Další den jsem šla k Ginny do postele a povídali jsme si. Řekla jsem ji o včerejším večeru a ona se na mě pobaveně podívala.

"Herm.. já ti to říkala,  že někdo na to jednou prijde" a začala se smát.

Rukou jsem ji praštila do ramene a pobídla ať jde semnou na snídani.

-

U snídaně už byl Ron,  ale Harry stále ne.

"Dobré rano" usmála jsem se a nabrala si porci ovesných vloček. 

"I tobě!" Odpověděl mi Ron s plnou pusou. Musela jsem se uchechnout.

Po snídani jsem se vyrazila projít okolo hradu, chtěla jsem přijít na jiné myšlenky a tak jsem se toulala v okolí hradu.

"Baf!"

"Bože,  draco!" Odskočila jsem a nemohla se pořádně nadechnout.

"No, copak? Snad si nedostala infarkt?" A začal se mi smát.

"Haha..též se směju" a začala jsem se falešné smát.

"Chtěl jsem Ti jen říct úkol, který uděláš a nebo to rovnou všem říct,  to, co jsi včera dělala" vítězně se usmál a čekal na mou odpověď.

"Co chceš? " odpověděla jsem jednoduše,  ale uvnitř jsem se bála,  co vymyslel.

Tiše mi zašeptal to, co mám udělat. Tak tiše,  jakoby mel byt někdo u nás a nikdo to nemel slyšet.

Po tom, co mi to do řekl tak odešel. Cítila jsem se bezmocně,  jelikož jsem opravdu nechtěla,  aby to někdo zjistil. Kromě Ginny to nikdo neměl vědět,  tak proč já mám takové štěstí? Proč.

Vydala jsem se nazpět splnit svůj úkol.  Budou 3 a pokud je zvladnu, tak mi dá pokoj. I když od takového člověka jako je Malfoy,  se nedá čekat nic dobrého. Na to má svoje ego a výchovu rodičů. Vždy byl povrchní a musel mít za každou cenu to, co chtěl. Vytáčel mě celé roky a teď jsem si to potvrdila. Porad stejný.

-

Poté co jsem došla na kolej jsem si vyčarovala černé,  úzké šaty nad kolena. K tomu jsem měla vysoké podpatky, doplnila jsem je červenou rtěnkou a vlasy dala do neposedného drdolu a zamířila na oběd. Všichni se na mě otáčeli, hvízdali a někteří se i na mě zlostně koukali.

Zasedla jsem k nebelvírskému stolu a Ginny se začala šílené smát. Jediná ona věděla o tom úkolu. Harry se na mě překvapeně koukal a Ronovi tekla po bradě slina.

"Co to mas na sobě?" Zeptal se tiše Harry.

"Řekla jsem si.. no.. ze dnes se ukážu tak, jak chodím v mudlovském světě, vždyť to znas" a zasmála jsem se. Doufala jsem, že mi na tohle skočí,  tak snad.

"No.. teď bych si dal i říct, herm" a mrkl na mě Ron. Musela jsem se zasmát,  já a on? Asi se zbláznil.

Dala jsem si oběd a odešla z velké síně.

Draco

Byl jsem zvědavý,  jestli úkol zvládne. Je až moc slušná. Sice jen přes den, ale i tak.

Když jsme šly na oběd koukal jsem po nebelvírském stolu jestli už tam není a ne nebyla. V hlavě jsem se radoval, že to brzy někomu řeknu,  ale v tom jsem ji zahlédl v uplých šatech a mel jsem co dělat,  abych se udržel. Musím uznat, že je opravdu krásná a dokáže člověka. .jak to říct? Uspokojit. Všichni na ni nějak pokřikovali a šlo vidět,  ze si to užívá.

Je najednou v mých očích úplně jiná. Hezky oblečená, její nezkrotné vlasy jsou v drdolu, má zvýrazněny makeup a chová se jako já.  Chodí s Egem. To se mi na ní líbí,  ale uvidíme jestli zvládne i další úkol.

Stále ji nemám rád, chci aby to všichni věděli,  takže ji dam mnohem těžší úkol a jsem zvědavý ,  co na to řekne a zda-li to udělá. Na jednu stranu pochybuji a na druhou se bojím,  že je toho schopná.

-

Viděl jsem jak odchází z velké síně a tak jsem se za ní rozběhl a řekl jí druhý úkol.

Nejdříve jsem se rozhlédl jestli u nás někdo není a zatáhl jsem ji za roh. V očích měla smrt, jakoby před ní stal sám pán zla. Musel jsem se pousmát, ale ihned jsem ji sdělil svůj druhý úkol.

"Tak první si sice zvládla,  ale ten druhý bude podstatněji těžší. Sice jsi se takhle dokázala obléct, ale určitě nedokážeš byt drzá. Chci, aby si na hodině se Sneapem byla drzá, udělala velkou hádku a ať to trvá co nejdéle prosím, mám rád takové divadla" a opět jsem se vítězně usmál.

