Emerald hloubala nad svým drahokamem. Otáčela jím ze strany na stranu. V denním světle se blýskal. Vycházela z něj matná záře. Znovu pocítila spojení mezi nimi. Jejich duše se spojily. Jakmile se ho dotkla, uhodila ji touha cestovat s ním. Jak to ale udělat? Někdo by ji mohl přistihnout. Zavrtěla hlavou. Za zkoušku nic nedá.

Vzpomněla si, jak ji Sapphire pečlivě naučila ovládat sny. Snažila se vyvolat sen, aby ji kontaktovala, ale před ní se vždy zobrazilo jen prázdno. Uvědomila si, že si tmavovláska svou mysl brání, aby zamezila příchod nezvaným hostům. Emerald se s ní chtěla setkat a říct jí všechno. Na Ruby a Diamond se moc nespoléhala, pořád jim nevěřila.

Podívala se na smaragd. Volal ji a vábil ji, ať se s ním vydá do neprozkoumaných hlubin. Z těžka polkla. Musí to zkusit, jinak se asi zblázní. Zavřela oči. Zvládne to. Odkoukala to od Sapphire a ostatních. Brunetka jí názorně vysvětlila, jak se s drahokamem pracuje. Uchopila ho pevně do rukou.

„Tak dobře, ukaž mi, co se v tobě skrývá, protože já tě potřebuju. Musím aspoň na chvíli uniknout z osidel tohoto světa. Vůbec se mi zde nelíbí. Všude slyším jen hluk. Přála bych si cestovat do klidnějšího místa."

Emerald si představila klidnou zahradu, kterou ze všech stran obklopoval les. Z korun stromů cvrlikali ptáčci a vzduchem se nesla vůně květin. Skrz stromy si našlo cestu pár zlatavých paprsků. Všechnu svou vůli soustředila na tohle místo. Před jejím těle se zhmotněla mihotavá nit. Chytla se jí. Obklopila ji temnota.

Emerald se točila ve víru barev. Hlava jí třeštila a ruce klouzaly. Kdyby se ale pustila drahokamu, nemusela by se vrátit. Okolo ní létaly ztracené předměty, v dálce slyšela štěkot psa, před očima se jí mihla tvář císařovny Sissi, kterou viděla na balkónku, když mávala svým poddaným. Nadechla se a poté zadržela dech. Točení se stupňovalo.

Nakonec vypadla na zahradě, kterou si vysnila. Uvítala hřejivé paprsky na své tváři, protože v Londýně panovala zima. Nadechla se čerstvého vzduchu, který nenaplňoval smog. Zasmála se uklidňujícím smíchem. Cítila se uvolněná a volná, jako by mohla létat. Nad její hlavou v tu dobu proletělo pár vlaštovek. Sklonila pohled a pohrávala si se svým lemem na šatech.

Na dřevěném zahradním stolku nalezla sklenici vychlazené vody s mátou. S povděkem ji celou vypila. Začalo připalovat. Emerald se spokojeně natáhla na vyhřátou trávu. Zelený sametový koberec ji celou objal. Zabořila se do něj. Ani nezaregistrovala stín postavy nad sebou.

„Co tu děláš, zrádkyně?"

Emerald otevřela oči. Její tvář poklesla. V očích se jí zračilo překvapení. Hleděla na vysokou brunetku se safírovýma očima.

„Sapphire?"

OPRAVENO: 05.04. 2019