Alice bloudila londýnskými uličkami už skoro čtyři hodiny. Za hodinu začne svítat a ona se ještě nedostala k domu Montroseových. Celý Londýn vypadal jako z jiného světa. Tolik se toho změnilo. Bloudila v něm. Ocitla se na nesprávném místě, které vůbec neznala. Očí se jí klížily a chtělo se jí spát.

Na chvilku se zastavila. Pohlédla na temnou ulici před sebou. Přitiskla si kabát blíže k tělu. Ulička na ni vrhala temné stíny. Plazily se po její hrudi a vlasech. Vzadu slabě poblikávala lampa. Brzy už dosvítí. Alice zahnala pocit strachu. Neohroženě vstoupila do ulice.

Vůbec se jí nelíbila. Slyšela zvuky, které jí našeptávaly, že zemře. Zavrtěla hlavou a připomněla si, že se to rozhodně neděje. Její oči zabloudily do tmy. Přimhouřila oči. Párkrát zamrkala, jestli ji zrak přece jen neklame. Ve tmě uviděla tři stíny a mihnutí se pár postav. Přibližovaly se.

Pláště za nimi vlály. Jednalo se o muže. Žena se přikrčila. Tři muži k ní postupovali s vytasenými pistolemi. Ozval se výstřel. Alice se schovala za kontejner. Ani nedutala. Nemohla se prozradit. Okamžitě poznala, že ji pronásledují lidé, od kterých utekla. Už se dozvěděli o jejím úprku.

Ale kdo by jim to prozradil? Christian by to neudělal, na to ji moc miloval. Ale jejich velitel stráží je tolik prohnaný a nemá srdce. Pokud se možná někomu Christian svěřil v dopise, nahlásil to on. Nathaniel Brown. To jméno se jí mihlo v hlavě takovou rychlostí.

Alice ho považovala za šílence. S vášnivostí obhajoval plány hraběte. Nebál se kvůli nim někoho zabít. Párkrát jí vyhrožoval, když odmítla něco prozradit o své rodině, která stála na druhé straně. Chránila ji, i když ji zavrhli. Když ji Nahaniel mezi řečí vyhrožoval, nechala ho. Spoléhala na Christiana, že jí neublíží a on ji ochrání.

Couvala před muži. Její srdce divoce bilo. Jeden z nich už zase nabíjel. Zrychleně dýchala. Když muži viděli její počínání, smáli se. Alice si zarvala prsty do vlasů. Doklopýtala na začátek ulice. Na nic nečekala o otočila se. Rychle se rozběhla.

Slyšela rychlé kroky za ní, prudké nadávky i rozčilené výstřely. Zahýbala do spletitých uliček, vrážela do kolemjdoucích lidí, kteří spěchali do práce. Propletla se mezi stromy, dokud nedoběhla na náměstí. Nezkoumala jeho vzhled. Pouze se hnala ke dveřím před sebou. Zoufale na ně zabušila.

Muži stáli na kraji náměstí. Prohlíželi si ji. Jednomu se zlověstně zablýsklo v očích. Alice se zoufale modlila ke všem svatým. Ruce se jí třásly a stékalo jí pár kapiček potu. Přitiskla se na dveře. Znovu hlasitě zabušila. Muži postupovali blíže k ní.

Pocítila na své paži dotek. Někdo ji vtáhl dovnitř. Dveře se prudce zabouchly. Okolo nich pobíhala rozcuchaná žena s kudrnatými vlasy. Alice se zlomila v pase. V boku ji píchalo a ona hlasitě oddechovala. Nakonec ze sebe vydala pár slov.

„Paní Shepherdová, jsem Alice Jamesová, matka Diamond, prosím, potřebuji s ní mluvit.

OPRAVENO: 03.04. 2019