Hermiona celou noc nezamhouřila oka. Strávila ji pod společnou peřinou se svými dvěma kamarádkami Ginny a Parvati a aby pravdu řekla, v životě ještě tak moc nebrečela. Před očima stále viděla živý obraz nehody, kvůli které teď leží Claire na ošetřovně s hroznými bolestmi. Nahrnuly se jí slzy do očí jen co na to pomyslela. Snažila se být silná, jenže... to prostě nešlo.
Když se ráno prohlížela v zrcadle, myslela si, že se dívá na nějaké monstrum, které nespalo přes dvacet probdilých let v Azkabanu, nejhrozivějším kouzelnickém vězení, ktetmré kdy existovalo. Oříškově hnědé vlasy měla posuchané a rozlítané do všech stran, její pleť byla nepřirozeně bledá, zatímco jí hořely tváře a pod zarudlýma očima se jí houpaly obrovské a více než viditelné kruhy. Hnusila se sama sobě. ,,Hermiono je ti dobře? Celá hoříš," vyhrkla Ginny a položila jí ruku na horké čelo, ,,máš horečku! Jdi si okamžitě lehnout!" ,,Nejsi moje máma a já nepotřebuju ležet," zachraptěla brunetka. ,,Ale-" ,,Zajdu si na ošetřovnu pro nějaký životabudič a lektvar proti horečce, pokud tě to potěší. Stejně mám v plánu jít za Claire," přerušila ji suše Hermiona a zrzka raději přestala protestovat. Její kamarádka nebyla v dobré náladě a ona ji nechtěla zbytečně štvát.
A jak Hermiona řekla, tak taky udělala. Kvůli včerejší události dostal jejich dodatkový ročník volno od prodesorky McGonagallové, aby mohli jít navštívit raněné přátele naošrtřovnu a stav, ve kterém přišla Ginny, Mia a Parvati na snídani, ji ve svém rozhodnutí jen utvrdil. Ginevra a Jade, které byly sice o ročník níž, ale nehoda se jich týkala naprosto stejně, byly jedinou vyjímkou a byly z hodin omluveny také. Hermiona se tedy okamžitě vydala na ošetřovnu a bez zaklepání rychle vešla dovnitř. Obsazeno bylo šest lůžek, z čehož jedno bylo zatažené bílými závěsy a na druhém ležel jakýsi student z nižších ročníků, jehož noha byla v sádře a upevněná tak, aby s ní nemohl moc hýbat a ubližovat si tím. Zbylá čtyři lůžka byla zabraná zraněnými famfrpálovými hráči. U jednoho, na kterém ležela zakrytá bělostnou peřinou, Zmiozelka Heather Daviesová s přeraženou čelistí, kterou měla profesionálně zafixovanou a obvázanou, stála Jade Darkwoodová, s posmutnělým úsměvem na svou kamarádku mluvila a snažila se zadržet slzy. Znaly se od dětství a trhalo jí srdce ji vidět v takovém stavu. Ptala se Poppy Pomfreyové, jak dlouho tu bude Heather ještě hnít, ale ta jí řekla, že nejméně pět dní a alespoň týden potom bude muset pravidelně chodit na kontroly, nebude moct mluvit a skoro ani jíst, takže jí moc nepovzbudila. U postele Deana Thomase seděl Seamus Finnigan, povzbudivě se na něho usmíval a vyprávěl mu o tom, co spolu podniknou, až se uzdraví. Jediné, co ho trápilo byla velká modřina na jeho pravém boku, kterou mu udělal jeden z potlouků, pár menších ranek po pádu z koštěte a nekončící bolest, jinak byl vlastně v pořádku. Snažil se však působit, jakoby byl naprosto zdraví a na nic nmsi nemohl stěžovat, takže se na svého kamaráda smál a hltal každé jeho slovo. Hermioninu pozornost však upoutal někdo jiný. Černovlasá dívka s bledou, až sněhově bílou pokožkou a zavřenýma očima, což značilo, že stále spí. Brunetka se k ní se zatajeným dechem vydala a posadila se na volnou židli, jelikož tu naproti ní (přes postel) zabíral její zelenooký kamarád, jež držel svou vyvolenou za studenou ruku, kterou jí hladil palcem a díval se na její bezchybnou tvář, kterou zdobily tržné ranky a několik pohmožděnin. ,,Ještě se neprobudila," pronesl suše Harry, aniž by se na Hermionu byť jen podíval, ,,sedím tu už přes dvě hodiny a ona za tu dobu nepohla ani malíčkem." ,,Řekla ti něco madam Pomfreyová?" Zeptala se brunetka a přesměrovala svůj bohled na všemožně zpevněné a zafáčované rameno své kamarádky, která měla mimo jiné v sádře celou pravou ruku a kotník měla pohmožděný a obvázaný. Claire dopadla nejhůř, co mohla, ale Hermiona byla ráda za to, že se jí nestalo něco horšího. Tohle se uzdraví a nebude z toho mít nijak velké následky do konce života, takže na tom byla vlastně ještě dobře. ,,Nic určitého," sykl znovu Harry a povzdechl si, ,,rameno má vykloubené a možná s ním bude mít i později problémy, protože bude oslabené a bude si na něho muset dávat pozor a celou pravou ruku má přelámanou, ale s tím si prý Poppy poradí. Má pohmožděný kotník a velkou modřinu na pravém stehni a spoustu škrábanců po celém těle, ale to se orý všechno uzdaví." ,,Nevíš, kdy by se měla probudit?" ,,Pomfreyová říká, že si dává načas a pár dní se prospí. Nejméně tři dny v kuse, takže si s ní asi dlouho nepromluvíme." ,,Měl by jsi už jít, Harry," začala pomalu, ale naléhavě Hermiona, ,,prospi se a potom se sem zase vrať." ,,Ale-" ,,Musíš si odpočinout, Harry. Tím že tu budeš Claire nepomůžeš a ty to víš." Černovlásek se tedy nakonec bez odmlouvání zvedl, políbil Claire na tvář a s tichým pozdravem odešel. Hermiona si znovu povzdechla a otočila se ke své černovlasé kamarádce. ,,Proč zrovna ty, Claire? Co jsi komu udělala?"
Seděla u ní dlouho. Mluvila na ni a pořád ji držela za chladnou ruku. Myslela si, že to snad ani není možné, mít tak chladnou tělesnou teplotu a přitom stále žít. Avšak černovlásčin pravidelně se zvedající hrudník ji utvrdil v tom, že stále žije. Jade a Seamus už odešli a Dean s Heather se vydali do říše snů, ale Hermiona neměla v plánu odejít. ,,Vím, že mě neslyšíš, Claire," smutně se pousmála,Hermiona a posmrkla, ,,ale chci ti přečíst včerejší dopis od ty víš koho." Zahrabala v kapse a vytáhla přeložený kus papíru, který rozložila a začala číst text, jež dopis obsahoval.

