitřní boj, je hrozně naštvaný,  ale drží se na uzdě. Už jen kvůli Malfoyovi je tak nervní, má plnou hlavu toho, že je Malfoy smrtijed. Poslouchám to od rána do večera. Nemyslím si, že by byl. Sice jeho rodiče jsou, ale on ne. Chová se arogantně a je dost hnusný, několikrát se s Harrym utkali, ale smrtijed? To snad ne.

Zvedla jsem se od stolu a zamířila jsem k sovinci, chci rodičům poslat dopis. Šla jsem po strmých schodech nahoru a zamířila jsem ke své sově pálené. Začala jsem psát rychlý dopis ve kterém jsem zmínila svůj prospěch,  jaké to tady je a co celé dny dělám. V tu chvíli mě opět vyděsil Malfoy. Už naposledy. Doufám.

"Já chápu, že mě chceš zabít, ale nešlo by to jiným způsobem? Lekání fakt nemám v lásce, děkuji".

Nessie jsem přivázala dopis k noze a odletěla. Otočila jsem se k Malfoyovi, který se na mě pobaveně díval.

"Zvládla jsi to, upřímně se divím a dávám poklonu" a začal mi předvádět dokonalou poklonu. Musela jsem se zasmát.

"Jaky je 3 úkol? Doufám, že je vážně těžký, jinak do toho nejdu" a zasmála jsem se. Poslední úkol a pak klid.

"Musíš někoho sbalit, někoho ze Zmijozelu a já ti dám i přesné jméno, koho. ZABINIHO. Doufám, že to pro tebe je dost těžké" a pousmál se arogantně.

Jen co to do řekl se mi zvedl žaludek.  Čekala jsem všechno, ale tohle ne. Nečekala jsem, že poslední úkol bude takový. A zrovna zabiniho,který si ze mě dělá věčně srandu.

"Jak ho mám proboha sbalit? Čekala jsem od tebe mnoho, ale tohle.." prosebně jsem se na něj zadívala, jakoby mi měl říct "Herm, to už stačilo, žádné úkoly, nechám tě být". Ale nic z toho.

"Jak chceš. Až to dokončíš už tě dál otravovat nebudu. A teď mě omluv, jdu slavit vítězství." A šel pryč, najednou se zastavil a otočil se ke mě ještě jednou. "Jo a máš na to týden".

-

Ležela jsem v posteli a přemýšlela nad všelijakými možností, jak sbalit zrovna Zabiniho. Ze bych se trochu poupravila, hezký oblékla.. ne. Ihned jsem tuto možnost vypařila z hlavy, nechci s ním přeci spat, ale jen ho sbalit.

Přemýšlela jsem nad tím tak dlouho až jsem usnula.

-

Druhý den ráno jsem už měla plán,  jak ho mít a jak vyhrát. Měli jsme zrovna první hodinu se Snapem, na kterou jsem se obzvlášť netěšila kvuli předešlému dni, ale alespoň zkusím udělat první krok.

"Ahoj Ginny, Harry, Rone" a široce jsem se usmála, dnes jsem se vyspala obzvlášť dobře a ráda bych toho využila.

"Dobré ráno, jsi se dobře vyspala,že se tak usmíváš?" Zeptal se nervózně Ron.

"Dneska úplně báječně! Půjdeme se dnes někam projít? Mam úplně skvělou náladu.."

"Dneska jdeme nebelvír a zmijozel do prasinek, tak by jsme si to mohli pořádně užít". Odpověděla Ginny a dal se věnovala Harrymu. Ron na ně jen přihlížel a bojoval sám se sebou, aby se zvládl na ně koukat.

Draco

Dnes jsem se vyspal skvěle. Vstal jsem, oblékl se do bílé košile, černého saka a vzal jsem si smaragdovou kravatu. S Crabbem a Goylem jsem se vydal na snídani u stolu už sedel Zabini a Pansy. Proč se ji nedá jen tak zbavit? Pomyslel jsem si. Furt na mě leze, věčně mi je na krku a já už nevím jak se jí zbavit, občas když jsem potřeboval se mi hodila, ale teď mé myšlenky stále chodí k Hermioně.

Od doby, co jí dávám úkoly a víc si ji všímám, tak mi přijde úplně jiná. Ani už nevidím důvod ji urážet a dříve to bylo mou předností.

Usedl jsem a zadíval se k Nebelvíru, kde Zrzek Hermioně něco vyprávěl a ta se smála. Cítil jsem zvláštní tlak na hrudi, nechápal jsem to. A ani to, jak se s takovou potvorou může bavit. Nesnáším ho.

-

Po snídani jsme měli hodinu lektvarů, tak jsme tam se Zabinim šly. Zabini si sedl a hned k němu vlítla Hermiona, koukal jsem na ni nechápavě. Netušil jsem, proč si právě sedla k němu až když jsem si vzpomněl na 3 úkol. Ale že by byla takhle odvážná?

"Pane Malfoy, laskavě se usaďte ať můžu učit." Protočil jsem oči a rozhlédl se po třídě. Jediné volno bylo u zrzka. Sakra. Neochotně jsem si k němu sedl a dělal, že tam není. Jen jsem si periférně všiml, jak pokukuje po herm.

Otočil jsem se a ona se s nim začala bavit jakoby nic. On ji v klidu odpovídal, myslel jsem si, že ji bude urážet, všemožně ztrapňovat, ale on ne. Bavil se s ni jak s dlouholetou kamarádkou.

Dnes je trošku kratší díl, ale snad vás i tak potěšil. Už se to pomalu blíží k něčemu akčnějšímu, tak snad ještě chvilku vydržíte. :-)