Uplynul už skoro měsíc od té doby, co Sapphire poznala pravdu o svém původu. O své skutečné rodiče se nezajímala, plně věřila svým adoptivním rodičům a jejich úsudkům. Nikdy v životě o nich nepochybovala a teď to tak chtěla nechat. Proč by to měnila, když jí dali všechno, co chtěla? Milovala je celým svým srdcem a oni ji určitě také.

„Saph?!" zakřičela na ni její mladší sestra.

Vincencie s hlasitým dupáním zamířila do jejího pokoje. Jedním pohybem rozrazila dveře. Vytrhla tak tmavovlasou Sapphire, která ležela v meditaci na koberci v pokoji. Dívka sebou trhla. Její oči se upřely na mladší sestru.

„Vinc, říkal ti někdo o klepání? Co to má znamenat?" založila si rozčileně ruce na hrudi.

Vincencie se bez vyzvání posadila na postel. Ve vzduchu se s broukáním pohupovala nohama. Na Sapphire se usmála jako andílek. Dlouhé vlasy barvy kávy jí spadaly na ramena. V námořnicky modrých šatečkách působila skoro jako porcelánová panenka, kdyby nebyla tak netaktní. Na rovinu všem říkala, co si myslela.

„Myslím že ano. Včera se možná o tom zmínila má vychovatelka, ale já jsem ji zrovna neposlouchala. Přisypávala jsem jí do čaje sůl. Moc jí to ale nechutnalo," zašklebila se malá dívenka. Sapphire si vyčerpaně složila hlavu do dlaně.

„A kolikrát jsem tě prosila, abys mi neříkala Saph? Tohle oslovovení nenávidím. Je tak přízemní a nevhodné. Byla bych ti vděčná, kdybys to respektovala. Posloucháš mě vůbec?" změřila si ji rozčileně pohledem. Vincencie na rovinu zavrtěla hlavou.

„Jistě, Saph, souhlasím se vším, co říkáš," opakovala bezděčně po několikáté jednu a tu samou frázi, kterou říkala, když neposlouchala.

Sapphire si odfrkla. Věděla, že s mladší sestrou už to nemá cenu. Snažila se ji napravit hodněkrát, ale bez výsledku. Vinc se vždy vrátila k tomu, jaká vždy byla a bude.

Před tím, než si to dívka nepozvaně nakráčela do pokoje, Sapphire se snažila přijít na to, jak by vytvořil svůj vlastní sen. Celý měsíc už pozorovala Ruby Thatcherovou. Hledala její slabiny, vstupovala do jejích snů. Ruby ještě o ničem nevěděla, ani nepřeskočila do minulosti. Tmavovláska hledala ve všemožných příručkách, ale žádné řešení jí vhod nepřišlo. Možná by to šlo zkusit jinak. Když se možná někoho zeptá, třeba najde řešení právě u něho.

„Vinc, mám takový problém. Jak bys to udělala, když bys potřebovala o někom něco zjistit a co bys zjišťovala?" nakrčila Sapphire zvědavě obočí. Vytrvale hleděla na svou sestru. Hledala u ní řešení, které nikde neobjevila.

„Podle toho, co chceš. Zjistila bych o ní všechno. Její slabé, silné, ale i stinné stránky. Může se hodit všechno a poté bych ji pomalu trýznila. Dávala bych jí něco, odkud by nevedlo řešení ani cesta ven. Prostě pomalé mučení," pokrčila dívka rameny.

„Ty jsi geniální!" obličej Sapphire se rozzářil. „Opravdu moc děkuji. Myslím, že jsem na to přišla. Slibuji, že ti to splatím. Řekni si o cokoliv, ale jen s tím pár týdnů počkej, potřebuji čas. Spoustu času, který prakticky využiju."

„Dobře, beru tě za slovo. Možná bys mohla s něčím pomoci. A tohle jsem nešla zapadlé za krbem v horním salonku, když jsem si šplhala pro... No, to je jedno. Myslím, že ti to pomůže. Hodně štěstí," vtiskla jí Vincencie do ruky šustivou věc a zmizela na chodbě.

Tmavovláska tu věc zkoumala. Jednalo se o papír s podrobným návodem, jak vytvořit vlastní sen. Je načase jednat a vzít záchranu světa do vlastních rukou.

OPRAVENO: 08.04. 2019