Koukala na mě jako bych se pomátl. Nedokázala říct ani slůvko, jen na mě nevěřícně zírala. Beze slova jsem odešel a v hlavě jsem se musel usmát. Byla tak nevinná a teď musela splnit svůj druhý úkol, jsem zvědav zda-li to zvládne. Ale co by pro svoji už tak zkaženou reputaci neudělala,že?

-

Hermiona

Poté co mi řekl svůj druhý úkol jsem na něj jen nevěřícně koukala. Nemohla jsem se ani na slovo a když odešel, běžela jsem do pokoje. Přemýšlela jsem nad všelijakými způsoby jak se s nim hádat, ale zároveň, abych nebyla moc drzá a nevznikl z toho velký problém. Ale jak? Další hodinu máme lektvary. Já to nezvládnu!

-

Zasedla jsem do přední lavice vedle Ginny. Měli teď s námi spojené hodiny, protože jejich učitelé řeší zkoušky.

Upřeně se na mě dívala a čekala, jak budu drzá a jak to celé vůbec zvladnu. No, kéž bych to věděla i já sama..

"V dnešní hodině budete dělat lektvar, přesněji smrtící lektvar. Vše máte v učebnici na strašně 165".

A mám to! Jdeme na to..
"Kotel šněčího slizu, roh jednorožce, trs chlupů lenochoda..

A teď jen vše rozdrtit a zamíchat. Pokud přidám kapku koriandru, tak bych to mohla dobře pokazit. Tak uvidíme. V hlavě jsem se usmívala,  jelikož opět vyhraju!

-

Lektvar byl hotový a Snape chodil okolo nás všech, aby zkontroloval, jak se nám lektvar podařil.  Samozřejmě jako vždy si u nebelvíru nasel několik chyb a ztrhával body, které jsme získaly u předešlých hodin a za dobře chování. U mě jich strhne nejmíň 100.

Pomalu se blížil ke mě a já znervózněla. V hlavě jsem se stále přesvědčovala, že to udělat musím a ze pak budu mít úplný klid.

Už byl u mě a já "nechtěně" strčila  do kotlíku a celý obsah se vylil na Snapea. Místo nohy mel obrovské kopyto, musela jsem uznat, že tohle se mi povedlo až jsem se uchechtla. Ale ten výraz v jeho očích, asi by mě velmi rád teď zabil.

"Chápu, že jste neomalená šprtka bez čisté krvi, ale laskavě si to nechte na někoho jiného! Garantuji vám ten nejvyšší trest a strhávám nebelvíru 250 bodů!" Neříkám,že se mě ty slova nedotkla ale musím mu to vrátit.

"Pane profesore, myslím si, že kdyby jste se raději staral o to, aby jste se naučil chodit s kopytem, prospělo by Vám to. Budete to dost potřebovat".

"Hned jdete do ředitelny! Takhle drzá nebudete!" Super, takhle jsem to zrovna nechtěla.

-

"Dobrý den slečno Grangerová a Pane profesore. Co máte prosím vás s nohou? To je nová móda? Asi bych se měl též zapojit.." a pousmál se. Někdy mě zajímá, jak může vše brát s nadhledem a humorem. Musela jsem se usmát.

"Tady Grangerová mi vylila na nohu obsah kotle a ještě udělala jiný než měla! " zlostně se na mě podíval a já sklopila své oči ke svým botám.

"A co to melo byt za lektvar pane profesore?" Se zájmem se optal Snapea.

"Smrtící lektvar. ."

"Tak to jste dopadl ještě dobře,  nemyslíte?"

Vzteky odešel a zabouchl za sebou hlasitě dveřmi. V tu chvíli jsem se hrozně zasmála a Brumbál se ke mě přidal.

"Slečno Grangerová, tohle se vám povedlo. Teď už jdete a raději se mu vyhýbejte, asi je dost naštvaný" a milé se na mě usmál.

Opustila jsem tedy pracovnu a vydala se za Harrym, Ronem a Ginny. Byly v nebelvírské místnosti, už když jsem vcházela se na mě všichni otáčeli. Někteří na mě koukali hnusný výrazem kvůli strhání bodů, ale někteří mi fandili.

"Co to melo byt Herm? I když musím uznat, že se se to celkem povedlo.." uznal Harry, který měl už po krk šikany od Snapea za ty celé roky.

"Chtěla jsem mu to vrátit, už mě nebavilo mlčet a přikyvovat, ať se jde vycpat." Vypadlo ze mě aniž bych nad tím přemýšlela. Ale vypadalo to, že mi to uvěřili.

"Je fajn vidět, ze ho někdo naštve. Než když je on na nás věčně naštvaný". Dodal Ron.

"Dnes je zápas, půjdete se podívat?" Tazave se na nás ohlédl.

Sborové jsme řekli, že určitě.

-
Dnes hrál zmijozel proti nebelvíru. Jsem zvědavá, kdo vyhraje. Pokaždé to byl nebelvír až na jediný zápas. Zmijozelští byly dobří, ale ne tak jako nebelvír, což je dost štvalo a dnes byly obzvlášť naštvaní.

Tak a je tu další kapitola:) snažím se je dělat delší, aby jste měli co číst a hlavně i častěji. Určitě budu ráda,  když mi napíšete, co vám třeba vadí a v čem se zlepšit :).