Sapphire dopadla ve víru safírového světla zpět na trávu v parku, jen o sto let později. Se zamračením ze sebe sklepávala mokrý sníh. Diamond vedle ní se protáhla a na tmavovlasou dívku zašklebila. Připadalo jí legrační, když vidí Sapphire, která si vždy zakládala na tom, aby byla čistá a upravená, tu teď před ní stojí v zaprášených šatech od sněhu.

„Připadám ti k smíchu?" utrhla se na Diu s povytaženým obočím Sapphire.

Dia se začervenala, sklonila pohled, ale nevyvracela jí to. Brzy se za jejich zády začali objevovat i ostatní ve víru světla. Ruby si právě upravovala šaty. Gwendolyn se blíže přimkla k Gideonovi. Ruby stále svírala ruku Lucase, tentokrát pevněji, jako by mu ji chtěla rozdrtit než ho uklidnit. Dia se Sapphire a Emerald jako jediné postávaly stranou, aby daly párům okolo sebe soukromí.

U velkého roložitého buku na ně čekal pan George s ochrankou z Lóže. Při pohledu na samotnou Sapphire, stojící v chumlu ostatních, vyvalil oči a polkl. Nevěřil, že to dokážou, protože safír celou dobu vyznačoval svůj jasný postoj. Odmítal se do čehokoli míchat a raději stál na straně ostatních, jejich nepřátel. Teď mu však Sapphire hleděla zpříma do očí s rukou zaťatou do pěsti. Lucas si mlčky prohlížel její záda.

„Lucu," hnala se svého syna obejmout roztržitá paní s blonďatými vlasy v černém kabátu. Hnědovlasý muž s kloboukem na hlavě ji ihned následoval. Paní Towerová svého syna prudce objala. Houpala se s ním ze strany na stranu, odmítala byť ho jen na vteřinu pustit. „Jsi v pořádku? Snažili jsme se přijet jen, jak jsme dostali zprávu, že tě postřelili. Vím, že se to stalo před více jak měsícem, ale všechna africká letiště byla zavřená kvůli sněhové kalamitě po celém světě."

„Mami, prosím tě," odstrčil ji Lucas s povzdechem od sebe. „Málem jsi mě uškrtila. Raději bych se být tebou staral o někoho jiného, než jsem já, kdo čeká na tvou podporu. Podívej se, koho jsme přivedli," hlesl Lucas s něžným úsměvem a poskočil zpět k Ruby, která se mu choulila do objetí.

Paní Towerová se chvíli zmateně rozhlížela, než zahlédla dívku schovanou za Emerald. Sapphire stejně šokovaná vystoupila z dívčina stínu.

Žena si vytřeštěně prohlížela svou dospívající dceru. Neviděla ji od jejích dvou měsíců. Patnáct let jí chyběla a najednou tu před ní stála, živá a zdravá. S pýchou si prohlížela její safírově modré oči, které zdědila právě po své matce. Vlnitými vlasy se však více podobala svému otci. Z hrdla se jí vydral vzlyk.

Paní Towerové po tvářích stékaly křišťálové slzy, jež dopadaly do sněhu. „Sapphire."

Sapphire ustoupila o krok dozadu. To už si ji však plačící žena svírala v náručí. Šeptala jí slova něhy a lásky, jako předtím Lucasovi. Setkání s dcerou po dlouhých patnácti letech pro ni bylo devastující a zdrcující. Nemohla uvěřit, že ji opravdu znovu viděla, dotýkala se jí. Sapphire jí po dlouhé době objetí oplatila, i když trochu křečovitě. I ona nápor štěstí nevydržela a rozplakala se.

„Sapphire, tak moc jsi mi chyběla. Když tě unesli, myslela jsem, že můj svět prostě umře a už se nikdy nedá dohromady. Ale teď najednou jako by vysvitlo a odhalilo mi tak mou tajuplnou cestu, na které mě přivítal anděl. Všechna bolest odplula a já se s tvou tváří znovu narodila. Pořád mi něco chybělo a teď jsem svůj ztracený kousek znovu objevila. Byla jsi to ty."

Tmavovlasá dívka ji němě poslouchala. Lucas se tvářil šťastně jako matka, panu Towerovi došla slova a oči se mu naplnily radostí. Jejich ztracený článek se po dlouhé době konečně vrátil domů. Jejich životy se znovu naplnily dlouho ztraceným štěstím. Sapphire byla znovu doma.

„Mami," vyslovila Sapphire na jazyku to slovo, které jí zpočátku znělo hořce. „Neplakej, jsem konečně doma, tam, kam patřím." 

OPRAVENO: 11.04. 2019