Diamond si broukala při hledání svých nových šatů. Včera jí už dorazily a ona si je chtěla vyzkoušet. Bohužel je madame Rossini zabalila do igelitu, aby se nepomačkaly. Ráno jí Ruby vzkázala, ať si je oblékne na dnešní večer. Diamond nic nechápala. Proč to po ní dívka chtěla?

Diamond, i když šaty nenáviděla, přejížděla po jejich ozdobném lemu i látce šatů. Zamilovala si na první dotek jejich hebkost. Obdivovala nepatrné stehy na straně a dech se jí zatajoval nad stříbrnými třpytkami a barevnými korálky.

Ruby někam ráno zmizela. Zeptala se jí, jestli ji vezme s sebou, ale černovláska ji odbyla. Prý nemá čas na hrátky a nemůže ji shánět, když se ztratí. Diamond si uvědomila, že se jistě pořádá tajná schůze Lóže, na kterou ji rozhodně nezvali.

Ale ona na to má přece právo, pokud řeší ji. Proč ji Ruby nechala tady, když ji věčně všude prosazovala? Možná už předpokládala, že není tak spolehlivá jako dřív.

Diamond se tím rozhodla nezabývat, místo toho její myšlenky zalétly k Alice. Považovala ji víc za svou matku, než tu, kterou právě poznala. Alice ji znala, věděla, co Diamond potřebuje. Zatímco lady Carlyleová na ni byla břitká, svou dceru často okřikovala, když vyjádřila svůj názor o Isabelle. Její nová matka na ni nedala dopustit. Isabelle pro ni byla jako naprostý anděl.

Diamond se ani nelíbilo, že její matka pomlouvá Ruby. Svou kamarádku hbitě obhajovala a bránila. Lady Carlyleová tvrdila, že Lucas by měl opustit tu svou Ruby a dát se dohromady s jejich sladkou Isabelle, nevinnou dívkou, která si pro všechny přeje jen to dobré.

Diamond znala její pravou tvář. Isabelle za ní sama přišla, aby z ní vytáhla nějaké odpovědi na své otázky. Diamond zarytě mlčela, dokud je opět nevyrušila Ruby. Tentokrát i s Lucem. Stalo se to před dvěma dny, kdy se v domě Montroseových zjevila znovu. Vyžádala si chvilku o samotě s ní. Když si to ale jejich zamilovaný pár nakráčel dovnitř, její čelist poklesla v úžasu.

Dia se podívala na hodinky. Ukazovaly šest hodin. Předpokládala, že je čas, aby se učesala a zamířila dolů do předsíně. Oblékla si na sebe šaty, přehodila přes ně lehký kabát a vlasy si sčesala do drdolu, aby vypadala upraveně. Po schodech sešla do obýváku.

Dole na ni čekala Ruby s bílým šátkem. Zavázala s ním Diamond oči. Ta dala ruce před sebe, aby nezakopla.

„Klid, klid, já tě držím pevně. Neboj se, nespadneš," zasmála se tiše.

Vedla ji na ulici, kde ji zatlačila do auta. Diamond se odevzdaně posadila na sedačku. Když nemohla používat oči, zbystřily se její ostatní lidské smysly.

O pár minut později dívky vystoupily a vydaly se po zelené trávě. Diamond ji cítila pod nohama. Ruby jí konečně sundala šátek. Před očima měla všechny známé, kromě své rodiny, za což byla ráda. Na nebi vypukl ohňostroj. Diamond na něj s úžasem hleděla.

„Šťastný nový rok," zvolal Lucas a na důkaz toho k sobě přitáhl Ruby a políbil ji na rty. „Jak na nový rok, tak po celý rok," mrkl na ni šibalsky. Ruby ho plácla přes rameno a Diamond si je s úsměvem prohlížela. 

OPRAVENO: 28.03. 2019