Milá, Hermiono,
Vím, že asi nemáš na nic náladu, ale to asi nikdo.

Famfrpál byl naprosto tragický. Čtyři zranění, to je až moc na jedno utkání. Bohužel byla jednou z nich i Claire Wooringtonová, že? Nebuď smutná, Hermiono, je silná a zvládne to. Teď však musí zabojovat. Věř, že bude v pořádku.

Dneska ti posílám něco, co ti doufám alespoň z malé části zvedle náladu. Nedovolím, aby byla moje princezna smutná. Claire so probudí, toho se neboj, takže teď chci vidět úsměv.

Vyřiď ode mne pozdravy svým kamarádkám,
Tvůj ... .

,,Pěkné, že?" Pousmála se Hermiona a vytáhla z kapsy i malou krabičku, která patřila k dopisu. ,,Píše, že se probudíš. Že budeš v pořádku. Že se uzdravíš. Jsi silná, v tom má pravdu, takže zabojuj a otevři oči. Nebo alespoň hni malíčkem, čímkoli..." zněla poněkud zoufale, jak se snažila nehybnou Claire donutit dělat taky něco jiného, než jen dýchat. Znovu zadržela slzy a posmrkla, jelikož její černovlasá kamarádka nevypadala, že by se chtěla probudit. S povzdechem se rozhlédla po pokoji a zjistila, že je jediná, kdo nespí. I Draco Malfoy, jež ležel na vedlejším lůžku, měl zavřené oči a spokojeně oddechoval. Spal, nebo si to Mia alespoň myslela. Bez jediného slova otevřela krabičku a vyndala z ní prstýnek se smaragdem. Byl nádherný. Hermiona ho však místo na svůj prst, navlékla na ten Claiřin. ,,Nech si ho," smutně se pousmála, ,,snad ti přinese štěstí." Hermiona sebou vyděšeně trhla, jelikož ucítila náhlý tlak na svém rameni a hned na to uslyšela hlasité zahoukání. Sovička, jež jí seděla na rameni, se ani trochu nepodobala sovímu samci, který jí nosil poštu od ctitele, avšak držela v zobáčku stejně barevně nadepsaný dopos, na kterém zářilo její jméno. Hermiona Grangerová. Nechápala, proč by ctitel měnil sovy, avšak byla si jistá, že je od něho. Roztrhla obálku a rozevřela dopis, který začala nahlas číst, aby ho slyšela i Claire.

Má milá Hermiono,

Asi jsi se podivila, proč jsem změnil sovu, že? Jsem to však ooravdu já. A sovu jsem nezměnil, tedy, jak se to vezme. Frigus, puštík, kterého jsem dnes poslal i s dopisem, je odteď tvůj. Nech si ho. Vím, že jsi vždycky chtěla sovu, takže jsem se tě pokusil rozveselit alespoň tímto.

Pamatuješ na to pírko, co jsem ti poslal? Byla to pouze malá nápověda k dárku, který ti dnes předávám. Frigus je odteď tvůj. Postarej se o něho co nejlépe budeš moct. Jsem přesvědčen, že se mu bude ve tvé péči dařit skvěle.

Užij si zbytek dne a pozdravuj kamarádky,
Tvůj ... .

,,Slyšíš to, Claire? Dal mi sovu! Já mám sovu! Já mám svou vlastní-" ,,Ona tě neslyší, Grangerová," ozval se z vedlejšího lůžka rozespalý a mírně chraplavý hlas Draca Malfoye. Hermiona se trochu viděsila, jelikož nečekala, že ji někdo slyšel. ,,J-já... tě probudila?" Zakoktala se a blonďák si se zkřiveným obličejem přesedl na posteli. ,,Ano," odpověděl Draco a věnoval jí něco jako... úsměv? Nebo se o něho alespoň pokusil. Hermiona mlčela a snažila se zpracovat fakt, že se na ni pousmál její bývalý úhlavní nepřítel. ,,Jak na tom je?" Zeptal se blonďák a přesměroval svůj pohled na bledou Claire. ,,Pomfreyová jí dává nejméně tři dny spánku, ze kterého se probudí jen ona sama. Není na tom moc dobře," povzdechla si Mia, aniž by nějak moc přemýšlela nad tím, proč se mu vlastně svěřuje, ,,to rameno a celou oravou ruku má vyhozenou a zlámanou a je celá pomlácená a-" hlas se jí zlomil a po tváři jí stekla čerstvá slza. ,,Nemysli na to, Grangerová. Bude v pořádku, uvidíš," pousmál se znovu Draco a na chvíli zatoužil vstát a jít Hermionu obejmout. Taky si musel dávat pozor na to, aby ji oslovoval příjmením a ne jménem, jako v dopisech. ,,Jak to víš tak jistě, Malfoyi?" Posmrkla znovu Hermiona a utřela si slzy do rukávu. ,,To teď není podstatné," odvětil Draco a povzdechl si, ,,je to moje vina." ,,Cože?" ,,To že tu teď Claire leží je moje vina. Kdybych ji nesrazil, nebyla by tu." Hermioně spadla brada. To si to opravdu dává za vinu? ,,Omlouvám se, Wooringtonová," dodal potichu blonďák a odvrátil pohled. Teď se Hermiona divila ještě víc. Malfoy. Se. Omluvil. ,,Ty- cože?" Vyhrkla zaraženě Nebelvírka a přejela Zmiozela nevěřícným pohledem. ,,Řekl jsem, že se omlouvám. Je to všechno moje vina. Srazil jsem ji a ona je teď v bezvědomí a Salazar ví, co všechno jsem jí uděla-" ,,Nedávej si to za vinu, Malfoyi. Nemůžeš za to," přerušila ho Hermiona a povzbudivě se na něho pousmála. ,,Ale-" ,,Žádné ale, Malfoyi. Co se stalo, stalo se. Nikdo s tím nic neuděláme." Draco s povzdechem souhlasně přikývl. ,,Omlouvám se, Grangerová." ,,Proč se omlouváš i mě?" Zeptala se Hermiona a zmateně zamrkala. ,,Omlouvám se za všechno, co jsem ti dělal. Víš... nechci se tu na nic vymlouvat, ale můj otec, Lucius Malfoy má zkrátka vlastní, dosti zkreslený pohled na výchovu. Mužského potomka chtěl odjakživa, aby z něho mohl udělat pravého Malfoye, podle jeho představ. Řekněme, že pod vlivem mého otce se každý chová... no prostě tak, jak on sám chce, i když třeba naprosto nesouhlasíš s jeho názorem. Malfoyovská výchova. Nikdy ze mě neměl syna, kterého by chtěl a já se snažil... no prostě... snažil jsem se chovat tak, aby byl spokojený, jenže mu to nestačilo. Nikdy jsem nedocílil ničeho, co by ho potěšilo. Nikdy na mě nebyl hrdý," říkal to poměrně chladně, ale všechna jeho slova byla pravdivá, ,,ty nadávky... něměl jsem právo ti tak říkat, nikomu... na krvi už mi dávno nezáleží. Před lety to pro mě bylo jednou z hlavních priorit, ale teď... nechci se vymlouvat, Grangerová. Byla to pitomost. Choval jsem se tako tupec. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit, ale... no prostě- argh. Omlouvám se ti. Za všechno." Hermiona zamrzla na místě. Co mu má na to asi říct? Má mu vůbec odpustit? Nebouchl se při pádu z koštěte do té hlavy až moc? ,,Chápu," povzdechl si Draco a zatl zuby, ,,nedokážeš mi odpustit." ,,Začněme odznova," vyhrkla Hermiona, zvedla se a přešla k jeho posteli. ,,Od znova?" Nadzvedl blonďák jedno obočí. ,,Úplně od začátku," pousmála se brunetka a natáhla k němu ruku, ,,Hermiona Grangerová." A Draco to pochopil. Když od začátku, tak od začátku. Přijal její ruku a pousmál se. ,,Jsem Draco. Draco Malfoy."

***